Kdo by neznal scénu, jak pohádkové princezně pod prsty zpívá kolovrat. Jednu takovou si zahrála i herečka Michaela Kuklová, která nenechala nic náhodě a šla do učení. K paní Marii Šťastnové z Prčice. Ta své umění šíří již řadu let a předvedla ho i v borotínské škole na velikonoční výstavě, kterou je možné navštívit ještě v neděli. Potěšíte oči, ale můžete i nakoupit velikonoční výzdobu do bytu, ochutnat typicky jarní dobroty a ještě si zanotovat s heligonkářem.

Život s kolovratem

Osmdesátiletá „pohádková babička“, jak se paní Šťastnové říká, poprvé kolovrat roztočila ve svých čtrnácti. „To bylo ještě za války. Tehdy se vlna v obchodech koupit nedala, tak se doma předlo. Maminka to neuměla, zato naše sousedka, tak jsem k ní chodila a naučila se to. Když jsem se vdala, tak jsem se předením i živila. Za kilo se platila stovka a za 140 korun bylo kilo cukru,“ naznačila dobu 50. let.
Na dlouhé roky pak kolovrat odložila, ale ve skanzenu v Kouřimi se ozvala stará láska, která se nedala odbýt. Tamější kolovrat si vyzkoušela, a už se s ním nerozloučila. Teď cestuje po Čechách a staré řemeslo udržuje při životě. „A také předení učím, už dvacet děvčat jsem to naučila a také jsem jela do televize naučit příst princeznu Míšu Kuklovou. Co je nejtěžší? Šlapání, to hned nejde,“ vypráví vitální přadlena, která se mezi svým bytem a chalupou, kde chová stádo ovcí, přepravuje na mopedu.

Písničky od mlejna

Ke kolovratu se posadila i hlavní pořadatelka výstavy Milena Belšánová, a aby oběma šla práce hezky od ruky, hrál jim k tomu heligonkář Jan Křemen (88), borotínský rodák z mlýna. Na heligonku se naučil už jako školák a dodnes mačká nástroj z počátku minulého století, který zdědil po svém otci.
„Ale když jsme tady měli kapelu, hrál jsem na bicí,“ naznačil pan Křemen své další hudební dovednosti, které jako dítě posbíral v rodině. Nejraději má mlynářské písničky, které hraje i svým vnoučatům a pravnoučatům.

Kulinářské dobroty

Pravidelná velikonoční výstava, kterou každý rok navštíví v průměru čtyři stovky lidí, měla letos jednu novinku: soutěž o nejchutnější sekanici.
„Bohužel, sešly se nám jen dvě, ale přesto je vyhodnotíme a odměníme, přesně tak, jak jsme slíbili,“ potvrdila Milena Belšánová. První i druhá cena poputuje do chalupy starosty obce Antonína Brože, protože on a jeho manželka byli jedinými soutěžícími. Jejich vybavení v kuchyni tak doplní kávovar a toustovač.
Mezi velikonočními kraslicemi, věnečky, svícny i živými králíky, našel příchozí i stolek dvou bratrů Jakuba a Michaela Mikšátkových z Borotína. Místní už nepřekvapilo, čím výstavu obohatili: vlastnoručně napečeným perníkem a bábovkou, které rychle mizely z tácků. Kluci nejsou žádní začátečníci, pečení je drží už hodně dlouho.
„My pečeme všechno možný, i cukroví na Vánoce, asi na to máme talent,“ pochlubil se starší Jakub. Michealovi bude dvanáct a o svém budoucím povolání už má jasno. Svou zálibu chce povýšit na profesionální řemeslo. Kluci žijí jen s otcem a každý víkend mu něco sladkého připraví. Nejvíc prý každému chutná mřížkovaná buchta s tvarohem, přesto Michaela nejvíc baví příprava palačinek.
Výstavu již pošesté připravil místní osvětový spolek a dávno již překročila hranice Borotína. Dokladem toho byla v sobotu rodina Lahodných, kteří přijeli z Písku. „Jsme tady poprvé, o výstavě jsme se dozvěděli z doslechu a pak z internetu. Přijeli jsme se podívat, ale také nasbírat inspiraci a nakoupit i něco z dekorací,“ řekla za rodinu Ivana Lahodná.

Dveře výstava zavře v neděli v 15 hodin.