Pánské pop-punkové seskupení pochází ze Soběslavi. Má čtyři členy: Martina Bednáře, Víta Sechovce, Marka Ctibora a Štěpána Bartoše. Martin v kapele plní úlohu frontmana, Víťa a Marek jsou kytaristé, Štěpán hraje na bicí.

Kapela má na kontě více než 250 koncertů po celé ČR. Loni k nim přibylo čtvrté turné Neseď doma, které kapela jela k vydání nového alba Útěky domů. Pánové zvládají točit videoklipy, zkoušet, obrážet festivaly a k tomu studovat či pracovat.

KONCERTOLOGIE

Na jihu je můžete vídat každoročně třeba v Želči na Footfestu či v Přeštěnicích. Společně si zahráli s mnoha českými i slovenskými stálicemi. „Mezi nejznámější patří Iné Kafe, Vypsaná fiXa nebo Wohnout. Moc si toho vážíme, je to nejlepší způsob, jak nasbírat zkušenosti, ale i proniknout na scénu, ukázat se,“ dodává Vít Sechovec. Každoročně také pořádají v Soběslavi festival Loučení s létem.

První CD Napadla mě melodie vydali v roce 2014, následovalo album Láskyplní a nedávno vydané Útěky domů. S posledně jmenovaným albem kapela znatelně změnila styl. „Když jsme začínali, dělali jsme hudbu, která nás zrovna napadla, moc lidí nás neposlouchalo, člověk si neřekl: hele, tohle poběží v rádiu. Odtud částečně i název alba. Dnes je situace trochu jiná, hrajeme po republice, když něco vydáváme, naši fanoušci čekají, kdy už to bude venku, aby si to poslechli. Teď, když už jsme slyšet, je pro nás čas taky se snažit něco říct, mít nějakou myšlenku, snažit se změnit alespoň tu drobnou část světa, na kterou máme vliv. Už nechceme jen dělat jakoukoliv hudbu. Na koncertě lidem dáváme kus z nás. Tohle právě obrovsky působí už při vzniku nových písní, nechceme, aby po nás druhý den zůstalo jen: haha, oni zpívali o gumový panně, to bylo vtipný. Tím nechci říct, že se od předchozí tvorby úplně distancujeme. Tohle je ale směr, kterým se teď vydáváme. Přišel čas, abychom naší hudbou zase žili o kus víc.“

KOMPLIKACE

Ne vše se jim ale daří, jak by si přáli. Poslední rok řešili hned dva problémy. „Nejdříve odešel manažer, potom skončil baskytarista. Chvíli jsme to řešili tak, že se Marek proměnil z kytaristy na basáka, ale nebylo to ono, druhá kytara nám na koncertech znatelně chyběla. Nakonec nám vytrhla trn z paty Eliška Kondelíková, která u nás půl roku hostovala,“ vysvětluje Vít.

Na podzim Elišku nahradil Tomáš First z bývalé pražské kapely Ovoce. Oficiálně zatím členem není. Bydlí v Praze a není si jistý, zda by takové nasazení stíhal. „Chtěli jsme to zkusit, protože Tomy nám výborně sedí osobně, navíc je skvělý basák. Necháváme tomu volný průběh. Už takhle za sebou máme skvělý půlrok, a i kdyby zůstalo jen u toho, budeme za něj vděční,“ říká Vít.

Jak vlastně vznikalo nové CD? Kluci si dali šibeniční termín, CD se rozhodli pokřtít na Loučení s létem poslední víkend v srpnu. „Nějaký materiál se nám rýsoval už během roku, během pár měsíců spatřilo světlo světa pět písní,“ vysvětlují kluci. „Jednoduché to ale nebylo, zažili jsme hektické chvíle. Někdy jsme byli zavření celé víkendy ve zkušebně, současně koncertovali a nahrávali v Luna Music studiu.“

Studio, s nímž spolupracovali na nahrávce, patří Pavlu Neumannovi z kapely Civilní Obrana, mix jim dělal Petr Flessig ze studia 3bees. „Oba předvedli parádní práci, na jejich výkonech bylo vidět, že je to baví a že to není jen práce. Hlavně to s námi vydrželi,“ smějí se.

ZMĚNA STYLU

Název cédéčka Útěky domů je v souznění s myšlenkou celého alba. „Každý člověk potřebuje občas utéct od reality. Od problémů, práce i lidí, aby vytěsnil okolní svět,“ vysvětluje Vít. „Důležité ale je, že každý máme kam utéct, kam se vrátit. Může to být fyzicky, pryč ode všech, nebo jen na místa v naší mysli. Ke kytaře, k rodičům, k malířskému plátnu, ke knížce. Vědomí toho, že taková místa máme, je možná i důležitější, než samotné útěky,“ přemýšlí.

Za změnu stylu kluci sklidili nejen chválu, ale i kritiku. „Jinak to ale ani nejde. Pokud chcete, aby vás někdo měl rád, musíte se taky někomu nelíbit. Jediná další možnost je prostě zůstat neutrální, nevýrazný. Nikdo vás sice nebude pomlouvat, ale taky vás nikdo nebude poslouchat. Hudba je prohlášení, sdělení a jako taková musí budit emoce,“ říká Štěpán.

„Pro nás je důležité, aby se líbila nám. Kdyby to tak nebylo, nemohli bychom totéž chtít po ostatních,“ dodává Štěpán Bartoš.