Nový seriál začne vycházet v nejbližších dnech. Proto jsem Jaroslavu Wimmerovi položil několik otázek:
Kdy jste se začal zajímat o historii zajímavých míst?„Jsem rodilý Pražan a už jako malého chlapce mne okouzlilo dráždivé tajemno, které ze sebe vyzařují tamní budovy a pověstmi opředená místa. Byl jsem svým zájmem proslulý nejen v naší rodině, ale i mezi kamarády a také ve škole. Hned v první třídě, když učitel během vyučovací hodiny probral látku rychleji, vyvolával mne a říkal: ‚Jardo, vyprávěj nám o něčem. Třeba o Starém Městě.‘ A já s chutí vyprávěl, a tak nám zbytek hodiny pěkně uplynul.“
Z jakých materiálů jste tehdy čerpal?„Z novin. Odmalička je miluji. Nejen kvůli jejich obsahu, ale i pro hmatový požitek, když novinový papír člověk hladí mezi bříšky prstů. A především pro jejich charakteristickou vůni. Tehdy, v době klasických tiskáren, noviny voněly úplně jinak než dnes. Podle vůně tiskařské černi jsem neomylně poznal, ve které tiskárně byly vytištěny.“
Proč jste Toulky tajůplným Táborskem ukončil?„Myslím, že jsem tuto oblast z hlediska sběru pověstí zmapoval dostatečně. Navíc se dnes už stále obtížněji shánějí dobří lidoví vypravěči starých příběhů, předávaných jen ústí formou při sousedském popovídání. Lidé se i na vesnicích uzavírají do soukromí svých domovů, nenaslouchají si a poslední vypravěči bohužel rychle umírají.“
Čím se bude zabývat váš chystaný seriál?„Postupně budu zveřejňovat literárně upravené soudní případy, které před osmdesáti až sto lety řešil táborský soud. Vybírám především takové, které byly výjimečné už v tehdejší době a načas vzrušily veřejné mínění v celých Čechách.“
Skrývá se v nich nějaký odkaz i pro současnost?„Zajisté! Zjistíme, že někteří lidé jsou stále stejně malicherní. Jen se jejich malichernost v kontextu tehdejší doby jeví dnešnímu vnímání velmi legračně. Z některých případů ale poznáme, že tehdejší způsob řešení soudních kauz by mohl být v mnohém příkladem současnému soudnictví. Do hry tehdy ještě tolik nevstupovalo pátrání po nejrůznějších polehčujících okolnostech z hlediska psychologie obžalovaného a neprojevovala se tendence kauzy záměrně protahovat. Přistižený darebák se svého zaslouženého trestu dočkal velmi brzy.“
Jaké nejdůležitější úpravy provádíte při zpracování starých kauz?„Pouze jedinou: důsledně měním jména zúčastněných osob. Dodnes totiž žijí někteří pozůstalí tehdejších aktérů a bylo by nefér, aby za dávné neblahé činy svých předků nesli jakoukoliv vinu, byť by byla již velmi nepřímá.“