„Já vlastně mezi svým zaměstnáním a volným časem nemám žádné dělítko,“ zamýšlí se. „Jakmile si ale opravdu potřebuji odpočinout, cvičím jógu, což je můj veliký koníček, anebo vyhledávám samotu přírody. A protože mým dalším koníčkem je malování, beru si na procházky blok, pastelky, štětce, akvarelové barvy a láhev vody.“
Někdy Ivetinu malířskou pozornost zaujme celá krajina, jindy malá kytička na louce. „Sednu si do trávy, rozložím okolo sebe kalíšky s barvami a s blokem na klíně se pustím do malování. Když je obrázek hotový, zjišťuji, že jsem prožila očistné tři nebo čtyři hodiny, aniž jsem si uvědomila plynutí času. Vedu k malování i své děti, protože jsem zjistila, že právě malování jakožto forma arteterapie je jedním z účinných prostředků mezilidské komunikace bez používání slov. Doma máme obrovské stohy pokreslených papírů.“
Iveta si podobně jako její sestra Renata vybudovala svou životní filozofii na poznávání nejrůznějších myšlenkových směrů a nauk o pozitivním rozvoji člověka. Do žádného z nich se ale úplně neuzavřela.
„Nejsem příznivcem úplného odevzdání se mimoevropským naukám. Jako Evropané si v sobě neseme určité kulturní dědictví, které bychom měli vhodně rozvíjet. Kdykoliv se rozhoduji, co z kterého učení je pro mě přínosné, vždycky při tom používám starý dobrý selský rozum. Myslím, že v současnosti už dokážu poměrně dobře odhadnout potřeby lidí, kteří přicházejí k nám do REGENERACE. Stačí pozorně vnímat typ jejich charismatu a podle něj určit, jak dotyčného zákazníka nasměrovat k jeho vlastní cestě za pozitivním rozvojem.“
Na některých zákaznících ale Iveta pozná, že ještě plně nenadešel jejich čas k postupné osobní proměně.
„Je totiž třeba, aby člověk byl opravdu rozhodnutý, že se sebou sám něco udělá. Už samotné přiznání faktu, že jsme v životě nedělali něco správně, a proto se dostavily naše potíže, není příliš příjemné. Mnozí z nás raději odpovědnost za svůj život přenášejí na někoho jiného a někdy si prostě musí projít dostatečnými životními zkušenostmi, často tvrdými, aby si řekli: ‚Teď na sobě začnu odpovědně pracovat.‘ I já jsem se kdysi chovala podobně.
A proto vím, že lidem na začátku jejich aktivní proměny je třeba především neustále dodávat odvahu, aby ve svém konání vytrvali. Výsledky se totiž dostavují pomalu. O to jsou ale trvalejší,“ zdůrazňuje Iveta Vrtišková.