„Munchovy obrazy mám ráda,“ potvrzuje Barbora. „Co se však týče malířské osobnosti jako takové, fascinuje mě Vincent van Gogh. Nikdy nezapomenu na neobyčejně silný zážitek, který jsem prožila, když jsem si na břehu moře ve Francii četla román o jeho životě. Teď ale, když si s Rozálkou prohlížím pohádkové knížky ilustrované Adolfem Bornem, jsem přišla na zajímavou věc. Na úplném začátku mých výtvarných vzorů nestojí Gogh, ale právě Born. Odmalička v sobě nosím dojem z jeho grafik k bajkám, na kterých zobrazuje postavy se zvířecími hlavami.“
Nejen Born, ale i dobré pedagogické vedení přivedlo Barboru k jejímu osobitému výtvarnému stylu. „Na výtvarné lekce jsem začala chodit až v sedmé třídě z vlastního rozhodnutí. Mým učitelem se stal Teodor Buzu, jehož přístup mi naprosto vyhovoval. Vzpomínám si, jak jednou přišel do hodiny a zasněně vyprávěl, že kouřil u lampy a pozoroval, jak se vyfouknutý dým tříští o lampu. Požádal nás, abychom si takový výjev představili a namalovali pocit, který z něj máme. Věděla jsem, že dokáže přesně rozeznat hranici, kde končí můj autorský záměr a začíná chyba. Uspořádával výstavy prací svých žáků, což nám dodávalo zdravé sebevědomí. Hned na první výstavě mi někdo jeden pastel ukradl. Hodně mě to mrzelo, protože ta kresba vyjadřovala dojem z Poeovy básně Havran a měla jsem ji ráda. Aspoň se mi tím potvrdilo, že moje výtvarné nadání za něco stojí. Dalším skvělým pedagogem, který mě hodně naučil, byl profesor Ladislav Netolička na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě.“
Barbora doposud nejvíc tvořila, když prožívala těžké vnitřní období. Obrazy se rodily bez jakékoliv předběžné přípravy; prostě si sedla před hrubou rubovou stranu sololitové desky a začala olejovými barvami vyjadřovat své pocity.
„Díky Rozálce i dalším životním okolnostem vím, že období depresí už jsou dávno za mnou. A protože jsem pocitová malířka, musí se to na mých obrazech projevit. Nechci ale sklouznout do pozitivní líbivosti. Potřebuji silný motiv. Proto jsem navázala spolupráci s básníkem Vítem Sýkorou z Plané nad Lužnicí. K jeho básním vytvořím samostatné obrazy, které hodlám v únoru příštího roku představit na společné výstavě s mou kamarádkou, výtvarnicí Monikou Zíkovou,“ prozrazuje Barbora.