Tento koráb, který již 53. sezónu brázdí ochotnické moře, si drží stabilní počet posádky: 40 členů. Někdy převažují chlapci, jindy děvčata. Neuvěřitelné však je, že od okamžiku, kdy se divadlo vydalo na svou první plavbu, nemá o nové plavčíky nouzi.
„Přičítám to naší dlouholeté tradici,“ zamýšlí se režisér Ladislav Šustr. „Nastoupil jsem do Divadla mladých ve svých 11 letech, v roce 1965. Mohu tedy porovnávat, jací byli mladí lidé tehdy a jací jsou dnes. Je pravda, že tehdy neměli mnoho možností, jak se ve volném čase realizovat, a proto se ve velkém množství vrhali i na divadelničení, jenže jejich zájem zpravidla nebyl pevný. Mnozí si vyzkoušeli, co obnáší divadlo a brzy přesedlali na jiného koníčka. Dnes se děti do divadelního souboru nehlásí v tak velkém počtu, zato přicházejí napevno rozhodnuty, že divadlo opravdu chtějí dělat. Často se stává, že jejich rodiče kdysi naším souborem prošli, a proto svým potomkům doporučují, ať to zkusí právě u nás.“
Rodiče i děti
Ladislav Šustr uvádí příklad manželů, kteří se seznámili právě při účinkování v Divadle mladých a po letech do souboru přivedli i své děti. Velkou důležitost přičítá herecké kolegialitě. Sám na vlastní kůži už při prvním vystoupení naplno okusil, jak dětské psychice prospívá přirozená divadelní rovnost.

Záskok odezíral

„Na stejných prknech se ocitá školáček s panem profesorem a třeba jsou oba v loupežnickém kostýmu. Když jednomu vypadne text, druhý mu musí pohotově nadhodit repliku. Rozvíjet takovou solidaritu se vyplácí.
Jednou se například stalo, že jsme měli od osmi ráno hrát pohádku pro děti, ale hodinu před představením hlavního představitele odvezli se zánětem slepého střeva do nemocnice. Vzpomněli jsme si na hocha, který s námi dříve hrál a uměl dobře odezírat od ostatních. V půl osmé jsme si ho nechali vyvolat školním rozhlasem a oznámili mu, že bude hrát hlavní roli ve hře, kterou vůbec nezná. Navlékli jsme ho do kostýmu, při tom jsme mu vyprávěli, o čem hra je, a pak jsme ho vystrčili na jeviště. S pomocí ostatních herců a nápovědy vše dobře odehrál a diváci byli spokojeni.“
Z čeho má režisér Divadla mladých největší radost? „Těší mě, když vidím, jak divadlo dokáže zformovat osobnost. Na začátku třeba přijde prvňáček a tolik se stydí, že má problém i říct, jak se jmenuje. Za pár let z něj jevištní zkušenost vytvoří zdravě sebevědomého člověka, který se dokáže dobře prosadit ve škole i mimo ni.“