„Já mám dechovku rád,“ říká upřímně, „ale vybírám si mezi kapelami. Dávám přednost moravským, protože české jsou pro moje uši příliš usedlé. Moravané hrají s větší jiskrou a melodičtěji. Moje nejoblíbenější je Túfaranka ze Šakvic, která přednáší hodně náročná aranžmá, ale s úžasnou lehkostí. Kdykoliv vystupuje někde poblíž, nesmím mezi posluchači chybět. Můj taťka hraje v Keramičce a máme podobný hudební vkus; dechovku prostě doma poslouchám odmalička.“
Jako by nestačilo, že mezi současnými teenagery Vladislav svou zálibou v dechovce poněkud vyčnívá, navíc ještě hraje na nástroj, který se v rukách mladých hudebníků rovněž objevuje zřídka – na tubu.
„Původně jsem ale chtěl hrát na trubku jako můj taťka. Po půl roce ale bylo jasné, že mám rty silnější a měkčí, než je ke hře na trubku vhodné. Zkusil jsem baskřídlovku. Bylo to lepší, ale pořád ne to pravé. Po roce jsem přešel na tubu a ta je přesně tím ideálním nástrojem pro moje rty. Ze začátku jsem ale z tuby měl smíšené pocity, protože tento nástroj se nepodobal mojí vysněné trubce už ani vzdáleně. Ale aspoň to byl dechový nástroj. Dneska jsem za tubu rád, protože nás mladých tubistů je na Táborsku málo. Pokud vím, jsme tu v současnosti jen dva, a tak si vzájemně nekonkurujeme ani v praktickém hudebním životě. Mým učitelem je Zdeněk Hovád v ZUŠ Oskara Nedbala.“ Díky svému nástroji Vladislav poznal, jak je česká dechová hudba přijímána posluchači v zahraničí. Byl velmi mile překvapen.
„Hodně se jim naše dechovky líbí. S Dechovým orchestrem Temelín jsme letos v červnu hráli ve Francii a tamní posluchači, od nejmladších po nejstarší, projevovali takové nadšení, že jsme museli dát několik přídavků. Byli jsme v té chvíli všichni opravdu hrdí na to, že máme naši českou muziku. Po představení jsme se shodli, že tak skvěle se nám snad ještě nikdy na koncertě nehrálo.“
Vladislav také hraje na klavír, pod vedením Heleny Boučkové. „Pro dechaře je výhoda umět na klavír: naučí se ovládat houslový i basový klíč, souběžně číst dvě notové osnovy a vytvoří si dobrou harmonickou představivost. Nedávno jsem si jako třetí nástroj přibral baskytaru. Na tubu hraju nejradši, nicméně je dobré zvládat i nástroj, do kterého se nefouká, protože co kdyby člověk přišel o zuby. Nechci se sice hudbě věnovat profesionálně, ale dobře vím, že bude mým koníčkem po celý život.“