„Pocházím z Pošumaví, od Volyně,“ objasňuje. „Jsem ročník 1931 a v dobách mého mládí jsme tenhle druh pečiva u nás vůbec neznali. Nejmilejší dobrůtkou, kterou o Vánocích pekla moje babička, pro mě byly takzvané oříšky. Ze zbytků vánočkového těsta upekla buchtičky na způsob dukátových, posypala je mákem, polila medem a rozpuštěným máslem a vše promíchala dohromady. Dodnes na tu chuť vzpomínám.“
Vizovické pečivo paní Studničková poprvé spatřila na výstavě v Praze, věnované vánočním specifikům různých krajů naší vlasti. „Ráda bych se ho byla tehdy naučila péct, ale neměla jsem od koho získat praktické rady. V té době se ještě z vytváření vizovického pečiva nestala celorepubliková móda, která, myslím, začala teprve před dvaceti lety. Já osobně jsem poprvé tohle pečivo pekla před patnácti lety, a to pod odborným dohledem. Bez něj by to nešlo.“
Opět bychom se mýlili, kdybychom se domnívali, že zasvěcení do tajů vizovického pečiva proběhlo ve Vizovicích.
„Přihodilo se to v Sudoměřicích u Bechyně, kde ke stáru bydleli moji rodiče a já je tam jezdila navštěvovat. Sudoměřice jsou kromě jiného zajímavé tím, že tam žije mnoho tvořivých lidí, kteří pořádají nejrůznější kurzy. Setkala jsem se tam s paní Petrou Brůčkovou a z našeho rozhovoru vyplynulo, že peče vizovické pečivo. Poprosila jsem ji, aby mě to naučila. Společně jsme hnětly těsto, tvarovaly a sušily jednotlivé kousky.“
Vizovické těsto má svou duši a ne každému umožní, aby z něj tvaroval cokoliv. „Zjistila jsem, že nedovedu vytvořit tak dokonalá zvířátka, jako umí paní Brůčková. Ale zase se mi dobře daří tvarovat nazdobené ploché ozdoby na stromeček. A moje začátky pečení? To byla hrůza a děs. Nejtěžší asi bylo vytvořit těsto. Mohlo by se zdát, že se jedná o velmi jednoduchou záležitost, protože se skládá jen z mouky a vody, ale tím je to právě obtížné. Dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, jaká mouka je nejvhodnější. Na to si každý musí přijít sám. Vizovické pečivo bylo totiž původně výrobkem chudých lidí; hospodyně ho pekly ze zbytků mouky, kterou vymetly z domácích zásobníků. Mně nejvíce vyhovuje hladká mouka Penam. Když pak vytvarované kousky několik hodin opatrně vysušuji v troubě, je to pro mě rituál klidu a soustředění, protože jakmile se jen trošičku spěchá, pečivo popraská,“ připomíná Marie Studničková.