„Aby člověk v závodním tančení něco dokázal, musí mít dobrou fyzičku a nepolevovat v trénincích,“ říká Mirek, který v táborské taneční škole ATAK zastává funkci vedoucího sekce moderních tanců. Trénuje mladé tanečníky v sekcích věnovaných tancům street dance a hip hop.
„Když jsem se v devatenácti začal věnovat tanci, měl jsem určitou výhodu nejen ve své předchozí atletické průpravě, ale i v tom, že jsem ve svých dětských letech tančil latinskoamerické tance. Předchozí sportovní průprava není ale pro budoucího tanečníka podmínkou ani překážkou. Znám lidi, kteří začali s moderními tanci, aniž se předtím nějakému sportu věnovali, a přesto všechno zvládli a dnes jsou úspěšnými tanečníky. Důležité je osobní nasazení, cit pro rytmus a touha něco na parketu dokázat.“
Mirek tuhle touhu má od začátku a ke svým tréninkům vždy přistupoval tvůrčí způsobem. Pozoroval zkušenější kolegy, zúčastňoval se tanečních workshopů a často trenérovi sděloval vlastní nápady. Nyní sám vytváří choreografie pro své taneční sekce.
„I choreografem se tanečník může stát pouze vlastní kreativitou. Je sice pravda, že moji žáci přicházejí každou chvíli s nadšeneckými vylepšeními, která se mnohdy nedají použít, ale občas se vyskytnou jedinci, jejichž nápady jsou velmi originální a vhodně zapadají do tanečního stylu. Z takových bych rád jmenoval Karolínu Snášelovou a Denisu Pilařovou, obě patnáctileté. Přizvali jsme je ke spoluvytváření našich choreografií a myslím, že v nich jednou naleznu opravdu dobré nástupkyně.“
Tance street dance a hip hop se tančí v prostorových formacích, proto nevadí, když je mezi tanečníky nepoměr mezi počtem děvčat a chlapců. „Byl bych rád, kdyby mezi nás chodilo více chlapců; v soutěžní sestavě street dance máme chlapce jen dva a mezi ‚hiphopáky‘ dokonce jediného,“ posteskl si Mirek, jenž je bytostný milovník tance a dobré hudby.
Největším utrpením pro něj je sedět delší dobu na židli. „Jsem zaměstnán v bankovnictví a kdykoliv odcházím z práce, přepojuji na ulici svou mysl ‚na autopilota‘, nevnímám okolí a v hlavě mi běží jen hudba a taneční kroky,“ prozrazuje a s úsměvem dodává: „Vždy mě po duši pohladí, když například vidím v obchodním domě svoje žákyně, jak si prohlížejí zboží a nevědomky si krokují do znějící hudby. Sám totiž dělávám to samé…“