„Můj taťka působí v TaKvintetu a mně se líbilo, jak v souboru hraje paní Šárka Kvičínská na lesní roh. Navíc jsem se s ní už znala a věděla jsem, že je velikou propagátorkou tohoto nástroje a že k ní žáci do hodin chodí opravdu rádi,“ vzpomíná Eva na dobu vcelku nedávnou. „Úžasné je, že barva tónu lesního rohu je průzračná a něžná, přestože se jedná o kovový nástroj. Ani jsem nemusela přemýšlet, ke komu se půjdu učit. Hned jsem nastoupila k paní Kvičínské do ‚zušky‘ v Sezimově Ústí.“
Při výuce na většinu hudebních nástrojů platí, že nejtěžší je první půlrok. „Je to tak, zvlášť u žesťů,“ potvrzuje Eva. „Pak se to ale zlomilo; vytvořil se nátisk a hrálo se mi lehčeji. První skladba, kterou jsem přednesla veřejně na školním večírku, bylo téma z Ódy na radost od Ludwiga van Beethovena. A jak to u paní učitelky Kvičínské bývá, po roce výuky, když už má jistotu, že si žák vytvořil dostatečný tónový rozsah, nabídne ke studiu další nástroj – lesnici. To je přirozený lesní roh bez strojiva, na který se hraje jen pomocí nátisku a dají se na něj tvořit jen některé tóny ze stupnice.“
Eva nabídku přijala a brzy ze zařadila do unikátního souboru hráčů na lesnice Trubači OMS Tábor. „Svůj křest s lesnicí jsem si prožila na honu. Tam jsem poznala, jak je krásné hrát myslivcům. Při vystoupeních vládne příjemná atmosféra. Někteří myslivci, hlavně ti starší, tisknou k hrudi klobouky a zpívají. Je to opravdu moc hezké a musí se to zažít.“
Nic ale není zadarmo. U každého nástroje a u lesního rohu zvláště, platí: cvičit a cvičit. „Hraji každý den asi půl hodiny, ale když mám čas a chuť, tak i déle,“ prozrazuje Eva. „Mám výhodu, že bydlíme v rodinném domku, a tak nikdo ze sousedů neprotestuje, když začnu hrát třeba v devět večer. Nejradši hraji právě večer, protože ráno se hraje obtížněji – retní svalstvo totiž ještě není po probuzení zpevněno.“
Že je lesní roh hudebním nástrojem jen pro muže, to už je dávno překonaný předsudek. „Na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře, kde studuji, jsou kromě mě ještě další dvě děvčata, která na tento nástroj hrají. A po prázdninách do prvního ročníku nastoupí dva kluci hornisté,“ dodává Eva Mlázovská. „Nás mladých hráčů na lesní roh je v současnosti na Táborsku nejméně dvacet, všichni se známe a potkáváme se na vystoupeních a soutěžích.“