Mezi mládeží, kterou obecně prospěšná společnost Cheiron T přijala pod svou střechu, se občas najdou lidé, pro něž se vžilo označení „cheiroňák“. „Cheiroňáci“ prostě do Cheironu vstoupí jako mladí lidé toužící po naplnění volného času, a už odtud vlastně nikdy neodejdou. Ukázkovým „cheiroňákem“ je Tomáš Bílý. Zastává funkci zástupce ředitele, ale především je komunitním pracovníkem, specializujícím se na práci s romskou mládeží.
„Když jsem s Romy začal pracovat, byl jsem překvapen, kolik se toho od nich sám můžu naučit. Především jejich bezprostřednost je velmi vítaná, protože díky ní člověk okamžitě ví, na čem je a může řešit vzniklou problematiku. Zároveň jsou velmi společenští a dokážou svou dobrou náladu předat dalším. V pravidlech komunitního centra máme například závazky, že mládež si musí vážit zaměstnanců Cheironu a nesmí mluvit vulgárně a krást. A právě to si stanovily děti samy! Těžko se s nimi ale cokoliv plánuje, protože žijí především přítomností a čas pro ně nehraje vůbec žádnou roli. Tahle na první pohled milá vlastnost znamená ve skutečnosti nespolehlivost a při začleňování do života běžné společnosti jim přináší potíže.“
Smyslem Tomášovy práce není jen aktivně naplňovat volný čas dětí, ale hlavně rozeznávat jejich skrytý osobnostní potenciál a rozvíjet ho. „Naším cílem je pomoci mladému člověku, aby si ukotvil svou osobnost. On totiž ten zvýšený sklon romské mládeže k trestné činnosti není charakterem jejich etnika, ale může být projevem vlastního vnitřního hledání. Děti, které hledají sebe sama, přičemž si to mnohdy vůbec nechtějí přiznat, mají sklony právě k nebezpečným činnostem. U nás získají první záchranu v podobě nabídky smysluplných aktivit. Pak je ale třeba, aby si začaly uvědomovat, co je v jejich chování správné a co ne, a posilovaly právě své kladné vlastnosti.“
Chvil, kdy se lámou charaktery, si už Tomáš prožil mnoho. Vítězem takového klání však není jen polepšený jedinec.
„Před časem jsme tu měli krásnou příhodu: mladík vrátil přehrávač, který ukradl. Pochopil, že se tou krádeží vůbec neobohatil a že ve skutečnosti okradl svou osobnost. V takových chvílích vnitřně rostu i já, komunitní pracovník. Uvědomuju si, že nesmím nikoho posuzovat jen podle prvotních vnějších projevů. Každý mladý člověk potřebuje pomoc; někomu trvá ukotvení vlastní osobnosti déle, jiný se stane sám sebou dříve. Ale vždycky je třeba zkoušet to znovu a znovu. Stává se, že za mnou na chodník vyběhnou snědé děti a přinášejí mi můj mobil, který jsem si v Cheironu zapomněl na stole. Může existovat lepší potvrzení smyslu této práce?“ pokládá řečnickou otázku Tomáš Bílý, jejž před deseti lety přivedli do Cheironu kamarádi. Dnes studuje Vyšší odbornou školu sociálně právní a Waldorfský seminář v Praze. Práce v Cheironu se mu stala nejen povoláním, ale hlavně posláním.