Toulavé loutky. Takový název nese výstava, na níž jsou ke zhlédnutí tradiční loutky z celého světa. Sobotní vernisáží se expozice Husitského muzea otevřela prvním návštěvníkům, kterým dva divadelní soubory nabídly typická loutková představení. České a španělské.

„Nejznámější loutkou v českých zemích je samozřejmě Kašpárek, který pomáhal lidem zapomenout na jejich problémy," představil dřevěného hrdinu Milan Forman z divadla Forman End Herodes, který pod síťovou klenbou gotického sálu odehrál první představení s názvem Učené prase. Hlavním úkolem hubeného chlapíka v čepici s rolničkami však od začátku nebylo bavit pouze děti. V dobách první světové války například provokativně nosil české národní barvy, a byl tak mezi prvními, kteří pochovávali starou monarchii Rakouska Uherska.

I v ostatních evropských loutkových hrách jde hlavně o vtip a lišáctví. Hrdinou bývá průměrná, obyčejná postava z chudších vrstev, která vnáší do běžného života vtipnou zápletku a nečekaný konec.

Kiko Montoto, herec divadla Karromato, přijel do Tábora s představením Tauromaquia, ve kterém je hlavním hrdinou toreador a býk. Vedlejší postavou byla toreadorova žena Rozeta, představující ženský element nepochopitelnosti a především ironie. Na konci vystoupení Kiko Montoto ukazoval svou pomůcku, díky níž může mít na scéně úplně jiný hlas.

„Používá se proto, aby byl výstup komičtější. Musím ale dávat pozor, abych ji nevdechl," pousmál se.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že divadla s loutkami jsou už zastaralou záležitostí, situace je opačná. V gotickém sále o tom přesvědčoval Jeana Paul Lang.

„V poslední době je právě tento druh divadla velmi na vzestupu, lidé se rádi baví u nově oprášené grotesky," tvrdil muž z divadla Une poignée d'images z francouzského Belfortu. Po představení všem zájemcům vykládal historii loutek a ochotně vyprávěl i své zážitky a zkušenosti.

V každé zemi jinak

Historie loutek je velmi zajímavým oborem, neboť sahá hluboko do minulosti. Například již v období starověku lidé ke strašení svých dětí používali figuru kostlivce s velikou čelistí.

„Italské loutkové divadlo ovlivnilo všechna ostatní v celé Evropě. Pulcinella, jak se italský hrdina jmenuje, dal jméno nejen anglickému Punchovi, ale i francouzskému Polichinellemu nebo německému Kasperlemu, z nějž nakonec vychází i český Kašpárek," zabrousil do historie Jean Paul Lang.

K dětskému divákovi se tento druh divadla s dřevěnými herci začal obracet až koncem 19. století. Ale pohádky bavily i jejich rodiče, kteří si v nich zejména v dobách politické nesvobody dokázali najít řadu dvojsmyslů a narážek na vrchnost. Jak dále Jean Paul Lang uvedl, loutky hrály významnou roli i v Turecku, ve stínovém divadle v Řecku nebo v Rusku.

Na exponáty vyrobené starou loutkářskou technikou se můžete do Husitského muzea přijít podívat ale jen do šestadvacátého května.

Autor: Veronika Gigalová