Táborské nakladatelství Zahrada rozhodně nezahálí. Pro patrioty Žižkova města a nejen pro ně připravuje k podzimnímu vydání obsáhlou obrazovou a textovou publikaci Tábor krok za krokem na starých pohlednicích. Její autor Jiří Kohout, rodák z Prahy a nynější předseda Jihočeského klubu sběratelů v Táboře, sbírá pohlednice s táborskou tematikou od roku 1964.
„Každý malý kluk něco sbírá, skoro vždycky poštovní známky a ještě něco k tomu,“ zamýšlí se. „Ani já nebyl výjimka. Kromě známek jsem od svých osmi let sbíral obaly od žiletek. Po válce to byla mezi kluky velká móda. Jakmile jsem ale začal studovat na střední škole, neměl už jsem tolik volného času a sbírky jsem odložil.“
Stává se, že bývalý sběratel se k rozhojňování svých sbírek nikdy nevrátí. Může to však dopadnout i jinak. „Když jsem roku 1957 nastoupil na vojnu jako záklaďák, dostávali jsme k snídani a někdy i k večeři tavené sýry. Sloužil jsem v Novém Mestě nad Váhom. Etikety slovenských sýrů byly překrásné a já si je schovával pro potěšení oka. Kamarád si všiml, jak se mi sbírka rozrůstá. Prozradil, že jeho sestra je zaměstnána ve veliké továrně na sýry ve Zvoleně a brzy mi přivezl štosy etiket od všech druhů tavených sýrů, které tehdy továrna vyráběla.“
O dva roky později se z vojáka základní služby stal voják z povolání a pracovní povinnosti ho zavedly do Tábora. Krabice s etiketami si přinesl s sebou a hledal spřízněné duše. Dozvěděl se, že se v Praze bude zakládat sběratelský klub. „V kulturním domě na Žižkově se začali scházet sběratelé kuriozit, ale jako klub se ustanovili až v roce 1965. Byl jsem jedním z jeho zakládajících členů. Zato v Táboře byli sběratelé rychlejší a založili klub o rok dříve. Stali se tak prvním klubem tohoto typu v Československu.“
Ve stejné době Jiří Kohout propadl kouzlu Tábora a vymyslel pro záklaďáky akci Poznej město, ve kterém sloužíš. Ve volném čase se s nimi procházel městem. „Zajímalo mě, jak táborská zástavba vypadala dříve, a napadlo mě, že bych mohl ledacos poznat ze starých pohlednic. Navštívil jsem táborský klub, jehož člen Antonín Pajtl právě uvažoval o tom, že založí sběratelům pohlednic sekci. Přidal jsem se k němu, sekci jsme založili a já navíc inicioval vznik sekce sýrových etiket.“
V současnosti Jiří Kohout již sýrové etikety nesbírá, neboť ho plně zaměstnává jeho sbírka 4500 pohlednic. Jednou za 14 dní podniká lov na nové exponáty – obchází všechna prodejní místa v Táboře. „Všechny své pohlednice mám rád stejnou měrou, protože každá má vysokou vypovídající hodnotu o době svého vzniku. Ukazují nejenom urbanistický rozvoj města, pokroky v technice tisku a poštovních službách, ale také vývoj společenské situace a vztahů mezi lidmi,“ říká táborský sběratel.