Městské osídlení 13. století bylo chráněno zejména strmými skalnatými svahy ostrožny nad Lužnicí a Tismenickým potokem. Přesto existují archeologické doklady o intencionálním budování fortifikační linie v místech terénního zlomu na severním okraji ostrožny už v tomto období.

V první řadě je to na sucho ložená kamenná zídka zjištěná výzkumem na Dobytčím trhu (dnes Tržním náměstí), dále pak vrstva 13. století opírající se o městskou zeď nad základovým vkopem na parcele domu čp. 340.

Opevněné vstupy

V této souvislosti je třeba upozornit na zmínku některých pramenů doby husitské o dosud stojících zdech zničeného města Hradiště, v jehož areálu byl roku 1420 zakládán Tábor.

Je-li opevnění doloženo na severní straně ostrožny, tím spíše je musíme předpokládat v místech východní šíje, po níž bylo město nejlépe přístupné. Jeho komunikační prolomení pak může souviset s historicky zmiňovanou Starou branou, která předcházela výstavbě husitských Nových bran pražských.

Vedle tohoto však existovaly pravděpodobně další opevněné přístupy na ostrožnu. Dvě severojižní paralely s východní a západní frontou náměstí směřují bezprostředně do míst pozdějších forten Klokotské a Říční. Snad už v této době umožňovaly spojení s oběma vodotečemi, obtáčejícími ostrožnu téměř ze všech stran.

Jak to bylo obvyklé v jiných dobových městech, několik let po vlastní lokaci se noví osadníci spokojili s nejnutnějším sídlištním provizoriem, jehož charakteristickým výrazem byla jednoprostorová zahloubená zemnice či polozemnice (obydlí zapuštěné do země úplně nebo z části) většinou dřevohlinité konstrukce.

Množství takovýchto staveb, umístěných patrně v různých částech původních parcel, bylo zjištěno archeologickým výzkumem. Zdá se, že v některých z těchto příkladů má jejich průčelní stěna bezprostřední vztah k uliční frontě.

Ačkoli v poslední čtvrtině 13. století byla patrně podstatná část plochy táborské ostrožny pustá, provizorní sídliště zanechalo stopy v podobě množství dobře viditelných depresí po zemnicích vyhloubených do zvětralého skalnatého podloží. Přestože existují na ostrožně doklady o těžbě stavebního kamene ve 13. století, jeho konstrukční použití v sídlištních objektech je mimo areál hradu zcela výjimečné.

Dosud na dvou místech táborské ostrožny byla zjištěna zajímavá stratigrafická situace. Na parcele domu čp. 340 a téměř v celém průběhu Kotnovské ulice jsou zahloubené objekty 13. století překryty silnou sídlištní vrstvou téhož období.

Zatímco v nejspodnější úrovni byly detekovány relikty polozemnic, studní a sklípků, horní obsahovala mohutné vyrovnávací vrstvy – až několik desítek centimetrů výšky, bez objektů. Tato skutečnost patrně znamená, že se následnost již dříve zmíněných fází osídlení projevila i v archeologických nálezových situacích. Jinak řečeno, existence vrstvy 13. století nad zasypanými objekty 13. století patrně ukazuje na jakousi urbanizační změnu v průběhu tohoto věku.

Zda ji můžeme ztotožnit s předpokládaným královským záborem původně vítkovské lokality, je spíše otázkou dalšího výzkumu. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že právě tato vrstva mladší fáze 13. století se opírá o hradební zeď na parcele čp. 340.

Po zničení a opuštění města kolem roku 1276 zůstala patrně osídlena jen malá část ostrožny. Její dominantou zůstal i nadále hrad, který zřejmě od poloviny 14. století drželi páni z Ústí. Do roku 1370 také spadá první zmínka o hradu v písemných pramenech.

Kostel ze 14. století

Druhou významnější stavbu, jejíž existence je doložena ve 14. století, představuje kostel sv. Filipa a Jakuba, postavený nedaleko hradu a poprvé v písemných zprávách zmíněný k roku 1388.

Na základě archeologického výzkumu, provedeného v interiéru kostela v roce 1991, lze konstatovat, že jeho nejstarší stavební fázi je možno spojit s obdobím, odpovídajícím nestarší historické zprávě. Prostor presbyteria se nepodařilo pro archeologický výzkum zpřístupnit a tudíž není možno se zatím k celkové podobě kostela vyjádřit. Odkryté zbytky lodi ukázaly, že se i v nejstarší etapě jednalo o jednoprostorovou stavbu s lodí kvadratického tvaru malých rozměrů.

I když pak plocha ostrožny s pozůstatky hradu a města Hradiště byla pustá po dalších téměř 150 let, strategicky významná poloha přesto neupadla do zapomnění a byla využita roku 1420 k založení mocenského střediska husitského hnutí, nazvaného příznačně Hradiště hory Tábor.

(Zdroj: Tábor, Antonín Hejna, 1970; Historický atlas měst ČR, Historický ústav akademie věd ČR Praha, 1999).

Miloš Roháček