Plácido Domingo, José Cura, z Česka třeba Vlasta Redl. Velká jména doprovází v posledních letech jihočeský violoncellista Pavel Barnáš. A před pár dny k nim přidal další: odehrál dva koncerty s legendárním jazzmanem, americkým kytaristou Johnem Scofieldem.

Hudbu šedesátiletého rodáka z Ohia moc neznal, protože není ortodoxní jazzman, ale řada kamarádů mu záviděla a mluvila o něm v superlativech. Barnáš se s ním na pódiu potkal díky tomu, že působí v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu (SOČR), který Američana doprovodil v Rudolfinu a pak v Dánsku.

„Nastala úplně jiná atmosféra než na klasickém koncertě SOČRu. Půlku kapely tvořil orchestr a půlku členové bigbandu z dánského rozhlasu,“ říká Barnáš.

Zkoušeli tři dny, které hodnotí slovem pohodička. Muzikanti se navzájem respektovali, takže když měl sólo Dán, Češi bouchali pochvalně smyčcem do pultů a naopak. Samotné setkání se Scofieldem Barnáše překvapilo. „Přišel pán, kterého bych si normálně ani nevšiml, velmi skromný. V Dánsku jsem ho požádal o autogram, a když jsem děkoval, řekl: Já děkuju!“ vypráví 44letý rodák z Třeboně.

Silně na něho zapůsobilo vystoupení v Dánsku. Hrálo se v sídle tamního rozhlasu, jenž se v prestižní anketě dostal mezi deset nejlepších sálů světa. „Pódium je variabilní, akusticky dokonalé, něco podobného jsem viděl jen v Japonsku. O tom, jak je budova vybavená, se nám může jenom snít. Je neuvěřitelné, že kultura se tam takhle propaguje a přitom je Dánsko menší země než my,“ líčí cellista.

Poslední roky Barnášovi přejí. Na pódiích se potkal s operními velikány rozměrů Josého Cury či Plácida Dominga. Jeden ze Tří tenorů ho nadchl tím, jak příjemně se choval. „Skončila zkouška a on se s námi normálně bavil. A obdivuju, že v jeho letech má hlas v takové kondici,“ vzpomíná cellista.