„Je to bojová hra, pak naliju slivovici.“ Herci zkouší v holinách

Autobus 
s velkou třináctkou pod zadním sklem zastavuje. Kolem louže, bahno. Herci vesměs mlčky míří k otáčivému hledišti. V pláštěnkách, holinách, s deštníky. Pondělní večer je čeká další zkouška pohádky Král duchů a Třeštil, jež má ve čtvrtek premiéru.

„Ajajajaj," běduje hned za bránou jeden z techniků při pohledu na louku, vzápětí ale jeho kolega zavtipkuje. „Jó, to vytekla toika.“ V občerstvení se vaří voda na čaj a kafe, na stolech se objevují termosky, hrníčky i brambůrky.

V červené zimní čepici se do spacáku choulí Jan Dvořák. Voda mu vytopila chalupu, na telefonu ukazuje fotky. „Stál jsem tam a říkal jsem si: to jsou ty chvíle, kdy člověk vrhá bezmocné pohledy,“ komentuje snímky, bere kytaru a rozehrává se.

Místa, kde se má hrát, jsou zmáčená, odpadly dvě hlavní zkoušky, což šéf činohry Martin Glaser nepamatuje. Jen 
v roce 2002 se kvůli povodním rušila představení. „Ani by tehdy nebylo morálně správné skotačit, když měli lidé zaplavené domy. Je zima, ale musíme zkoušet, protože jsme to ještě neprojeli v kuse. Nesmíme na louku, která je podmáčená, takže běháme po cestičkách a budeme se modlit, aby nepršelo," líčí Ondřej Veselý, který ztvární Alpského krále.

Na drsné podmínky je zvyklý, jistí se termoprádlem. Jen se bojí, aby lidé, kteří nyní prožívají peklo, měli chuť jít do divadla. Herci se na marast adaptují, zní smích. Daniela Bambasová, v růžovofialové pláštěnce a podobně barevných holinách, ale přiznává, že je psychicky vykolejená, nemá kde načerpat energii.

„Když jsme hráli Lucernu, to bylo taky hrozné počasí, v šatnách na Bellárce jsme měli dvě obrovské várnice na čaj a nalili nám do nich litr rumu. Ale že by odpadly dvě zkoušky, to jsem nezažila. Naštěstí Břéťa je duch, který nás nakopne,“ popisuje.

Naráží na osobnost režiséra Břetislava Rychlíka. Ten chodí kolem hlediště v gumácích, které si před pár dny koupil v prodejně pracovních oděvů. Jsou mu velké, ale dal do nich dvoje vložky a účel plní. Termoprádlo mu poslala v balíku manželka z Moravy.

„Herci jsou hrdinové, nikdo není nemocný, zkouší v dešti. Musíte jim dodávat náladu, aby je to bavilo. Zajímavé je, že ženské se ukázaly statečnější, během  minulého týdne se nám hroutili tři muži. Ale věřím, že ve čtvrtek do toho všichni vlítnou,“ říká režisér.

Se záplavami má zkušenosti. Když přišly v roce 1997, režíroval Horňácké slavnosti. „To byly ty strašlivé povodně, na lodičkách jsem převážel babičky, zkoušeli jsme do poslední chvíle,“ vzpomíná.

Je půl deváté. Mistr osvětlení Petr Jašek obchází areál. Pamatuje, když byla rozvodna pod vodou a hasiči půjčovali velké čerpadlo i hadice. „Letos je to zatím ještě dobrý. Dole v rozvodně fungují trvale čerpadla, používají se speciální koncovky na kabely, aby byly plus mínus vodotěsné. Jdeme rozsvítit, uvidíme, jestli budeme vůbec fungovat,“ vysvětluje, zatímco parta techniků řeší další komplikaci, prasklou oj u vozu.

Problémů je víc. Nemůže se hrát v kostýmech, nelze použít některé rekvizity ani se nalíčit. Není se co divit, že když kolem šesté stále pršelo, hercům se do Krumlova nechtělo. Režiséra jeho pětaosmdesátiletá matka přemlouvala, ať je pustí domů. Břetislav Rychlík sice už kdysi den před premiérou zaskočil za herce ve vlastní inscenaci a hrál slovensky, jenže v Krumlově podle něho nelze premiéru jen tak přesunout.

„Je to pro všechny zvláštní  zkušenost, ještě s etickým otazníkem, že se bojuje o záchranu životů a tady to vypadá, že si hrajeme. Vymysleli jsme ale nový konec, který jistě všichni v souvislosti s vodou ocení.“

Blíží se začátek zkoušky. Pod střechou prochází s kytarou na krku Tomáš Drápela, brnká, což glosuje Lenka Krčková, sedící u stolu v zelené pláštěnce. „Teď jsme jak u táboráku. A kdybychom si přivezly špekáčky a pruty,“ rozesmívá Věru Hlaváčkovou 
a Teresu Brannu.

Slovo si za chvíli bere režisér. Burcuje. „Je to bojová hra, smyslem je hledání pokladu. Dnes si to projdeme poprvé celé. Prosím pěkně, pokud nebude závažný problém, chtěl bych, abyste nezastavovali. S vaším vrozeným entuziasmem si hrejte, pohyby na trávě vynechte, napodobujte, naznačujte. Roman (Nevěčný – pozn.red.) pojede na koni bez koně a tím to začne velmi vtipně. Na konci vám naliju slivovici,“ motivuje herce.

Rychle ještě shání gumáky pro jednoho z kluků v komparzu. Nabádá je, aby byli opatrní. „Chlapci, vy si neubližte, ať vám na trávě neujede noha, protože když si ji zlomíte, maminky by mě zažalovaly,“ končí v nadsázce.

Jakmile se hlediště roztočí, tečou ze střechy proudy vody a padají na sedadla. Přichází komická situace s Romanem Nevěčným. „Na louku a cvalem!“ volá žertem režisér.

Půlhodiny se zdá, že herci vydrží opravdu vše. Jenže pak, jakoby v připomínce shůry, že podmínky jsou extrémní, se trhá lano vevnitř jedné kulisy. Plošina s Ondřejem Veselým se řítí k zemi, herec křičí bolestí a kulhá po parku. Je skoro deset, zkouška se zastavuje. A do Krumlova se blíží další déšť.