Není to často, co do Tábora zavítá opera, natožpak dětská opera. Díky spolupráci mezi táborskou Církevní ZŠ Orbis-Pictus, nakladatelstvím Baobab a soukromým reálným gymnáziem Přírodní škola se tak stane. Z Prahy do Tábora přijíždí světoznámá dětská opera Brundibár. Představení pro veřejnost se koná dnes od 16 hodin v Masarykově domově (za OD Dvořák).

„Opera Brundibár vznikla v prostředí terezínského ghetta a proslavily ji právě židovské děti, které tam žily a které ji zde hrály od roku 1943. Jedná se o velice silný, dojemný a prostý příběh o síle kamarádství a odvahy v boji proti zlu,“ přiblížila Magdaléna Bartáková, učitelka předmětu Umění a kultura z Přírodní školy.

Studenti pražské Přírodní školy jí nastudovali v rámci celoškolního projektu o Holocaustu.
„Záměrem naší školy je harmonický vývoj osobnosti našich žáků. K tomu je důležité pomáhat dětem při hledání odpovědí na otázky po smyslu života. Toto představení je vynikajícím doplňkem pedagogické koncepce naší školy a je nám ctí, že se krásné a kvalitní představení Brundibár dostává i do našeho města.“, komentuje spolupráci ředitelka Orbis Pictus Miroslava Nejezchlebová.

Představení Brundibár krásně zapadá do adventní doby, která právě začíná. „Máme možnost se čtyři týdny připravovat na Vánoce. Advent je období naděje. Dětská opera Brundibár je důkazem toho, že i v nejtemnějších dobách svítí světlo, pokud se jím staneme sami. Díky židovským dětem v Terezíně mnozí mohli prožívat alespoň několik chvil pokoje a radosti,“ říká jáhen Římskokatolické farnosti Tomas van Zavrel.

Autorem libreta je Adolf Hoffmeister a hudbu složil Hans Krása. V polovině roku 1941 představení nacvičil Rafael Schächter s několika přáteli jako dárek k padesátinám ředitele sirotčince v Praze na Hagiboru. Architekt František Zelenka vytvořil na jevišti ohradu z prken, na které umístil kulisy postav zvířátek s otvory pro obličeje dětí. V Praze se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. V srpnu 1942 Hans Krása odjel s transportem do Terezína, mnozí jeho spolupracovníci a děti ho brzy následovali.

Rudolf Freundfeld-Franěk přivezl do ghetta klavírní výtah a ujal se vedení zkoušek na půdě Drážďanských kasáren. Do práce neustále zasahovaly transporty. Dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě musely nahrazovat děti z nových transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, tzn. že se hrálo v průměru jedno představení týdně.

Na jaře 1944 se terezínské ghetto chystalo na návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která měla zhodnotit jeho funkci „vzorového“ ghetta, které „vůdce daroval Židům“. Brundibár byl vybrán jako představení, které se komisi předvede. Představení se přestěhovalo do velké sokolovny mimo ghetto, architekt Zelenka, který vytvořil podobnou scénu jako v Praze, dostal materiál na vylepšení kulis a kostýmů - zkrášlení Brundibára se muselo stihnout přes noc. Závěrečné scény se ještě v létě 1944 natočily pro propagandistický film Theresienstadt. (zdroj www.holocaust.cz)