„Děti ho kdysi koupily od družstva a chtěly dům rekonstruovat. Dnes na to však nejsou peníze, a tak čekají. Uvidí se, co bude,“ komentoval Karel Charvát.

Plány měli Charvátovi ušlechtilé. V domě s vnitřním dvorem a stodolou mělo být školicí zázemí a penzion s restaurací. „Žádali jsme i o dotace. Nakonec by to ale bylo velice finančně náročné a příliš bych se zadlužil. Toto riziko jsem nechtěl podstoupit, a tak jsem do toho nešel. Navíc nevím, zda by byl k uživení, turistů sem tolik nejezdí. Uvidíme, co dál. Teď bych to viděl asi spíš na vytvoření bytů,“ vysvětluje Karel Charvát mladší, jemuž nyní dům patří. Do dvou let by rád vybudoval byt pro sebe. „Postupně budu dům opravovat. Nejdřív udělám byt pro sebe a pak snad i další,“ dodal.

Nejstarší zmínka o domě je v pozemkové knize z roku 1858. V Obrázkové kronice Jistebnice (1944-47) Antonína Peška je číslo popisné 35 uváděné jako hostinec a řeznictví s pěkným sálem pro plesy a taneční zábavy. Do současné podoby byl postaven po velkém požáru 1. září 1880. Na základech původní budovy, kterou spolu s č.p. 36 vlastnil, ho vystavěl o rok později Ján Černický s manželkou Eleonorou, rozenou Slabovou. V domě žili se svými dětmi. Syn Karel pokračoval v řeznické činnosti, Jan byl soudcem v Kladně, Otomar katechetou v Klatovech a František byl rovněž řezníkem. Měli také tři dcery. Řeznictví tu pak bylo celý čas.

„Říká se, že když starého Černického nesli v rakvi, tak se hýbal. Co je na tom pravdy, nevím, ale toto se dřív občas stávalo,“ vypráví zkazky Bedřich Pešek, jehož rod je v Jistebnici znám už od roku 1442.

V souvislosti s řeznictvím byl v domě také hostinec. Po Černických ho od roku 1927 vedli Popelkovi a Slabovi. V patře býval také sál, kde se konaly taneční zábavy. „Kombinace řeznictví a hostinec byla typická. Ze zbytků se udělal guláš nebo dršťková polívka a bylo. V sále se tančilo.Bývala tam také pavlač, jeden návštěvník z ní tehdy spadl a zabil se,“ vzpomíná Pešek a dodal, že jedna z dcer Slabových byla výbornou zpěvačkou. Zpívala v kostele a s místními ochotníky také nastudovala Nedbalovu Polskou krev.

Po válce hospodu provozoval hostinský Kettner. Dům vlastnily Marta a Eva Slabovy. Ze sálu pak v patře vznikly byty. V jednom z nich bydlel údajně skvělý krejčí Veselý.

V roce 1948 pronajala tehdy ještě nezletilá Marta Slabová část přízemí domu – místnosti hostince k poštovním účelům, a to na deset let za 3700 Kč ročně. Podle toho se domu říkalo Stará pošta. Dům byl spojen telegraficky i telefonicky, získal také poplašné zařízení.

V roce 1973 koupilo dům od Marty Slabové JZD s tím, že mohla doživotně užívat byt. Družstvo tam mělo své kanceláře a podnikovou prodejnu. Po revoluci měla v přízemí domu obchod s potravinami Zdeňka Maňáková, a to asi do roku 2000. Stejně tak skončila v domě také pošta. „Pak barák koupili Petr a Hana Slávikovi, nahoře si udělali s rodinou byt a místo potravin otevřeli sportovní potřeby a drogerii. Po Slávikově odchodu v roce 2008 už v domě nic nebylo, než ho koupili Charvátovi. Měli plány udělat tam pension, protože ubytování v Jistebnici fakt chybí. Všichni by to uvítali, ale asi z finančních důvodů se tam nic neděje,“ říká Luděk Kos z Jistebnice.

Dům se objevil také ve filmu z roku 1977 Řeknem si to příští léto. „Nyní se tam čas od času koná nějaká akce mladých lidí, bylo tam třeba štando nebo oslava třicátin, mladí tomu říkají Na Hradě,“ sdělila Petra Novotná.

David Peltán