Poté co mu kolegyně odešly na mateřskou dovolenou, zůstal na vše sám, ale zvládá. A jaká bude 85. sezona, kterou divadlo odstartuje 15. února?

Už odstartovalo předplatné na jarní sezonu?
Začali jsme prodávat 5. ledna a předplatitelé už si pro něj přišli. Co zbude, dáme k dispozici veřejnosti. Uzávěrka je 9. února.

Ze všech stran na nás doléhají hrozby krize a zdražování elektřiny. Ovlivní to nějak ceny vstupného?
Nezdražovali jsme a zatím to ani v plánu nemáme. Model předplatného se nám osvědčil. Krize se zatím nijak do vstupného či návštěvnosti nepromítá. Jen bych upozornil, že čím více diváku, tím levnější vstupné do divadla bude. To tak prostě je. Snažíme se udržet takovou cenovou hladinu, aby na to lidé měli. Jsou však výjimky, ale i na ty peníze diváci mají, když je zájem. Tím myslím třeba koncert Jarka Nohavici, který byl dražší, avšak bylo plno. Za kvalitu jsou ochotní zaplatit a my se snažíme, aby ta kvalita v našem divadle byla.

Jak je to tedy s návštěvností, chodí lidí víc či méně?
O předplatné je zájem zase o něco větší. Diváci nám říkají, že zde mohou zhlédnout představení, která by je i s cestou například do Prahy vyšla draho. Řada diváků nám také sdělila, že jdou raději do divadla, než aby seděli doma a koukali na televizi, kde nic nedávají. Nepřicházejí však jen předplatitelé. Lidé navštěvují i věci mimo divadelní program, například koncerty.

A generační rozpětí dnešních diváků?
Přicházejí lidi všech generací. Kupodivu je zájem i ze strany mladých lidí, tím myslím zhruba diváky od 25 let. To je dobře.

Co děláte pro to, abyste sály naplnili?
Za prvé je důležité, aby se předplatitelé a veřejnost dozvěděli program v předstihu. Druhým a zároveň spjatým bodem je propagace. Ta je dnes velice důležitá a nešetříme na ní.

Využívají návštěvníci divadla schránku na dotazy? Jaké se tam například objevují?
Je využívaná, za což jsme rádi. Některými připomínkami se inspirujeme a reagujeme na ně v měsíčních programech. Vzkazy by se daly rozdělit do několika kategorií – dramaturgie, působení divadelní kavárny, interiéry. Některým divákům totiž nevyhovují sedačky a prostor kolem nich. S tím nic neuděláme, to je v každém divadle. Když má někdo problém s dlouhýma nohama, snažíme se vyjít vstříc a posadíme ho například na kraj. Ovšem musí nám to říct před představením. Dámy mají někdy dotazy, proč není na jejich toaletách více kabinek. Peníze by byly, ale není prostor. Někdo si stěžuje, že začínáme představení s pětiminutovým zpožděním. Ale je to pro jejich dobro, protože by je pozdější příchozí rušili. Opozdilci za to občas také nemohou, u divadla se špatně a draze parkuje a zejména v zimním období se pak z větší dálky špatně dochází.

Připouštíte, že parkování je problémem?
Parkovné se musí platit všude a do parkovacího domu se moc lidem nechce ze známých důvodů. Se škodou oktávií už se tam nevytočíte, to potvrzují i profesionální řidiči. Připomínky tohoto typu se mezi vzkazy rovněž objevují, stejně jako ty k oblečení. Někteří diváci si pletou divadlo se stadionem, ale copak mi máme někomu něco nařizovat nebo kontrolovat, jak kdo chodí oblékaný? Někdo na kvádro ani nemá, ale jsme rádi, že přijde do divadla. Nezbývá nám, než na tento nešvar upozorňovat v programech.

Zmínil jste i dotazy na kavárnu, dochází tady k nějakým změnám?
Dřív to byla divadelní restaurace, ale to tady v okolí ještě téměř žádné jiné nebyly. Návštěvníkům se také nechtělo do prvního patra. Pak se podnik změnil v kavárnu, ale spíš opět restauračního typu a nájemce se divil, že zákazníci nechodí. Nyní je tu nový nájemce a prostor prozatím bude fungovat formou občerstvení, uvidíme jak se osvědčí. Zachováno bude i občerstvení dole ve foyer, které bude v provozu při větším počtu návštěvníků. Je ale jasné, že na pár deci vína a kávě nikdo asi nezbohatne…

Nešel by nějak využít D-klub, který je součástí kavárny?
To se zatím řeší. Nový nájemce zatím nechce, aby se tam něco dělalo. Rád by zřejmě rozšířil kavárnu až do D-klubu. Chce to zkusit a my mu tu šanci dáme. Také těžko můžeme v D-klubu dělat programy, jelikož cesta do něj vede přes kavárnu. Fajn by třeba byly koncerty, ale je to tak malý prostor, že by bylo málo diváků a v tom případě by museli hrát muzikanti za hubičku.

Na co lidi nejčastěji přicházejí, co je táhne?
Určitě sranda, legrace. Takže komedie, ale snažíme se vyhnout těm bulvárním, podbízivým představením. I když je komedie zastoupena v programu hodně, dáváme prostor i jiným žánrům. Doba není jen o legraci a naši diváci už jsou naučený chodit i na těžké věci. Můžeme se jako Tábor pochlubit s tím, že máme velice vyspělé publikum. Dobré je, že to vědí i herci, produkční a režiséři po celé republice. Tábor co se týče publika nikdy nezklame.

Máte nějaké doporučení, na co byste chtěl diváky pozvat?

Do března mimo předplatné určitě na dětskou operu Brundibár. Hrajeme ji příští týden a je to velice silný kus, protože byla napsána na libreto Adolfa Hoffmeistera a hraná v Terezíně. Myslím, že by to neměly vidět pouze děti, ale i dospělí. V lednu sem dále zavítá vynikající slovenská šansoniérka Szidi Tobias v doprovodu s tentokráte zpívající Ivanou Chýlkovou. V únoru vyjdeme vstříc staršímu publiku, představíme po dlouhé době dechovkovou kapelu Járinky. Ty doprovodí legenda dechovkové hudby Stanislav Procházka, který zanedlouho oslaví devadesátiny. Pro dívky tu pak bude například Jakub Smolík, pro příznivce bluegrassu vystoupí Cop a čtyřicet let oslaví táborská kapela Tercie. V dubnu upozorňuji na operu, která tu už jako žánr dlouho nebyla. Jedná se o Verdiho Sílu osudu v podání Jihočeského divadla. To je sice v předplatném, ale bude ještě doprodej.

David Peltán