Ze společného života se „diamantovým“ manželům narodily dvě děti, dcera Hana a syn Zdeněk. Ti svým rodičům dali jednu vnučku a tři vnuky a oslavencům dnes navíc dělá radost nejmenší přírůstek do rodiny, první pravnučka.
Kde jste se spolu před šedesáti lety setkali?
Seznámili jsme se v Hradci Králové, kde manžel v té době studoval medicínu. Moje maminka ho zvala tak dlouho na obědy, až mi nemohl utéct.
Jak jste svou vyvolenou požádal o ruku?
To už je pěkná řádka let. Brali jsme se osmého listopadu roku 1947 a jak to u mladých a zamilovaných lidí bývá, brát jsme se museli. Maminka nám vůbec nepřála, a celá ta svatba nebyla taková, jakou bysme si přáli. Také proto se žením dnes podruhé, chceme si to s manželkou řádně užít a oslavit, jak se patří.
Co máte na svém manželovi nejraději, čím vás dodnes okouzluje?
Určitě jeho krásné modré oči. A to, že je skvělý člověk, Ostatně jinak bychom spolu tak dlouho nevydrželi.
Čím manželce i po letech uděláte zaručeně největší radost?
Manželka je skromná ženská, radost jí udělají naprosté maličkosti. Ale jako každé ženě nějaká ta paráda.