Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Comeback Luneticu: dva ví, jeden neví a jeden vůbec neví

Mladá Vožice – fenomenální chlapecká skupina vsobotu zazářila na třetím vzpomínkovém koncertě vmladovožické diskotéce Atlanta

8.2.2009 2
SDÍLEJ:

Lunetici zazářili v Mladé VožiciFoto: Kateřina Nimrichtrová

Milovaní i zatracovaní. Prodali statisíce desek, vyprodávali stadiony, lámali dívčí srdce. Skupina Lunetic – fenomén konce devadesátých let je zpátky. V původní sestavě. V plné síle. O deset let starší, ale i moudřejší. Třetí z comebackových koncertů odehrála chlapecká formace v Mladé Vožici. A vypadá to, že jejich hvězda znovu stoupá. Po beznadějně vyprodaných vystoupeních v Praze a v Liberci, i tady, v diskotéce Atlanta, zaplnili parket.
O minulosti ale i o plánech do budoucna jsme si povídali s Martinem Kociánem a Alešem Lehkým.

Mluví se o vašem comebacku. Jenomže média to zpočátku prezentovala jen jako dva vzpomínkové koncerty k vašemu desátému výročí založení a pěkně zpátky do hvězdného hrobečku. Dnes už ale na vašich webových stránkách visí termíny vystoupení až do března…
Martin: My dva, Aleš a já, jsme takové hnací motory kapely a chtěli bychom, aby comeback byl kompletní i s novou deskou. Ale to je zatím ve hvězdách. Prozatím jde o vzpomínkové turné. Hrajeme s živou kapelou písničky, které všichni znají, jen mají jiné aranže a jinou strukturu.
Aleš: Pro tuhle chvíli jsme šťastní, že jsme to nějak nazkoušeli a připravili, o nových písničkách jsme se zatím ještě nebavili. Vlastně ani nevíme, jak by se Lunetic v roce 2009 měl prezentovat. Doba je jiná a my jsme taky trochu vyrostli. Zatím je to tak: Dva chtějí, jeden neví a jeden už vůbec neví. Zatím koncertujeme a chceme si s lidmi připomenout hezký starý časy.

Proč jste se tedy vlastně dávali dohromady? Peníze? Sláva? Stýskalo se vám po muzice? Někdo vás přemlouval?
Aleš: Oslovil nás server Líbím se ti.cz, že by chtěli k našemu desátému výročí udělat dva vzpomínkové koncerty a Universal, naše vydavatelská firma, přišla s nápadem vydat bestofku, naše nejlepší písničky spolu s DVD. Takže oslovili Martina, a ten měl za úkol přemluvit ostatní. A někdy koncem října jsme si řekli, že do toho půjdeme. Otázka, alespoň pro mě, zněla: bude to ještě někoho zajímat? Bude nás chtít ještě někdo vidět? Pak jsem začal přemýšlet, co budeme hrát, jak to bude znít. Ty peníze byly až na posledním místě. Já mám dobrou práci, vydělat si peníze umím.
Martin: Nebyl v tom žádný účel. Účel obohacení. Od pondělka do pátku dělá každý z nás svoji profesi a těšíme se na víkend. Sejdeme se s kapelou a zazpíváme si. Já v tom nevidím vůbec žádnou negaci.

Jak to vůbec šlo? Každý jste už jste byl jinde. Dokonce i jinde zeměpisně…
Aleš: S Martinem jsme si už v létě svoje vyříkali ale s Davidem a Vaškem to bylo v pohodě. Tam k žádnému přerušení nedošlo. Otázka spíš zněla, jak nám to spolu hudebně půjde. Řekli jsme si, že půjdeme těžší cestou. Tedy s živou kapelou, která se musí nazvučit, přivézt, odvézt, je to velká logistika. I pro pořadatele je to nákladnější. Domluvili jsme se, že raději budeme hrát méně ale kvalitněji. Rozhodující byla první zkouška s kapelou, kterou dal dohromady Vašek. Jsou to jeho kamarádi, se kterými hraje. Ta zkouška nás hrozně bavila. I Davida, který je hrozný introvert. Dokonce si přivezl bonga a dýdžeridů. A našel se, to je super.
Martin: Po těch šesti letech, co jsme spolu nebyli, jsme se zase spřátelili a připomněli jsme si vztahy, jaké byly mezi námi dřív. A jak teď spolu zase jezdíme, tak mi připadá, jako by těch šest let vůbec nebylo.

A co vaše fanynky. Nezestárly vám zatím trochu? Nebo se vám rodí nové?
Martin: Jasně že zestárly. Všichni stárneme. Ale díky tomu, že těm holkám dřív bylo čtrnáct a dnes je jim čyřiadvacet, tak je to zase jiné. Já bych naše publikum rozdělil do tří kategorií. Hned pod pódiem vidíme ty naše skalní fanynky, ale najdou se mezi nimi i šestnáctky. Řekl bych, že zase oslovujeme mladé publikum, do toho publikum, které s námi přirozeně zestárlo a k tomu vzadu někde chodí party, které se přijdou podívat ze zvědavosti.
Aleš: Zvláštní je, že šest let jsme spali a ta dnešní mladá generace o nás vlastně nevěděla. Ale myslím, že když jsme je dokázali oslovit tenkrát, proč by to nešlo teď?

Jaký jste dostali nejpodivnější vzkaz od své fanynky?
Aleš: Já si pamatuji, že pošťák k nám chodil s igelitkami plnými dopisů. A bylo tam všechno. Od desetiletých, kteří chtěli podpis a desku až po vyznání lásky a nabídky k sňatku. Dokonce chodily dopisy s kondomem. Před naším domem po koncertě v létě spávaly holky. Naše mamka jim nosila čaj. Někdy bylo náročné se domů vůbec dostat.
Martin: Chodili třeba i výhrůžné dopisy. Jako že když nepřijedeme na koncert, tak skončí sebevraždou. Je pravda, že my jsme takový emoční tým. Ty naše písničky chytí za srdce a vyvolávají v lidech sny a vize, o kterých si pak myslí, že my jim je naplníme.

Trochu přitvrdíme. Drogy. Martine, vám byl kvůli vaší závislosti dáván za vinu rozpad kapely. Přiznáváte se k tomu?
Martin: Nešlo o moji závislost. Já už jsem ale tehdy nebouchal za jeden tým.Byl jsem rozpolcený a ovlivněný mnoha věcmi. Když to ale vidím zpětně, mělo to tak být. Kdyby to tak nebylo, byl bych rozmazlený floutek, který má všechno zadarmo a levně. Opustil jsem Lunetic i když možná trochu srabácky, ze dne na den. To se nedělá. Ale kdybych to neudělal, nebyl bych tam, kde jsem teď. Studuji vysokou školu, podnikám, mám pohodový vztah, umím anglicky. Tohle všechno bych neměl.V tu dobu jsem udělal chybu, že jsem bral drogy. Ale veřejně jsem se k tomu přiznal, čímž jsem si na sebe upletl bič, který mě dohnal k tomu, abych s nimi skoncoval.
Aleš: Já si dokonce myslím, že do léčebny vůbec nemusel jít. To nebyl takový ten typ narkomana úplně na dně. Mě přišlo, že to pro Martina byla taková terapie. Chtěl, aby to lidi slyšeli, aby měl vůči nim závazek: já to dokážu. A na druhou stranu se možná cítil i trochu ublíženě a chtěl politovat. Mě v té době dokonce chodily dopisy, kde mi nadávali, že jsem ho z kapely vyhodil a že jsme za ním v léčebně nebyli a podobně. Podstatné je, že za rozpad kapely nemohla Martinova závislost, ale to jak řekl: prostě už netáhl na branku.

Prachy. Hodně jste vydělali, ale hodně jste i utratili. Dokonce se mluví o osmi milionech?
Martin: Pozor. To je děleno pěti. K tomu ještě daně, zaplacení manažerů, ono z toho nakonec moc nebylo.
Aleš: Platí jednoduchá rovnice. Čím víc člověk vydělává, tím více utrácí. A ne proto, že by chtěl machrovat, že má mobil za dvacet tisíc, ale proto, že si ho za těch dvacet tisíc může koupit. Protože ví, že druhý den zase někam pojede a vydělá si dalších třicet. Jenže je pořád na cestách. Nejí doma, ale v restauracích – drahé. Musí dobře vypadat, takže utrácí za hezké oblečení – drahé. Hodně telefonuje, protože není doma – drahé. Navíc máte najednou v osmnácti peníze, které jste nikdy neměl. Takže si koupíte auto. Domů lednici a plastová okna, protože chcete pomoci rodičům. Takže ty peníze se rozutečou hodně rychle.

Proslavil vás singl Máma. Kterou písničku ale máte vy nejraději?
Martin: Tohle by byla otázka pro Vaška. Ten jí fakt hraje nerad. Já mu vždycky říkám: tu musíme dát. Díky téhle písničce jsme tam, kde jsme. Já osobně jí mám rád, protože jsme ji tenkrát s Davidem psali pro naše mámy. Ale nejraději hraji Ať je hudba tvůj lék a taky mám rád písničku Podléhám myšlenkám.
Aleš: Poslední řadové album Časoprostor. To mám hodně rád. Je to už hodně dospělá deska a je hodně o nás. Tady už jsme měli moc sami nad sebou a dokázali jsem si to i prosadit. To byla možná dokonce první rnb deska v Čechách.

Něco mi vysvětlete. Dalibor Kaplan. Ten prohlásil, že zpíval vlastně za vás. Jak to ale bylo technicky možné? Třeba na koncertech?
Aleš: Byla to pravda v tom smyslu, že byl napsaný na cédéčku jako vokalista. V roce 1998, když jsme točili první album, nám dala firma tohohle člověka, který nám pomáhal vytvořit vícehlasné sbory a navíc je uměl i nazpívat. Takže on nazpíval ty druhé, třetí, čtvrté hlasy a tak dál. Sóla ale zpíval vždycky Vašek nebo já. On zpíval vždycky v refrénech. Jako vokalista byl přiznaný, stejně jako spousta jiných kapel má vokalisty a nikdo to neřeší. Za ním ale přišli šikovní manažeři a řekli mu: pojď, uděláme z toho kauzu, řekneme, žes to nazpíval celé, ty to odkýveš, vydáme ti desku. Paradoxně nám to spíš pomohlo. Ta první deska se prodávala ještě víc. A na druhém albu už vůbec nefiguroval.
Martin: Dneska už nikdo ani nic říct nemůže. Zpíváme všechno naživo.

O minulosti stačí. Co budoucnost? Možná jste už ve věku, kdy byste se chtěli spíš usadit, mít rodiny, děti…Nebo naopak jste dnes ve věku, kdy se celý ten tlak popularity, slávy, médií, fanynek dá daleko lépe ustát…?
Martin: Já jsem o tom hodně přemýšlel. Že se usadím.Ale zjistil jsem, že od svých šestnácti jsem noční pták. Pracuji večer a přes den spím. Vypadá to, že zůstanu živočichem, který žije večer.
Aleš: Každý z nás máme nějakým způsobem svůj rodinný život. Ale pracuji v šoubyznysu, takže akce, přehlídky – všechno večer. Je to moje práce a partnerka to musí tolerovat. Já zase toleruji její práci. Usazení tedy vlastně jsme. A co dá život dál? Jestli dá děti, tak budou. Nebyl bych proti. I když v blízké budoucnosti nic podobného neplánuji. A jak to všechno okolo Lunetic beru teď? Strašně v klidu. Když se mě někdo zeptá na Kaplana nebo prachy tak se jenom usmívám. Dřív bych se hádal. Já dnes vím, jaká je pravda. Odstup, věk – hrozně si to užíváme.


Autor: Kateřina Nimrichtrová

Místo události:
8.2.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Do Chýnova v sobotu zavítá cyklokros, startovat může každý

Pořádková jednotka jihočeské policie cvičila ve čtvrtek v noci pátrací akci. Policisté si zkoušeli využití nové technologie p-Track.
27

Policisté pátrali cvičně po ztraceném houbaři pomocí nové technologie

Odvolit je možné i v posteli

České Budějovice – V pátek a v sobotu voliči odevzdají hlasy svým vyvoleným stranám a kandidátům do Poslanecké sněmovny.

Muži z Prachaticka předělávali zbraně na střelbu dávkou a vyráběli k nim tlumiče

Prachaticko - Nelegální úpravy a prodej hromadně účinných zbraní odhalili kriminalisté z českobudějovické expozitury Národní centrály proti organizovanému zločinu. Následoval zásah na několika místech na Prachaticku, a také obvinění šesti lidí z nedovoleného ozbrojování.

Již nejsou mezi námi

Táborsko - Přinášíme přehled pohřbů na pátek a sobotu od pohřební služby Melich.

OBRAZEM: Fotbalisté z Klíčku si odnesli putovní pohár

Tábor - Po nezvykle dlouhé přestávce se sešli ve středu 11. října v tělocvičně Střední školy obchodu, služeb a řemesel domácí FK Rohlík a hosté FC Klíček Záluží, aby soupeřily v sálové kopané o putovní pohár.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení