Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Baobab znovu roztančil příběhy ze starého Tábora

Tábor – V táborském nakladatelství Baobab vyšla před Vánocemi kniha „Bandita, Paťara a spol.“ z pera táborského rodáka Václava Kaplického.

11.1.2012
SDÍLEJ:

Baobab vydal k nihu z rize táborského prostředíFoto: Martin Donát

Vzpomínky na dětství strávené v táborském Starém Městě, na bitvy mezi kluky z Klášteráku a z Klokot a na mnohá krásná dobrodružství, které malý Kaplický zažíval v uličkách Starého Města, na stráních, polích a v lesích u Lužnice a kolem Tábora, vyšly předtím jen jednou, v roce 1969. Kniha nyní vychází s původními ilustracemi Rudolfa Švába, komentovanou fotografickou přílohou z fotoarchivu Šechtl a Voseček a poznámkami Kaplického synovce Josefa Kratochvíla.

O tom, na co se čtenář může těšit, hovořítáborský historik Stanislav Zita:„V časech, kdy na tehdejším Klášterním náměstí v Táboře stála podél kostela řada jedenácti urostlých košatých javorů, působil v této části města slavný kmen Klášteráků, hrdě se hlásící k tradici husitských zakladatelů města Tábora. Tehdy se v Jordánském potoce pod městskými sady lovili raci, přičemž tato loviště především byla příčinou velikého nepřátelství mezi Klášteráky a Klokoťáky. Na obranu kmene ze vsi Klokoty nutno podotknout, že se řádně starali o čistotu studánky ve stráni mezi Jordánským potokem a samotnými Klokoty. Ostatně nejblíže odtud byla pouze samota na Běhánce, kam i Klášteráci byli posíláni nakupovat smetanu a podmáslí.

Nyní alespoň nahlédněme do života Vildy Kláfidy, Vaška Šišky, Oty Kravana, Gusty Paťary a dalších z jednotného kmene Klášteráků, jakož i k samotářskému Janovi Banditovi. Ve svém ‚historickém spise‘ nám je po letech představuje další právoplatný člen Klášteráků, vystupující pod jménem Vašek Čour.

Srovnání časů

Ovšem pozor, zdaleka se nejedná pouze o tehdejší osoby města Tábora, ale každý čtenář se může alespoň částečně seznámit nejen s prostředím táborského Starého Města a porovnat jeho atmosféru z doby asi před sto lety se současností.

Klášteráci si museli plnit řadu domácích povinností. Kromě již zmíněných obchodních cest na Běhánku k nim patřilo zajišťování stravy pro králíky. Jejich maso bylo vhodným zpestřením stravy, proto na Soukenické baště stály králičí kotce se čtyřiceti králíky různých plemen, jejichž chovatelé však nevlastnili žádnou půdu. Posílali proto své syny pro trávu i šťavnatý jetel přes Jordánský potok a podél Šilhanova zahradnictví za Píseckou silnici téměř ke vsi Náchod. V této otevřené oblasti bylo zapotřebí dávat pozor na hlídače Ťoupalíka stejně jako v ovocných alejích. Kdepak jsou dnes lány s jetelem a co najdeme na Soukenické baště?

Nutno též upozornit, že králičí pečínka byla pouze svátečním jídlem či pro docházející strávníky. Jinak především večeře bývaly prosté, nějaké zbytky od oběda, káva s mazaným chlebem, škubánky s mákem nebo pracharandou čili roztlučenými suchými hruškami. Pro tuto pochutinu se chodívalo do obchodu se smíšeným zbožím pana Macáka v domě čp. 18 na Hlavním náměstí. Ovšem Klášteráci se v těchto místech sami dlouho nezdržovali, neboť tam panovala vysoká úřední autorita představovaná například policajtem Suchomelem či podobnými osobnostmi. Ani my bychom dnes ve zmíněném domě obchod již nenašli.

Důležitým útočištěm Klášteráků byly městské sady, kde se nacházely též jejich tajné skrýše. K nim patřila i třístěnná (nikoli čtyřstěnná) plastika se železnou koulí na vrcholu, za jejíž odchlípnutou plechovou stěnu byly umísťovány písemné zprávy. I z tohoto tělesa časem zůstala pouze základna. V roce 1997 byla plastika obnovena, ovšem z bílého portlandského ferobetonu. Změny prodělaly od dob Klášteráků celé sady, ať už stromy a keře či drobné stavby popisované Vaškem Čourem. Pouze dodejme, že v roce 1998 tam na jednom ze skalních ostrohů byl obnoven a posvěcen ocelový latinský kříž.

Řadu změn najdeme i v konkrétní zábavě Klášteráků a dnešní omladiny. Zatímco jarní hra v kuličky se občas ještě objeví, kdo dnes zná otloukání špačka? Stačil špalíček z dubového dřeva, na obou stranách přiostřený, a k tomu asi čtyřicet centimetrů dlouhé a decimetr široké prkénko z měkkého dřeva, na jedné straně vybíhající do rukojeti. Takováto palestra dokázala špačka odpálit takovým způsobem, že se někteří Klášteráci dostávali do konfliktů s dospělými osobnostmi. A to nebylo vše. I projevy nepřátelství mezi Klášteráky a Klokoťáky jako byla bitva u kapličky (dle kaple sv. Antonína při pěšině pod klokotským poutním místem), neušly pozornosti dospěláků. Škola i rodina dokázaly tvrdě trestat. Takové domácí vězení bylo horší než výprask, a navíc v době jarmarku.

Z života města

Zatímco s koňmi a dobytkem se obchodovalo nedaleko sladovny, na Hlavním náměstí se dostalo vše od obleků po modlitební knížky či od šperků po koření. Na Klášterním náměstí měli svá místa obchodníci s nádobím všeho druhu. A právě tam jeden z potrestaných Klášteráků usvědčil vandala ničícího zboží známého hrnčíře. Odměnou mu doma bylo pět krejcarů. Za tento pětník se mohla zakoupit táflička čokolády. Navíc hrnčíř přidal džbán s vyobrazením chlapcova patrona – svatého Václava.

Podobných příhod zažijeme při čtení této knihy společně s Klášteráky celou řadu. Podíváme se na Střelnici, kde panu Ponrepovi pomáhali promítat film, napůl pracovně navštívíme cirkus pana Kludského na Dobytčáku, obeznámíme se s dnes již neexistujícími hospodami Přehořovkou, U Žižky a Na Staré lékárně, též se stále fungující hospodou U Lva. O svatojakubské noci rozsvítíme s Klášteráky bengálský oheň. Jindy navštívíme divadelní představení, které si hoši sami připravili a sehráli na menší baště s krásnou lípou v sousedství Klášterního náměstí. To však nebylo nic proti dobrodružným výpravám do dalšího širokého okolí.

Především údolí Lužnice od Vlčího dolu a Poustevníka proti proudu řeky přímo lákalo k doslova objevným cestám. Vždyť Klášteráci tam po usilovném pátrání našli pod názvem Orlí hnízdo von Adlerstein sídlo Jana Bandity, a to s celým jeho pokladem. Cestou podél Lužnice s několika mlýny též chodilo na procházky množství táborských občanů, kteří ovšem často oslovovali Klášteráky nadávkou ‚rabanči‘. Neohrožený kmen si tajně ve stráni nad Lužnicí vystavěl hrad s názvem – jak jinak než Palcát.

A konečně se čtenář dozví, jak se Klášteráci v horkém jarním dni vypravili na Rašťský potok chytat vodní havěť, jako například potápníky. Daná akce sice neušla pozornosti Klokoťáků, ale opravdovým zásahem vyšší moci tam došlo k usmíření obou nepřátelských kmenů. Vše bylo stvrzeno u hrnků s lipovým čajem a mísou vdolků v hospodě nedaleko klokotského poutního místa a školy, v níž působil a žil pan řídící Boušek, vynikající malíř především středověkých militárií. Zmíněná hospoda patřila otci klokoťáckého náčelníka Pepíka Mařeny a spolu s kuželníkem v zahradě tvořila významné společenské centrum Klokot, podobně jako hospoda U Slunečků na opačném konci vsi, při Písecké silnici.

Tolik pouze nástin z množství dobrodružství, ale pochopitelně též nezdarů a následných potíží, zkrátka z části historie kmene Klášteráků. Rozloučíme se s nimi na prázdninové cestě, která začala samozřejmě v Táboře na Klášteráku a pokračovala směrem k Plané nad Lužnicí. Nutno podotknout, že tato‚ pohledná vesnička‘ již tenkrát náležela k oblíbeným místům ‚lufťáků‘.

Není možné zde uvést seznam všech veřejně činných osobností, které jezdily do Plané na ‚letní byt‘. Důležité pro nás je, že Klášteráky tam na další cestu ‚finančně‘ posílili tři mecenáši z řad letních plánských obyvatel. Přesto naši vandrovníci nepokračovali v další cestě vlakem, ale ještě tentýž den došli do Jindřichova Hradce ke strýci Vaška Čoura. A co všechno při svém putování viděli a kolik měli peněz! Kterýpak z dnešních mladých Táboráků by si tuto dvaačtyřicetikilometrovou výpravu dnes chtěl zopakovat?

Poslední událost

A právě Vašek Čour v závěru svého vyprávění uvádí, že touto cestou začíná nová kapitola dějin Klášteráků, o níž si ještě někdy něco povíme. V samotném Táboře a především v jeho okolí se od té doby změnilo mnohé, výjimkou nezůstalo ani náměstí s původně jedenácti javory v řadě. Nyní si připomeňme zatím poslední událost z celé klášterácké historie, která nastala 27. května 1997. V tento den byla na bývalém Klášterním náměstí (dnes náměstí Mikuláše z Husi) odhalena pamětní deska Vašku Čourovi. V domě čp. 40 prožíval se svými rodiči autor knihy Bandita, Paťara a spol. své dětství, na které po letech takto vzpomínal. Jak se mu to povedlo, nechť posoudí každý čtenář, táborita i přespolní, osobně sám.

Stanislav Zíta

11.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Pro voličský průkaz už jen do 16 hodin

Třída 1. A ZŠ E. Beneše v Soběslavi

Představujeme prvňáčky ze základních škol v Soběslavi

Lékárny a praktičtí lékaři ve středu stávkují

Táborsko /ANKETA/ - Do středeční stávky se na Táborsku chystá zapojit až 90 procent praktických lékařů. Vadí jim povinnost vydávat elektronické recepty, jež označují za nedopracovaný paskvil.

Hasiči viseli na lanech, cvičili evakuaci

Husinecká přehrada - Řidiče projíždějící včera dopoledne po hrázi Husinecké přehrady zarazil pohyb hasičů.

Vyšší Brod zažil léto, ve středu rozhodnou o teplotě mlhy

Jižní Čechy - Úterý na Hedviku (Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy zamíchá) opět přepisovalo teplotní rekordy.

Organizování dopravy JHMD převzala železniční správa

Jindřichův Hradec – Dva miliony korun ročně. Taková je částka, kterou společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) začne ročně platit Správě železniční dopravní cesty (SŽDC).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení