Flamenco, jazz, blues, funk, rock, ethno i soul předvedli koncem minulého týdne kytarista a zpěvák Zdeněk Bína (ex –123 minut, Walk Choc Ice) s basistou Janem Urbancem v Písku a Táboře. „Při prvním setkání jsme na sebe zírali jako na ufo,“ popisuje Bína v rozhovoru.

Hrajete prakticky denně, a to po celé republice. Nejste už unavení?
Hrajeme hodně, ale když to vnímáte jako smysl svého bytí, tak vás to zároveň energií naplňuje. Navíc si dokážeme udělat volný víkend, protože jsme taky rádi s našimi blízkými.

Při čem odpočíváte?
Oba nejradši pohodaříme se svými ženami. A s nimi pak vymýšlíme, jestli někam vyrazíme anebo si dáme třeba jen dobrý film. Při tom, jak hodně cestujeme, tak často není nad domácí pohodu.

Hádáte se někdy?
Z legrace se hádáme jen o to, jestli je lepší mac, pc nebo android (úsměv).

Kde se vlastně vzal Jan Urbanec coby geniální baskytarista?
Nejdřív nás baskytarista Petr Mašek a poté i kluci z firmy Procházka guitars chtěli dát dohromady, abychom si spolu zajamovali, že prý našli Bínu na basu. Takže jsme o sobě věděli, ale svedla nás dohromady až náhoda. Potkali jsme se v pražských hudebninách, kde jsem zkoušel akustickou kytaru. Honza se vyloupnul, jestli si může zajamovat, a po krátké chvíli jsme na sebe navzájem zírali jako na ufo. Po dalším zkoumání neidentifikovatelného předmětu jsme si připadali ve všem jako klon.

Neuvažovali jste někdy o perkusích?
Uvažovali, i jsme s pár perkusisty zkoušeli, ale místo toho, abychom cítili, že to přidává, tak to spíše našemu cítění rytmu a energie v hudbě ubíralo. Zároveň jsme si poslechli nahrávku z živého koncertu a tím, že oba hrajeme hodně perkusivně s ťukáním a různým šustěním, tak nám tam perkuse ani zvukově nechybí.

Co vám dává nynější hraní v duu oproti kapele?
Hlavně jsem našel klid v duši, a to je pro mě to nejdůležitější – aby člověk mohl lidem dál předávat radost z hudby.

Četl jsem, že kytaru jste dostal k Vánocům. Přál jste si ji?
V tom období jsem si přál vzduchovku nebo auťák na vysílačku. Kytaru vůbec. Jako nutné zlo jsem si ji odtáhl na Vánoce k dědečkovi a babičce, a když jsem se před spaním chtěl podívat, co to teda je za dárek, tak to skončilo puchýři na prstech a totální láskou.

Na kytaru jste se učil sám, ale cvičíte?
Vlastně odjakživa hraju jen tak pro radost a jen se snažím na kytaru objevovat věci, které mi znějí v hlavě.

David Peltán