Šestatřicetiletý člen Klubu ligových střelců se přestěhoval k Jordánu z druholigového celku Nymburka.


Jakými cestami se ubíral váš příchod do táborského týmu?

„Všechno v podstatě zprostředkoval Táborák Kuba Krätzer, se kterým jsem hrál v Nymburce. Ten mi dal o Táboře dost informací, nastínil mi, že by tu byl zájem o mé služby a dal mi číslo na Frantu Ševčíka (sportovní manažer HC Tábor – pozn. aut.). S tím se dobře známe ještě z doby, kdy jsme spolu procházeli mládežnickými reprezentacemi. To samozřejmě bylo pro naše jednání další plus.“


Měl jste po odchodu z Nymburka i jiné nabídky?

„Nic konkrétního nebylo. Věděl jsem jen, že chci hrát dál. Hokej miluju a cítím, že ještě nepatřím do starého železa. Proto jsem nabídku z Tábora přivítal a cením si jí. Jedná se o velmi kvalitní tým, který má letos vysoké ambice. Chtěl jsem prostě být u toho.“


Nakolik jste před svým příchodem znal táborské prostředí?
„V Táboře jsem hrál naposledy asi před deseti lety (zamyslí se)… Vlastně ne, to bylo ještě za dorost, takže je to ještě podstatně déle (smích). Jak říkám, informace jsem měl jen od Kuby Krätzera. Z lidí v Táboře jsem znal vedle Ševči vlastně jen trenéra Pařízka, se kterým jsme se v minulosti potkávali na ledě.“


Nyní už máte nastřádané první osobní poznatky…

„Zatím jsem absolvoval jen pár tréninků a zápas v Klášterci. Určitě je znát, že máme velmi zkušeného kouče. Jeho tréninky jsou hodně podobné těm, které znám ze Sparty a obecně z vyšších soutěží. Děláme přesně to, co je potřeba. Krásný je samozřejmě táborský stadion. Už se těším na domácí zápas a na diváky, protože vím, že je v Táboře o hokej zájem. Trochu zklamaný jsem zatím snad jen ze zázemí naší šatny, to není dobré…“


Jak jste sám zmínil, v táborském dresu už jste odehrál první zápas, a to po boku Davida Kupce a Jaroslava Kocara. Co vám ukázal?

„Na nějaké bližší hodnocení je brzy. Jsem ale moc rád, že jsme utkání perfektně zvládli a získali potřebné tři body. To je nejdůležitější. Věřím, že naše spolupráce zafunguje a v úsilí dosáhnout nějakého výraznějšího úspěchu budeme tahouny týmu.“


Druhou ligu jste poprvé okusil právě v Nymburce. Jaký na vás tato soutěž dělá dojem?

„Je v ní spousta mladých hráčů, kteří sázejí na rychlost a důraz. Mnohdy jsou bohužel ochotni nahradit hokejové neumění zákeřnými zákroky a každý hráč se musí mít na pozoru, aby neutrpěl nějaké zranění. Jednotlivé ligové soutěže se prostě nedají porovnávat, jsou mezi nimi neuvěřitelné skoky.“