Výraznou stopu zanechal i v reprezentačním dresu Československa. Chytal na olympijských hrách v Cortině d'Ampezzo 1956.
Už o rok dřív si při mezistátním duelu půjčil od Kanaďana, který chytal v brance NSR, lapačku…

Syn rukavičkáře dobře věděl jak na to. Obkreslil ji, doma bleskurychle zařídil její vyrobení. Na světě tak byla první československá brankářská rukavice…

Před dvěma lety, když slavil osmdesáté narozeniny,  v rozhovoru pro Deník vzpomínal  a vyprávěl: „Když jsem si lapačku poprvé navlékl při mistrovském  zápase v lize, tak proti ní kapitán brněnské Komety Bartoň snad čtyřikrát protestoval," popisoval průběh finále mistrovství republiky, které se hrálo turnajově na ostravském ledě.

Často po ní fanoušci pátrali. Kam si lapačku schoval? Kde se na ni mohou podívat? Kde ji mohou obdivovat?

„Lidé se mě často ptají, jak skončila," vyprávěl ještě nedávno. „Bohužel, v roce 1957 shořela společně se zimákem," odpovídal muž, který měl rád společnost, nikdy nezkazil žádnou legraci, nikdy neodmítl pozvání na akce Českého klubu olympioniků…

Sám za nejvydařenější duel bohaté kariéry považoval právě zmiňovaný boj ve finále MČR v Ostravě, kdy hájil branku Tankisty Praha.
„Zápas skončil dva dva," vzpomínal, jako by to bylo teprve včera.

Poslední zápas Jan Vodička  prohrál.  V pátek se s ním rodina a veřejnost rozloučí ve 13.00 ve smuteční síni českobudějovického krematoria.