Co konkrétně vás přimělo k rozhodnutí ukončit sezonu?
S kolenem jsem měl menší problémy už na konci minulého ročníku při semifinále play off se Slavií Praha. Sezonu jsem dohrál s ortézou, ale vůbec jsem nevnímal, že by to měl být nějaký problém a mělo mě to nějak ovlivňovat. Při prvním tréninku letní přípravy mi v koleně ale při přeskakování překážky ruplo. Začal jsem mít větší potíže a musel jsem na operaci menisku.

To ale ještě neznamenalo nějakou dlouhou pauzu?
Šest týdnů. Stihl jsem závěr letní přípravy, kdy už jsme chodili i na led. Poté byla dvoutýdenní dovolená a na led jsem v červenci vyjel v plné síle. Po týdnu mi však koleno začalo znovu otékat. Nejprve jsme to řešili injekcemi, ale ty nepomáhaly. Musel jsem znovu na operaci, kterou jsem podstoupil v polovině září. Už před touto druhou operací ve mně rozhodnutí ukončit sezonu dozrávalo. Bylo totiž jasné, že mě čeká delší pauza. Tehdy jsem začínal být trochu nahlodaný.

Ve kterém momentu jste se rozhodl definitivně? Bylo pro vás těžké říct, že letos končíte?
Takové rozhodnutí samozřejmě nepřijde ze dne na den. Těžké to bylo hlavně z toho pohledu, že po minulé sezoně jsem si něco podobného ani nepřipouštěl. Bylo to složité pro mě i pro manželku. Zaskočený byl i provozní ředitel klubu Petr Sailer, když jsme to spolu řešili. Ano. Bylo to těžké rozhodnutí.

Nechtěl jste to i přes zdravotní problémy přece jen zkusit? Být trpělivý a počkat si na svůj čas?
Jakási cesta by to byla. Ale nechtěl jsem chodit na zimák a začít trénovat s úlevami. Do plné zátěže bych se dostal asi někdy v lednu. Tak jsem se rozhodl, že tuto sezonu si udělám pauzu, abych se dal zdravotně úplně do pořádku. Pak uvidím, co bude dál.

V lednu vám bude čtyřiatřicet let. Napadly vás i myšlenky na úplný konec kariéry?
Už nejsem nejmladší a když v mém věku vynechám celou sezonu, tak mě i takové myšlenky pochopitelně napadají. Zdraví je pro mě na prvním místě. Pokud budu zdráv, tak zkusím plnou zátěž a uvidím, jak bude operované koleno reagovat.

Měla na vaše rozhodování vliv i zranění v předcházejících letech, která vás vždy na delší čas vyřadila ze hry?
To je další věc. Prakticky celou kariéru jsem neměl nějaké vážnější zranění. Ale jakmile jsem přišel před třemi roky do Motoru, tak jsem měl hned na delší dobu zraněné rameno. V další sezoně jsem měl zlomený prst, který mě na dva měsíce vyřadil ze hry. A loni to byla zase zlomená žebra, což také znamenalo dva měsíce mimo. Když teď přišlo koleno, tak už o tom člověk začne přemýšlet. Pauzy to jsou dlouhé a nějaký čas vždycky ještě trvá, než se dostanete do optimální formy. To jsou také faktory, které měly vliv na mé rozhodnutí ukončit sezonu.

Hokej teď hrát nebudete. Co máte jiného v plánu?
Pomalu se balíme a stěhujeme se na Slovensko do Bratislavy. Pracovat budu u bratra, který tam má realitní kancelář. Postupně se u něj budu zapracovávat. Tímto směrem bych se chtěl vydat.

Kapitolu České Budějovice ve svém životě tedy definitivně uzavíráte?
Vypadá to tak. Každopádně tady mám spoustu známých. Z hokejového prostředí, ale i ostatních. Když jsem byl v sobotu na svém na dlouhou dobu asi posledním hokeji v Budějovicích, tak jsem si tak na všechno zavzpomínal. Jsou to pěkné vzpomínky. Ale s manželkou plánujeme, že bychom sem tak dvakrát za rok vždycky na víkend přijeli. Líbilo se nám tady moc.

Vzpomínky na svou hodně dlouhou životní etapu v Budějovicích máte jenom dobré?
Určitě. Hodně dlouho bych musel hledat, abych přišel na něco negativního.

Vypíchl byste nějaký moment, který vám z vašeho budějovického působení nejvíce zůstal v paměti?
Asi to byl hned můj příchod v osmnácti letech, kdy jsem tady nastoupil do juniorky a po necelých dvou letech se propracoval do áčka. Poprvé jsem tehdy odešel od rodičů, vlastně do jiného státu. Bydlel jsem na internátu a ty začátky nebyly úplně lehké. Ale zvládl jsem to a podařilo se mi zapracovat do mužstva. Přechod z juniorského hokeje do áčka. To je věc, kterou mám s Budějovicemi nejvíce spojenou.

Máte jasno, kde chcete hrát hokej, pokud byste se rozhodl pokračovat v kariéře?
Nad tím teď nepřemýšlím. Nechám tomu čas a potom sám uvidím, jestli mi hokej bude chybět, nebo si najdu jiné uplatnění v životě. Teď to neřeším.