Kliknutím zvětšíteNa trati poté nechalo maximum svých sil, ale sezónní cíl nakonec proťalo dřív, než by si samotní hráči, trenéři i jeho fanoušci přáli.
Nitky ročníku, ve kterém postupně radost ustoupila zklamání, ale který s sebou nesl i mohutnou kupu zkušeností, rozplétá v následujícím rozhovoru Tomáš Matušík, hlavní trenér táborského týmu.
V podstatě už po skončení minulé sezony bylo zřejmé, že čeká mužstvo zcela zlomové období. A hned na prahu nové sezony se ukázalo, jak náročný druholigový ročník před sebou máte. Můžete to potvrdit?
„Je pravda, že před sezonou nám skončilo třináct hráčů a mezi nimi velké množství těch pro nás důležitých hráčů. To jsou v podstatě tři pětky. Nebylo vůbec jednoduché se s tím vyrovnat a něco takového by samozřejmě zahýbalo i s úplně jinými týmy. Za pochodu jsme budovali nový tým; znovu jsme se museli výrazně věnovat systému, oslabení, přesilovkám a dělali na tréninku věci, kterým jsme se předtím s tím stabilním kádrem už ani nevěnovali a řešili je třeba jen u tabule. Ten zásah do mužstva byl opravdu obrovský.“
Odrazilo se to i do průběhu drtivé většiny přípravných zápasů a bylo nutné na to reagovat, je to tak?
„Po naprosto katastrofálních výsledcích v přípravě se podařilo sehnat Radka Prokeše, Tomáše Andrese a později Tomáše Rouska, což byli pro tuhle soutěž naprosto nadstandardní hráči. A jakkoliv jsme do mistrovské sezony vstupovali s pokorou a ohromnými obavami, aby to nebylo stejné jako v přípravě, začátek se nám i díky příznivému losu podařil. Určitým způsobem nás to nakoplo a jelo to. Výborně chytali gólmani a měli jsme dva výrazně produktivní útoky. Pak nám ale postupně odešli ti tři jmenovaní hráči, u kterých byla součást dohody, že v případě příznivé nabídky je pustíme. To se také stalo. Přesto jsme to pořád nějakým způsobem drželi. Chytal výtečně David Novák a měli jsme i částečně štěstí. K hlubšímu propadu došlo před vánoční přestávkou, kdy jsme prohráli dva zápasy v řadě. Nutno říct, že ten první byl s Havlíčkovým Brodem a v tom druhém v Moravských Budějovicích to bylo strašně nešťastné, protože jsme hráli velmi dobře a dostali gól na 2:1 až tři vteřiny před koncem.“
Navzdory oběma porážkám jste ale nadále obývali čelní příčky tabulky a během podzimu chvíli i vedli tabulku…
„Měli jsme z toho všeho pochopitelně velkou radost. Už v té době jsem několikrát říkal, že je nad poměry a neodpovídá naší reálné síle. Lidé se tady na mne kvůli tomu zlobili, ale já jsem to tak cítil. I přesto jsme dělali všechno pro to, abychom tu sezonu takhle i dohráli. Že se nám to nakonec nepodařilo, je věc jiná…“
Po novém roce přišla hodně nepříjemná a dlouhá série porážek a v konečném účtování základní části to srazilo tým na pátou příčku. Jak jste ji nakonec přijali?
„Na to se musíme dívat ze dvou rovin. Když jsme do mistrovských utkání po přípravě vstupovali, tak jsme s kolegou Arpádem Györim říkali, že je podle našich odhadů reálné čtvrté nebo páté místo. Spíš jsme mluvili o tom čtvrtém. Poté, jak se vyvíjela první část sezony až do Vánoc, jsme ale samozřejmě cítili určité zklamání. Bohužel po Novém roce už nás dohnalo to, o čem jsme tady už na začátku mluvili. Ta lednová a únorová série byla vážně strašná. Myslím si ale, že v kontextu celé sezony bylo páté místo reálným ukazatelem naší výkonnosti.“
Poprvé v novodobé druholigové éře jste vstupovali do play-off v roli hůře postaveného týmu po základní části a začínali venku. Jakou roli to sehrálo v přípravě?
„Pro nás se nic nezměnilo a příprava byla naprosto standardní. Snažíme se hrát stejným způsobem doma i venku, takže to nic zásadního neovlivnilo. Důkladně jsme se připravovali snad jen na přesilovky Moravských Budějovic, obzvlášť na jejím malém hřišti. Ale stejné by to bylo i u jiných soupeřů.“
Moravské Budějovice nakonec zvládly sérii lépe a postoupily už po třech utkáních. Co je k postupu přes vás dovedlo?
„Ty zápasy jednoznačně rozhodla produktivita a s tím spojená větší zkušenost jejich hráčů. My jsme je dokázali dostávat i pod výrazný tlak, hráli jsme víc na jejich polovině. V určitých fázích zápasů jsme je i dost přestříleli. Branky jsme ale prostě letos nedávali. Soupeř měl více zkušených hráčů a těch šancí na gól tolik nepotřebovali, protože si s nimi dokázali poradit. Hrát hokej tak, aby soupeř neměl skoro žádnou šanci, v podstatě na žádné úrovni nelze.“
Zmínil jste produktivitu. Ústup z pozic oproti minulým sezonám přišel právě v ofenzivní části, o čemž hovoří i nepříznivé skóre a druhý nejnižší počet vstřelených gólů. V čem spatřujete hlavní příčiny?
„Naprosto jednoznačně je zatím zmiňovaný odchod třinácti hráčů a hodně důležitých útočníků, kteří nám body prostě dělali. V těch předchozích šesti letech jsme mívali výrazně aktivní skóre a z velké části dokonce nejvíce vstřelených a nejméně inkasovaných gólů. Měli jsme s tím samozřejmě obrovské problémy.“
Změnilo to nějak výrazně přípravu a systém, který jste chtěli produkovat?
„Letos tady zbylo hodně málo hráčů, kteří uměli ty branky dávat a dělali ten rozdíl. Každý hráč má svůj dovednostní strop, se kterým nehnete; když není střelcem, tréninkem to z něj neuděláte. My jsme na kluky apelovali, aby chtěli dát každou střelou gól. V tréninku to i bylo, ale bohužel… Faktem je, že naučit mužstvo hrát precizně dozadu a obětavě, to je přece jen výrazně jednodušší. Zjistili jsme, že už nebudeme vyhrávat zápasy třeba 6:4 nebo 8:3, a proto jsme se v přípravě výrazně zaměřili na obranu. Takhle jsme to tady žádný rok nedělali, protože jsme to jednoduše řečeno nepotřebovali. Třetí nejnižší počet obdržených gólů svědčí o tom, že se nám mužstvo snad trošku podařilo do té obrany dostat a plnit si věci, které jsme po něm vyžadovali. Být druzí nejhorší v ofenzívě po Písku je ale samozřejmě hodně špatné, těch branek jsme dávali strašně málo.“
Bylo hodně těžké se s tak mimořádně tíživou šňůrou neúspěchů vypořádat?
„Jsem u mužstva sedmým rokem a něco podobného nás potkalo vůbec poprvé. Nabalilo se tam víc věcí najednou. Jak už jsem říkal, při té krizi nás dohnalo to, s čím jsme bojovali před sezonou. Vypadli nám z rytmu brankáři, od kterých to nebylo úplně optimální, ale stejné to bylo i u ostatních. Do toho přišla zranění úplně klíčových hráčů. Zápasy, které jsme na podzim 3:2 nebo 4:2 vyhrávali, jsme teď najednou prohrávali. I když jsme byli aktivnější a makali jsme. Chtěli jsme v tomhle období udržovat tým v pozitivní náladě; hodně jsme s klukama mluvili, snažili jsme se, aby se stále smáli a chodili sem rádi. V tomhle období nebylo na místě vytvářet nějaký přehnaný tlak nebo křik, to bychom se do toho nořili ještě mnohem víc. Strašně tvrdě jsme trénovali a připravovali se na play-off, u videa jsme se chytali maličkostí. Neustále jsem klukům tvrdil, že nás za to ten hokejový pánbůh odmění. Myslím si, že se to podařilo a mužstvo zůstalo i přes tu strašidelnou sérii v solidním psychickém stavu.“
Jak stejné období doléhalo na vás osobně? Nešlo přehlédnout, že sílily tlaky na vaše odvolání…
„Něco takového není příjemné pro nikoho, to vám potvrdí každý trenér. Bylo to vyústění výsledků a celé té situace, kterou jsme prožívali. Řekl jsem, že sám odstupovat nehodlám, přišlo by mi to zbabělé i vůči těm klukům. Zatím jsme tady vždycky vyhrávali i prohrávali společně, spolu jsme se radovali i rmoutili. Bylo to věc vedení klubu. Kdyby mne odvolalo, sbalil bych si skříňku, stůl a šel. A jestli tady dál budu nebo ne, o tom ani z půl procenta nerozhoduju já, ale správní rada. Za sebe říkám, že hokej je nezpochybnitelná součást mého života, miluju ho a mám pro něj vášeň. Pokračovat bych chtěl, ale to není otázka na mě.“
Vraťme se ke spolupráci s českobudějovickým Motorem. Jak ji vy osobně hodnotíte?
„Musím říct, že fungovala slušně. Objevili se nám tady Radek Prokeš, Tomáš Rousek, Ondra Kachyňa, v závěru sezony Jakub Doktor a Ondra Šulek. Na tři zápasy tu byl i Pavel Pýcha. Ti první dva byli trochu jiná kategorie. U těch dalších nechci vůbec hodnotit, kdo byl nejlepší nebo nejhorší. Jsem přesvědčený o tom, že v každém okamžiku dělali všechno pro to, aby hráli pro mužstvo co nejlépe. Byli pro nás přínosem.“
Do týmu naskočila před sezonou řada mladíků. Kteří se s tím podle vás popasovali nejlépe?
„Mladých hráčů, kteří začínali, bylo v týmu hodně. Někteří si k tomu trošku přičichli už v minulé sezoně, ale i ti poprvé zažili, aby na ně byla navalená výraznější porce minut a odpovědnosti za výkon mužstva. Myslím si, že největší progres v průběhu sezony udělali asi Jakub Pípal a Radim Škrdleta. Ti naznačili do budoucna svoje možnosti. Oba si bohužel prošli v důležitých fázích sezony zraněními, což byla velká škoda. V závěru sezony by vidět velký posun u nás i v B-týmu u Honzy Raitermana.“
K mladým hráčům stále patří i útočník David Blažek (ročník 1996- pozn. aut.), který získal za své výkony v sezoně ocenění na klubovém plese. Čím si ho především vysloužil?
„Jeho největší přednost je v naprosto neutuchajícím nadšení a zanícení pro hokej v každém okamžiku, a to na ledě i mimo něj. Výrazně mu podle mne pomohlo zařazení ke Kubovi Matušíkovi a Radimovi Heřmanovi. Ten útok se podařilo složit tak, že každý hráč v ní byl typologicky úplně jiný. David k jejímu projevu výrazně pomáhal svou pracovitostí a nasazením. Byli jsme s ním opravdu hodně spokojení a mile nás překvapil.“
Jak už bylo několikrát řečeno, uplynulá sezona byla mimořádně náročná a trnitá. Přesto, přinesla něco pozitivního, co vám opravdu utkví v paměti?
„Těch věcí bude víc, i když jsme samozřejmě byli hodně zklamaní. Vyzdvihl bych asi dva momenty. Tím prvním bylo působení Radka Prokeše s Tomášem Andresem. To, jakým způsobem dokázali svým mladistvým nadšením nastartovat šatnu třeba i na tréninku, bylo naprosto úžasné. Kolikrát jsme se i my trenéři strašně smáli, když jsme slyšeli, co všechno jsou ti dva schopní vymyslet. Ta druhá věc bude trošku smutnější. Když jsem přišel po tom třetím utkání v Moravských Budějovicích do kabiny a viděl jsem, jak ti kluci mají hlavy dole a bylo tam ticho jak v kostele, bylo mi jich strašně líto a draly se mi slzy do očí. V celé té sérii dřeli nadoraz, ale v tom třetím zápase to bylo úplně extrémní a rvali se s tou nepřízní osudu, jak to jen šlo. Měl jsem k nim proslov; jaký, to si nechám pro sebe, ale byla to hodně smutná i svým způsobem dojemná tečka za sezonou.“
Máte nějaký vzkaz pro táborské hokejové fanoušky?
„Především jim za sebe i za mužstvo musím moc poděkovat. I když jich tentokrát chodilo přece jen trochu méně, podporovali nás i v těch zlých dobách. Zároveň bych je chtěl o něco poprosit. Mužstvo si letos prošlo velkou přestavbou i krizí, a bylo by fajn, kdyby ty kluky podporovali dál i v dalších sezonách. Klub a určitě i všichni ti hráči udělají všechno pro to, aby ta příští sezona byla jiná. Ta letošní byla možná nepovedená. Na druhé straně jsme tady ale ve druhé lize ještě nic takového nezažili. Nemá cenu tu všechno potahovat černým suknem, to by nebylo šťastné. Spíš bych řekl, abychom si vyhrnuli rukávy a zase se pustili do další práce.“
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
