Jejich výpravu do tohoto gigantického střediska pro mladé hokejisty iniciovala rakouská strana, která sháněla soupeře pro přípravný zápas a oslovila právě táborský klub.

V režii akademie byl v podstatě celý den mladých kohoutů, což potvrdil i vedoucí týmu z Tábora Petr Kundrát. „Všechno bylo hrazené, od cesty přes jídlo i prohlídku akademie. Bylo o nás perfektně postaráno. Měli jsme k dispozici delegáta, jmenovitě pana Kolucha z Písku, který se nám po celou dobu věnoval,“ popisuje člen realizačního týmu u dorostu HC Tábor.

Popisovat rozsah salcburské akademie by vydalo na samostatnou brožuru. Dvě ledové plochy, rozlehlé posilovny, tělocvičny, laboratoře, bazén, prostory určené výhradně individuálním činnostem hráčů vybavené nejmodernější technikou. To všechno a mnohem víc nabízí jediná hokejová akademie na světě založená miliardářem Dietrichem Mateschitzem, a to v jednom komplexu se stejným rájem pro mladé fotbalisty.

Není divu, že táborští mladíci měli oči navrch hlavy. Ohromný dojem udělala „salcburský zázrak“ i na patnáctiletého Davida Šťastného. „Čekal jsem, že to bude menší, ale všechno je obrovské. Byl by potřeba aspoň prodloužený víkend, abychom si všechno prohlédli, třeba všechny ty tělocvičny zaměřené mna individuální dovednosti,“ prohlásil. „V tom zápase, který jsme pak hráli, bylo znát, že ti kluci jsou v tomhle silní a vědí o sobě,“ dodal obránce táborského hokejového dorostu.

Luxus, ale i nesmlouvavý dril a pevně stanovený režim přijímají v akademii jako svůj životní styl hráči od 14 do 18 let. „Je to docela tvrdé, řekl bych až skoro kasárenské. Hodně se dbá nejen na hokej, ale i na prospěch. Po každém dni mají kompletní přehled o tom, jak ho hráč strávil,“ říká Petr Kundrát.

Jeho syn Martin patří k nejvýraznějším oporám táborského extraligového celku. Jak by Petr Kundrát coby otec reagoval na potencionální šanci Martinova přesunu do Red Bull Academy? „Popravdě., asi bych z toho úplně nadšený nebyl a hodně bychom se rozhodovali. Pro jeho hokejový vývoj by to bylo výborné, ale život není jen o hokeji. Věnovat se mu je sice hezké, ale každý takový kluk by měl v životě i druhý plán. Dokázal bych si to představit třeba až tak v osmnácti letech, kdy bude dospělý, ale v tomhle věku je to podle mne brzy,“ uzavřel Petr Kundrát.