Zahanbení a jistý druh závisti, to nejsou zrovna příjemné pocity. Obojí vás chtě nechtě přepadne při setkání s člověkem, který přednedávnem v závodním tempu oslavil osmdesátku. Člověkem, jenž si v jednapadesáti letech vysloužil obdivuhodný titul Superželezného muže. A člověkem, který celý svůj život bez váhání zasvěcuje sportu a jeho propagaci.

Když vás zahltí údaji o loni absolvovaných distancích v plavání, běhu a cyklistice, přeběhne vám mráz po zádech. Pak už se ale v lesku pohárů a trofejí necháte unášet inspirativním povídáním s tímto obdivuhodným chlapíkem. Vítejte u Karla Schneidera!

Hned na úvod se sluší zeptat: Zdravíčko slouží?
„Střídavě oblačno. Pro sportovce je zdraví na první místě. Pokud není zdravý, tak nezávodí, anebo závodí bídně. Mne zlobí pohybový aparát a hlavně kolena, ale mám toho tolik za sebou, že se samozřejmě nemůžu divit. Jsem rád, že stále ještě sportuju. Řada mých vrstevníků už nemůže ani popoběhnout na autobus, a já běhám, jezdím na kole… Prostě si to užívám a nestěžuju si.“

Přednedávnem jste dovršil osmdesátku. Oslavy jubilea byly určitě náročnější než leckterý závod, je to tak?
„(úsměv) Sešlo se toho hodně. Byl jsem přijatý starostou Tábora, velitelem vojenské posádky i velitelem městské policie. Nechyběla oslava v klubu, samozřejmě i doma s rodinou, sousedy a přáteli. Bylo to vážně náročné. Blahopřání a dary počítám na desítky a všech si vážím. Udělaly mi velkou radost.“

Sportujete už více než půl století a získal jste za tu dobu bezpočet trofejí a ocenění. Dá se vůbec určit, kterých si nejvíce vážíte?
„Na některá jsem skutečně hrdý. Jsem nositelem zlatého a diamantového odznaku zdatnosti 'Připraven k práci a obraně vlasti'. Získal jsem titul Plavec ČSSR prvního stupně, na což jsem se tehdy hrozně moc nadřel. Bylo nutné uplavat sto kilometrů za rok, a to je pochopitelně obrovská zátěž. Pětkrát jsem se stal mistrem vojenské tělovýchovné třídy, což v sobě zahrnuje plavání, střelbu z pistole a běh. Samozřejmě asi nejcennější a nejznámější je ten můj titul Superželezného muže. Toho si vážím nejvíc už jen proto, že jsem ho získal v jednapadesáti letech.“

Zmínil jste se o střelbě, která je vaší další parádní disciplínou…
„Ohromně cenné je pro mne třetí místo ve střelbě z pistole na Táborském kalichu v roce 2001, kde bylo tehdy sto sedmnáct soutěžících. To umístění pro mne byla velká rána. Po deseti letech jsem se na Táborský kalich vrátil znovu a mezi šedesáti šesti střílejícími jsem skončil sedmadvacátý. Měl jsem z toho radost. Považte, bylo mi sedmdesát devět let a nemám žádnou možnost trénovat…!“

Ani v loňském roce jste se rozhodně na sportovním poli nešetřil. Jaký pro vás byl?
„Hodnotím ho jako poměrně dobrý. Absolvoval jsem patnáct závodů, mezi nimi tři triatlony, jeden střelecký a jeden cyklistický závod. Ostatní byly přespolní nebo silniční běhy. V tomhle věku ani nejde o výsledky a dosažené časy, ale hlavně o to závod úspěšně a ve zdraví dokončit. Už nekoukám na to, jestli jsem byl před rokem o pár minut rychlejší nebo pomalejší. Pečlivě si ale pochopitelně zapisuju, kolik jsem toho absolvoval. Za loňský rok jsem uběhl 520 kilometrů, ujel 2850 kilometrů na kole a naplaval 17 kilometrů.“

A v současné době už ukrajujete podobně obdivuhodné porce v novém kalendářním roce…
„V prosinci jsem si sedl a udělal si plán pro tenhle rok. Rozhodl jsem se přece jen trochu ubrat plyn. Chtěl bych absolvovat tak deset až dvanáct závodů. Sníží se tím mé distance v běhu a na kole, ale plavání chci zachovat. Za sebou už mám novoroční běhy v Táboře a Chýnově. Teď se chystám na Velikonoční běh kolem Harrachovky. Sedm a půl kilometru je ale poměrně dost, v osmdesáti letech bych měl běhat závody tak do pěti kilometrů. No jo, no… (lišácky se pousměje) I tak to zkusím dát. Mým hlavním cílem pro letošek je naposledy zdárně projít Betonovým mužem ve Veselí. Pokud to zvládnu, zapíšu se nesmazatelně do jeho historie. Vždyť lidé v mém věku se tam ani nepřijedou podívat… (smích)“

Dokážete si vůbec představit život bez sportu?
„To tedy v žádném případě (důrazně)! Jak nemám ve svém deníku žádné objemy, jsem z toho dost neklidný. A že bych po osmdesátce najednou přestal sportovat? To snad ani nejde. Sport je pro mne úžasně opojná droga. Víte, to vám třeba přijedu na chalupu, je hezky a už koukám, jestli mám jít plavat nebo vyrazit na kolo. A manželka mi říká: Moc se nerozhlížej, támhle máš práci. No a mne nezbývá, než ji vykonat. Vždyť v tomhle směru mám opravdu trochu dluh.“

Přes povídání o sportu jsme se propracovali až k rodinnému tématu. Co na to všechno vůbec říkají vaši blízcí?
„Manželka by samozřejmě byla raději, kdybych se věnoval více domácnosti, zahradě a práci na chalupě. Vždycky říká, že se do těch mých pohárů akorát práší, zatímco jsem v tom čase mohl něco pořádného vypěstovat. Což se mi tedy opravdu moc nevede… (úsměv) Musím jí ale touto cestou moc poděkovat. Sice hudruje, ale vytváří mi perfektní zázemí. A jsem taky rád, že přišel sportu na chuť i můj syn. Když viděl, že ve svém věku dál závodím, chytil se toho taky.“

Už dlouho nejste jen aktivním nestorem sportu, ale také jeho velkým a zaníceným propagátorem…
„Sport a speciálně triatlon je můj život, jenom svým závoděním bych mu ale moc nepomohl. Osvěta, kterou dělám, je určitě větším přínosem. Poslední a opravdu příjemnou besedu jsem měl loni na podzim v chýnovské škole. Když jsem tam viděl ty mladé tváře, bylo mi fajn, že jsem jim něco mohl předat.“

Co byste poradil těm, kteří dosud nesportují?
„Okamžitě s tím začít, na nic nečekat a hlavně nic neodkládat! Zavést si tréninkový deník, a tam si zapisovat dosažené výkony. Věřte mi, že je to potom ohromně příjemné čtení a skvělý pocit. Pokud to jen trochu jde, je dobré začít závodit. Když už se k tomu jednou odhodláte, pak už vás to neustále nutí k dalším startům.“

Co obnáší titul Superželezného muže? 

Ti, kteří se jím mají právo pyšnit, museli během čtyřiadvaceti hodin absolvovat 5 kilometrů plavání, 50 kilometrů běhu a 250 kilometrů na kole. V České republice je takových borců dvanáct včetně Karla Schneidera.

Mezi lidmi je známějším pojmem Iron Man, jehož držitelé musejí zvládnout „jen“ 3,8 kilometrů plavání, 42 kilometrů běhu (maratón) a 180 kilometrů na kole.