Kde podle vás byly příčiny porážky vašeho týmu?
Těžko se to hodnotí, protože je to pořád dokola. Měli jsme zápas dobře rozehraný, hrajeme jakž takž dobře a konečně nám vyšly i nějaké přesilovky. A pak soupeře dostaneme do hry tím, co má v extralize asi nejlepší, což jsou jeho přesilové hry. Zase nás vlastně porazí jedna lajna Mueller – Holík – Zaťovič. Všichni to víme a přesto je necháme hrát. To nám prohrálo zápas.

Dá se na tuto elitní formaci Komety vůbec nějak připravit?
Můžete být připraveni jak chcete, ale pokud to někdo umí zahrát, což tato řada rozhodně umí, tak si šance vždycky vytvoří. Při jejich přesilovce tam prostě jeden náš hráč chybí. Dneska se nám podařilo ubránit jedno oslabení ze tří. Jakmile dali hosté góly v přesilovkách, tak se jim na hokejky dostala pohoda a pak se prosadili i při hře pět na pět. To je pak těžké.

Lze faulům předcházet, nebo je prostě jasné, že nemůžete odehrát celé utkání bez vyloučení?
Je jen minimum utkání, ve kterých byste měli třeba jen jednoho nebo žádného vyloučeného. To už se skoro nestává. Připraveni jsme na to byli. Dohromady jsme ale ve čtyřech utkáních s Kometou dostali v oslabení devět gólů. To je strašně moc. Z její strany je tam kvalita, z naší se dá říct, že špatná disciplína. Branky nám dávají pořád stejní hráči.

Doma jste prohráli už pošesté za sebou. Je to hodně psychická záležitost?
Celá tahle sezona je psychická záležitost. Je to pro nás velká škola a musíme si z toho vzít pozitiva, i když je to těžké. Většina z nás se otrkává první rok v extralize a poznává ohromnou kvalitu protihráčů. Za každou chybu se pyká.

Větší část zápasu jste hráli jen na čtyři obránce a na ledě jste strávil osmadvacet minut. Zahrál jste si alespoň pořádně?
Zahrál jsem si hodně. To je určitě pozitivum. Když se hraje na čtyři beky, tak už ke konci také docházejí síly. Pak je to cítit a člověk nemá tolik energie do útoku. Snažili jsme se v závěru vyrovnat a pak už to bylo složité.

Po závěrečném klaksonu se dohrávala ještě jedna vteřina, která už nemohl na osudu zápasu nic změnit. Vy jste zaznamenal vyhranou buly, což se vám jako obránci jinak asi moc nestává.
Domluvil jsem se s Petrem Holíkem, jestli mi to nechá. A nechal (úsměv). Předtím jsem byl na buly naposledy ještě asi ve Vsetíně, když jsme hráli tři proti pěti a bylo to v době, kdy se z vhazování po prvním neúspěšném pokusu vykazovalo. Tak jsem šel jako druhý.