Co vás přimělo k tomu, abyste se spolu se svými kamarády pustil do obrody českobudějovického hokeje?
Všichni dobře víme, co se tady s hokejem stalo. Když přišel Radek Bělohlav s tím, že bychom měli něco udělat pro záchranu tohoto sportu ve městě, tak nešlo říct ne. Zvlášť v situaci, v jaké v té době hokej byl. Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme a zkusíme udělat, co bude v našich silách.

Bylo pro vás složité převtělit se z bývalého hráče a trenéra do role funkcionáře?
Bylo to najednou něco úplně jiného. V podobné roli jsem nikdy nebyl a ještě jsem se s ní dosud úplně nesžil. Na to jsem v ní moc krátce. Všechno bylo tak moc narychlo, že nám nezbylo nic jiného, že si role ve vedení klubu nějak rozdat. Z toho důvodu jsem se stal prezidentem. Jinak bych rád zůstal u toho, co jsem dělal předtím. To znamená trenér gólmanů. K tomu bych se chtěl v budoucnu i vrátit. Ze začátku ale bylo tolik různého zařizování, že jsem neměl vůbec čas chodit na led. S áčkem ani s mládeží, jak jsem byl zvyklý. Až se všechno zaběhne, tak bych s gólmany zase chtěl začít pracovat.

Když se řekne prezident, vypadá to, že se jedná o nejvyšší funkci v klubu. Je tomu skutečně tak?
Neřekl bych nejvyšší. To určitě ne. V našem případě je prezident spíše až taková čestná funkce. Pro mě to znamená, že se jako prezident klubu účastním spolu s generálním manažerem Standou Bednaříkem nebo provozním ředitelem Petrem Sailerem jednání s našimi současnými i potencionálními partnery.

Co obsahuje vaše každodenní pracovní náplň?
Především shánět nové reklamní partnery a být neustále v kontaktu s těmi současnými. Vymýšlet pro ně akce, které poté konkrétně řeší marketinkové oddělení. K tomu se věnujeme i sportovní stránce chodu klubu, abychom byli o všem informováni. Komunikace mezi námi a sportovním úsekem musí fungovat. Celý den je co řešit.

Měl jste vůbec někdy v životě takhle nabitý program?
Je to hlavně něco úplně jiného, než byl život sportovce. Moje současná úloha přináší spoustu těžko předvídatelných záležitostí, takže se dá těžko něco plánovat dopředu. Každou chvilku se objeví něco aktuálního, co je třeba vyřešit a zařídit. Jako hráč jsem věděl, že je ráno trénink a pak je buď volno, nebo příprava na zápas. To bylo všechno dopředu dané a bylo možné si podle toho uzpůsobit i svůj volný čas. To teď jde jenom hodně těžko. Všichni si na to zvykáme, protože je to pro nás nové.

Vložil jste do tohoto projektu také své finance?
Podílel jsem se spolu se svými kolegy na zakoupení prvoligové licence, což bylo dopředu řečeno.

Jak vypadá aktuální finanční situace klubu? Daří se naplnit rozpočet na sezonu?
Situace se posunula a navíc ještě nemáme dotažená do konce jednání s některými partnery. Naplněné máme zhruba tři čtvrtiny rozpočtu na letošní sezonu. Počítáme však s tím, že už budeme muset začít shánět peníze také na sezonu další. Momentálně dotahujeme jednání s partnery na letošní sezonu, ale velice brzy už budeme muset začít jednat znovu o příští sezoně. Je to koloběh, který se prakticky nezastavuje.

Zalitoval jste někdy, že jste do toho šel?
Zatím ne.

Jste spokojeni s výkony mužstva po sportovní stránce? Není aktuální osmá příčka přece jen méně, než jste před sezonou čekali?
Nedávali jsme si žádné extrémně vysoké cíle, protože jsme věděli, že to není jednoduché, když se mužstvo sestaví narychlo před sezonou. Nějaký čas trvá, než se hráči sehrají a zažijí si nějaký systém. Máme jasný cíl hrát play off, což by mělo rozhodně být splnitelné. Nemá cenu si dávat nějaké přehnané cíle a tvářit se, že chceme hrát na první nebo druhé místo. Play off je hodně reálné a měli bychom se do něj dostat. Chvilku jsme se pohybovali na nějakém čtvrtém pátém místě, potom jsme spadli na osmé a dokonce i deváté. Teď jsme se vrátili zpátky do osmičky. Trápí nás nevyrovnanost výkonů. Po dobrém utkání většinou následují jedno nebo dvě horší, ve kterých zbytečně ztratíme body. Čeká nás s týmem ještě spousta práce a klidně mohou být i nějaké změny, když pomohou.