Do prvního týmu Motoru jste naskočil už v šestnácti letech. Čekal jste, že by to mohlo přijít už takhle brzy?
Před sezonou jsem měl nějaké indicie, že by to mělo vyjít. S áčkem jsem absolvoval celou letní přípravu a přežil jsem i všechny vyhazovy. Trošku jsem tušil, že by to v sezoně mohlo přijít. Ale třeba rok předtím by mě to vůbec nenapadlo. Až v létě to začalo směřovat k tomu, že bych nějaké zápasy mohl odehrát. Povedlo se to a pro mě to byla skvělá zkušenost.

Vypadalo to, že i další sezonu odehrajete v Motoru, ale před jejím začátkem jste se sebral a zamířil do Kanady. Vám se přitom do zámoří až tak nechtělo.
Musím přiznat, že to bylo těžké rozhodnutí. Odejít jsem nechtěl a počítal jsem s tím, že budu pokračovat v Motoru. Řešili jsme to s trenérem panem Prospalem, mým agentem Alešem Volkem a s rodiči. Dohodli jsme se, že nejlepší cesta pro mě bude odejít do Kanady a hrát tam juniorskou soutěž. Ukázalo se, že to skutečně asi bylo lepší řešení.

Nastupoval jste za tým Kelowna Rockets v WHL, která je ze tří zámořských juniorských soutěží považována za tu, jež se nejvíce blíží seniorskému hokeji?
Nechci říkat, že WHL je nejlepší z amerických juniorských soutěží, protože ty další dvě jsem nehrál. Rozhodně se ale nejvíce blíží stylu NHL a chlapskému hokeji. Je dost taktická a tvrdá, hraje se hodně dozadu. Myslím, že mě připravila dobře na přechod do seniorské kategorie.

V pětapadesáti odehraných zápasech jste nasbíral padesát osm bodů, což je výborná bilance bodu na zápas. Sedla vám tato soutěž?
Dobré to bylo, ale je třeba také říct, že jsem měl kolem sebe kvalitní spoluhráče, kteří už nakukují na farmy a někteří i do NHL. S takovými hokejisty se hraje dobře.

Jaká to byla v Kanadě zkušenost po životní stránce? Uměl jste dobře anglicky, když jste odcházel za oceán?
Moje angličtina nebyla žádný zázrak, ale za měsíc až dva jsem se naučil a teď mluvím úplně v pohodě. Zkušenost to byla skvělá. Bydlel jsem v rodině, což mi dost pomáhalo. Angličtinu jsem se naučil právě tam. Hodně mi to dalo i po hokejové stránce.

Jak jste se třeba dopravoval na stadion, když jste ještě neměl řidičské oprávnění?
Na stadion to bylo asi jen dvacet minut pěšky. Ale většinou jsem jezdil se spoluhráčem, který bydlel kousek ode mě. On mohl řídit auto. V Kanadě to lze už od šestnácti let.

U vás v Kelowně se měl hrát prestižní Memorial Cup, kterého se účastní vítězové tří juniorských zámořských soutěží a pořádající klub. Jak moc vás mrzelo, že se turnaj kvůli pandemii koronaviru neuskutečnil?
Musím říct, že to bylo obrovské zklamání. Celou sezonu jsme se na tento turnaj připravovali. Udělali jsme směrem k němu spoustu trejdů a tým se měnil. Proto jsme také v sezoně nehráli tak vysoko. Mě osobně to mrzí dost, protože je to jeden z nejsledovanějších turnajů v Kanadě vůbec. Byla to obrovská smůla. Na druhou stranu to tak prostě je.

Stejným způsobem jste přišel i o mistrovství světa do osmnácti let.
To je pravda. Nejspíš bych na osmnáctky letěl, protože za mnou byli pánové Petr s Pešánem a bavili jsme se o tom, jak by to bylo, když bychom s Kelownou hráli play off. Existovala dohoda, že jakmile bychom vypadli, tak bych přiletěl na osmnáctky.

Po skončení minulé sezony následovala vzhledem k celosvětové pandemii velká nejistota. Jaké varianty jste řešil?
Bylo to složitější. Od začátku jsem věděl, že juniorská soutěž v Kanadě v žádném případě nezačne v původním termínu. Chtěl jsem hrát za Motor, ale nakonec to nevyšlo a začal jsem sezonu v Litoměřicích, kde jsem strávil dva měsíce.

Štvalo vás hodně, že si vás trenér Prospal vlastně už podruhé nevzal do týmu?
Trošku ano. Po povedené sezoně jsem cítil, že bych to v Motoru zvládl. Také jsem věděl, že mě zřejmě nemine draft, což se také povedlo. Doufal jsem, že bych v Budějovicích mohl zůstat. Na druhou stranu jsem věděl, že by to asi nebylo nastálo, a trenér potřebuje především hráče, kteří tady budou celou sezonu. Na jednu stranu mě to mrzelo, na druhou jsem to chápal. Myslím, že Litoměřice také nebyla špatná volba. Hodně jsme tam trénovali a odehrál jsem tam několik zápasů v první lize.

V první lize jste v litoměřickém dresu odehrál devět zápasů a v nich zaznamenal jen jeden gól plus tři asistence. Nebylo to málo?
Bylo. Ale hlavně jsme tam hodně trénovali a měli jsme mladý tým. Potom jsem se rovnou přesunul na tréninkový kemp reprezentační dvacítky před mistrovstvím světa.

Mezitím také proběhl draft NHL, ve kterém si vás v pátém kole vybrala Minnesota. Byla škoda, že jste se této velké akce nemohl zúčastnit osobně?
To mě trošku mrzelo, i když nebylo jisté, jestli bych do Ameriky na draft letěl. Takhle to bylo pro všechny stejné a sledovali jsme to u televize. Musím říct, že to byly obrovské nervy. Od druhého kola to bylo nějakých pět hodin, než jsem byl vybrán. Bylo to mých asi nejdelších pět hodin, co jsem zažil (smích).

Bál jste se, že se třeba mezi vybranými hráči vůbec neobjevíte?
Když to pořád postupovalo a moje jméno se neobjevovalo, tak jsem se trošku začínal bát, že by to nemuselo vyjít. Naštěstí to v pátém kole vyšlo a byl jsem spokojený. Všechny špatné pocity to okamžitě přebilo.

Bylo vám jedno, kdo si vás vybere, nebo jste měl nějaký svůj vysněný klub?
Žádný takový klub jsem neměl. Tušil jsem, že přijde nějaké podobné překvapení, protože právě o Minnesotě se předtím vůbec nemluvilo. Ale po draftu mi přišly zprávy, že Minnesota o mně věděla celou dobu a přes můj juniorský tým v Kelowně si o mně zjišťovala informace. Pro mě bylo překvapení, že si mě vybrali, protože jsem to nečekal a s nikým z klubu jsem předtím nemluvil. Ale na druhou stranu bych byl rád za každý tým, který by po mně sáhl.

Minnesota vás draftovala. Co to pro vás znamená dál?
Po draftu se mi ozvali lidé z klubu a poblahopřáli mi. V praxi to znamená, že Minnesota na mě teď tři roky vlastní práva. Buď se mnou podepíše smlouvu, nebo ne. To bude záležet na klubu. Každý týden jsme v kontaktu a říkáme si, co je nového. Teď po sezoně budeme prostřednictvím mého agenta řešit, co a jak bude v příští rok. Ještě nejsem úplně jejich hráč, ale už i na nich záleží.

Na podzim jste si zahrál na Karjala Cupu za seniorský národní tým a povedlo se vám to dříve, než nastoupit v extralize. To se z Budějovic naposledy podařilo současnému prezidentovi klubu Romanu Turkovi. Bylo to také splnění jednoho z vašich hokejových snů?
Pro mě to bylo velké překvapení a vůbec jsem nečekal, že by se něco takového mohlo podařit takhle brzy. Na druhou stranu stojím nohama na zemi a vím, že kdyby nevznikla takováhle situace kvůli koronaviru, tak si za nároďák v žádném případě nezahraji. Byla to obrovská zkušenost. Ale kdyby bylo všechno v pořádku, tak by tato příležitost vůbec nepřišla. Přišlo to za zvláštních okolností, ale o to víc si této šance vážím.

Na přelomu roku jste absolvoval v Edmontonu své premiérové mistrovství světa do dvaceti let. Jaké z něj máte dojmy?
Dvacítky byly výborný turnaj, na kterém jsme vytvořili perfektní partu. Strávili jsme spolu měsíc a myslím, že ho všichni budeme hodnotit pozitivně. I když výsledky byly takové půl na půl. Porazili jsme Rusko, jasně jsme vyhráli nad Rakouskem, ale zase jsme vysoko prohráli se Švédskem a Amerikou. Se Švédy to byl poměrně vyrovnaný zápas a napadalo nám to tam až ke konci. Se Spojenými státy jsme na to neměli. Mrzí mě čtvrtfinále s Kanadou, se kterou jsme odehráli vyrovnané utkání. Mohli jsme v něm klidně jít do vedení nebo uhrát remízu. Výsledek 0:3 plně neodpovídá tomu, co se dělo na hřišti.

Hovoří se o vás jako o střelci, na šampionátu jste ale zaznamenal jediný gól proti Rakousku. Nečekal jste i sám trošku víc branek?
Musím říct, že na můj vkus to bylo málo. Představoval jsem si, že se budu bodově prosazovat trochu víc. Na druhou stranu jsme měli extrémně těžkou skupinu. Upřímně řečeno, očekával jsem však od sebe víc.

Po skončení šampionátu jste se vrátil do Motoru a tentokrát už dostal šanci. Byly i jiné možnosti?
Ještě v Kanadě na mistrovství jsme řešili, co dál. Do poslední chvíle se nevědělo, jestli zůstanu v Kanadě, nebo se vrátím zpátky. Ale tím, že WHL dodnes nemá stanovený termín, kdy se rozběhne, tak mi bylo doporučeno, abych se vrátil do Česka. V tom případě pro mě byly první možností Budějovice. Jenom jsme čekali, jestli budou mít zájem. Naštěstí se to povedlo a jsem strašně rád, že v Motoru mohu hrát extraligu.

Návrat do prvoligových Litoměřic nepřipadal v úvahu?
O Litoměřicích jsme vůbec nemluvili. Motor byla priorita a jak jsem řekl, jsem rád, že tady mohu být.

Jak se hraje v extralize?
Je to něco jiného než juniorka. Hráči jsou větší a vyspělejší. Ale každým zápasem si zvykám a věřím, že to bude jenom lepší a lepší.

Ve čtrnácti odehraných zápasech jste ani jednou neskóroval a zaznamenal jedinou asistenci. Je o tolik těžší se prosadit než třeba v kanadské juniorce?
To si nemyslím. Štve mě, že mám jediný bod. Myslím, že pár zápasů jsem odehrál docela slušně, měl jsem i šance, ale bohužel mi to tam nepadá. A nevím proč. Nějaké body už být měly, to je jasné. Už od dvacítek se to se mnou táhne. Potřeboval bych to zlomit nějakým gólem, chytit se a pak to zase bude dobré. Góly nedávám, tak se snažím přispět týmu alespoň nějak jinak.

Ve vašich životních plánech figurovala také vysoká škola. Jde to dohromady s vrcholových hokejem?
V plánu jsem to měl. Ale jak jsem odešel do Kanady, tak jsem začal studovat distančně střední školu. Dojíždím jenom na testy a zkoušky. Vysokou jsem ještě nezavrhl a určitě je to dobrá varianta, pokud bych se neživil hokejem. Zatím je pro mě priorita udělat maturitu a pak se uvidí, co dál.

Vaším snem je navštívit Tour de France, Wimbledon a fotbalovou Ligu mistrů. To také zůstává?
Vzhledem k současné celosvětové situaci to teď není reálné, ale věřím, že za rok nebo za dva by se to podařit mohlo. Pořád to plánujeme s kamarádem novinářem. Řešíme, kdy by to mohlo klapnout. Současná situace je ale špatná, když se všechno hraje bez diváků. Momentálně to nejde.

Co máte v plánu ve zbytku sezony? Odcestoval byste do Kanady, kdyby se tam rozběhly juniorské soutěže?
Měl bych dohrát zbytek extraligy za Motor a pak si začnu vyřizovat víza do Kanady. Uvidím, jestli je dostanu, nebo ne. Stále ale není stanovený start WHL, takže nedokáži říct, jestli to bude za týden, za měsíc, nebo jestli to vůbec bude. Každopádně dohraji sezonu a pak buď odletím, nebo se začnu chystat na další, kterou ještě nevím, kde odehraji.

Možnosti jsou extraliga za Motor, juniorka v Kelowně nebo třeba i farma Minnesoty?
Asi jenom Motor nebo Kelowna. O farmě nemám žádné indicie. Ale budeme to řešit až po sezoně. Nevím, která varianta by pro mě byla nejlepší. Hlavně potřebuji co nejvíc hrát, to je pro mě nejdůležitější.