S minulou sezonou jste moc spokojený být nemohl. Je to tak?
Samozřejmě to dobré nebylo. Zraněná záda mě provázejí už dlouhou. Mám za sebou už jednu operaci, teď mě to chytlo podruhé. V prosinci už jsem necítil nohu a celý leden jsem odehrál pod prášky. Z týmového pohledu se sezona nevyvíjela dobře, a když už bylo jasné, že nebudeme hrát play off, tak jsme se domluvili, že by bylo lepší udělat zákrok hned a nečekat až po sezoně.Takhle mám dost času se připravit a na další sezonu budu dobře nachystaný.

Jak jste vlastně přišel k bolavým zádům?
Je to dlouhodobý proces. Se zády jsem měl problémy už při své první sezoně v NHL a musel jsem na operaci. Někdo říká, že to může být vrozené, jiný zase tvrdí, že mám slabší střed těla, což znamená břicho a právě záda. Že svaly neudrží váhu těla. Myslím si, že velkou roli hraje můj styl hry, kdy chodím před branku a tam toho záda hodně schytají. K tomu buly, kde záda dostanou také dost zabrat. Těch důvodů bude asi víc.

Dá se problémům se zády nějak předejít?
Snažím se každý den cvičit. To se nedá nijak ošidit. Těm soubojům před brankou se však nevyhnu a tam dostanou záda hodně zabrat.

Se zády jste musel na operaci. Rehabilitace probíhala bez problémů?
Měsíc po operaci jsem musel být v úplném klidu, aby se to všechno dobře zahojilo. Další měsíc jsem ještě zůstával ve Phoenixu a jenom rehabilitoval. Od nějakého konce dubna už cvičím a dělám všechno naplno. Párkrát už jsem vyjel i na led a věřím, že na další sezonu budu perfektně připraven.

Vinou zranění jste přišel o mistrovství světa v Praze. Mrzelo vás, že jste si nemohl zahrát na domácím ledě?
Mrzelo mě to hodně. Těšil jsem se od začátku sezony, že bych si mohl zahrát doma mistrovství světa. Snažil jsem se dělat maximum, abych se na šampionát do Prahy dostal. Bohužel ale přišel problém se zády. Třeba by i s nějakým sebezapřením a pod prášky sezona šla dohrát. Zdraví má však člověk jenom jedno a hokej mě živí. Byl bych rád, kdyby mě živil ještě co nejdéle.

Byl jste se v Praze podívat alespoň na nějaký zápas?
Nebyl jsem. Záda jsem ještě neměl v takovém stavu, abych mohl nějak moc cestovat v autě a pak sedět na tribuně. Na kluky jsem se díval v televizi a fandil jsem jim. Věřil jsem, že medaili uhrají. Byla škoda, že skončili zase čtvrtí. V tak nabité konkurenci ale čtvrté místo určitě není špatný výsledek.

Za rok se na začátku sezony uskuteční obnovený Světový pohár, kterého by se měli zúčastnit všichni nejlepší hokejisté planety. Je to pro vás podobná výzva jako mistrovství světa doma v Praze?
S mistrovstvím světa se to ani srovnat nedá. Na něj mám takový názor, že nejlepší hráči světa v té době hrají play off NHL. Není to bohužel o těch nejlepších z nejlepších. Mistrovství světa prostě není olympiáda. Kanada, USA a Švédska jsou top tři země, které hokeji vládnou. To potvrdila i poslední olympiáda. V žádném případě nechci mistrovství světa nějak znehodnocovat, ale ti nejlepší hokejisté tam často nehrají. Naopak Světový pohár bude obrovská výzva, kde se sejde absolutní elita světového hokeje. To je srovnatelné s olympiádou.

Na další sezonu se připravujete doma v Českých Budějovicích individuálně nebo ve skupině s dalšími hokejisty?
Trénuji většinou sám, protože kvůli zádům mám přípravu trochu upravenou. S klukama z Motoru jsem se bavil tom, že by bylo fajn, kdybych se s nimi zase mohl sklouznout na ledě. Takhle trénuji každý rok a jsem s tím spokojený.

Kdy poletíte zpět do Ameriky?
Ještě pořádně nevím. Každý rok odlétám začátkem září. Letos to vypadá, že budu muset možná o něco dříve, asi už koncem srpna. Kvůli zádům, aby kluboví lékaři zkontrolovali, jestli je všechno v pořádku. Možná odletím už někdy v půlce srpna.

Na kolik let ještě máte v Arizoně podepsanou smlouvu?
Na dva roky.

V klubu jste od svého příchodu do NHL. Odehrajete v něm celou kariéru?
To je zajímavá otázka a už jsem si ji kolikrát sám položil. Uvidíme, jak to bude. Až mi za dva roky skončí smlouva, tak mi bude třicet let. Otevřel se trh s volnými hráči, třeba mě klub vymění a tato otázka bude rázem bezpředmětná. Bylo by však příjemné strávit celou kariéru na jednom místě.

Arizona ale nepatří ke špičkovým klubům NHL. Nelákalo by vás zkusit to také někde jinde a pokusit se třeba vyhrát Stanley Cup?
Rozhodně je to s Arizonou těžší než třeba s Chicagem nebo Los Angeles. Momentálně mám ale ještě na dva roky smlouvu, takže nic jiného neřeším.

S malým synkem chodíte v Budějovicích do fotbalové akademie. Nebude to tedy hokejista po tátovi?
Chodíme na fotbal i na hokej. A také na tenis. Celý život jsem sportoval, tak chci, aby se kluk také hýbal. V Americe chodil na tenis i na hokej, tady jsme začali také s fotbalem. Ten ho zatím tolik nechytl, ale uvidíme, jak to bude dál.