Byl to zážitek, na který Sáblík nevzpomíná zrovna rád. „Byl jsem přikleknutý u tyče a trochu natočený stranou. Vesta se mi malinko posunula a dostal jsem pukem přímo na klíční kost pouze přes takovou centimetrovou pěnu. Ta samozřejmě nevydržela a praskla," popisuje nepříjemný moment.

Bolest po zásahu prý byla mimořádná. „Na chvilku jsem odjel z branky a zkusil jsem pohýbat rukou. To šlo, tak jsem se do branky ještě vrátil. Jakmile jsem se ale pohnul, tak mi v tom ruplo a byla to velká bolest. Nejdřív jsem myslel, že mě někdo trefil ze strany znovu do stejného místa. Rána to byla velká a věděl jsem, že je zle. Šel jsem do kolen a sotva jsem dolezl na střídačku," přibližuje své trable.
Kruté bolesti si užil opravdu dost. „Když jsem pak viděl rentgen, tak jsem měl klíční kost úplně hozenou přes sebe.  Museli mi to rovnat a bolest to byla hrozná," připustí.

Po čtrnácti dnech zamířil na operaci. „Klíční kost mi srůstala křivě, proto byla operace asi nevyhnutelná," vysvětlí. „Lékaři mi říkali, že člověku, který nesportuje, by to asi nechali. Nevadilo by, že klíční kost je trochu nakřivo. Mě by to ale určitě vadilo, protože hybnost by byla omezená. Proto jsme se nakonec pro operaci rozhodli."

Operace se zdařila. „Do klíční kosti my byl voperován železný drát.  Zhruba za dva týdny jdu na kontrolu a tam se budeme domlouvat, kdy mi drát vyndají," naznačuje nejbližší průběh léčby. „Ještě to bude asi nějakou chvilku trvat," dodá.

Nucená pauza je pro Sáblíka nakonec podstatně delší, než si byl ochoten sám připustit. „V prvním momentu jsem si myslel, že budu mimo hru maximálně měsíc nebo měsíc a půl. Operace ale přestávku prodloužila," lituje. „Předpokládal jsem, že s drátem budu moci normálně trénovat a vyndají mi ho někdy po sezoně. Ale to nejde. Mám ho těsně pod kůží a sportovat se s tím nedá. Ruku jsem sice rozhýbal, ale nějaké prudké pohyby dělat nemohu," smutně konstatuje.

V mezích možností se tak snaží připravovat alespoň na suchu. „Šlapu na rotopedu a teď přes svátky jsem zkoušel běhat. Trošku jsem se bál otřesů, ale nebylo to tak hrozné. Večer mě to pobolívalo, ale spíše právě ten drát, který tlačí na kůži a úpony. Od toho pak bolí celé rameno. Ale dá se to vydržet. Už nejsem tak omezený jako ten první měsíc. Ten byl dost hrozný. To jsem byl rád, že chodím."

O tom, kdy se zapojí do tréninku na ledě, zatím Lukáš Sáblík moc jasno nemá. „Plánoval jsem, že by to mohlo být tak v půlce ledna. Po konzultaci s lékaři se to trochu posunulo. Šestnáctého ledna jdu na rentgen a po něm mi snad drát vyndají. Mělo by se jednat už jenom o lehčí operační zákrok. Potom musím rameno rozhýbat, ale do konce ledna bych to rád stihl na ledě," věří. „Už je to strašně dlouhé. Vůbec mě nenapadlo, že s tím nakonec budu marodit skoro tři měsíce."

Hokejoví gólmani jsou tvrdí chlapi a také Sáblík v žádném případě není nějaký bolestínek. Psychický problém postavit se znovu do branky prý mít nebude. „Za ty dlouhé roky už jsem dostal do klíční kosti desítky ran a měl jsem je hodně omlácené. Bolesti už jsem zažil dost, i když tohle bylo dost mimořádné. Žádné zábrany nebudou," ujistí. „Hlavně jde o to, abych do stejného místa hned zase nedostal. Ale upravím si vestu tak, aby k tomu nedošlo. Spíše bude problém, že po třech měsících budu začínat vlastně úplně od nuly. Budu se snažit co nejrychleji se do toho znovu dostat a mužstvu alespoň trochu pomoci," věří.