Před zápasem jste vyjádřil pochybnost, jestli budete po nucené pauze v dobré pohodě. Zápas vám ale vyšel na jedničku. Souhlasíte?
Až překvapivě to šlo docela dobře. V prvních minutách přišly tři takové jednoduché střely, kdy jsem si na puk pěkně sáhl. Potom už jsem si chytal to svoje, na co jsem zvyklý. Pro mě to byla stejná pauza, jako kdybychom postoupili rovnou do čtvrtfinále a nehráli jsme předkolo. Letos už jsem si na pauzy zvykl.

Před pauzou jste cítil velké sebevědomí. Zůstalo vám i po ní?
To teprve uvidíme, těžko hodnotit podle jednoho zápasu. Jedno utkání nic neznamená. Ukáže se až po celé sérii, jak na tom jsem a.jestli jsem týmu pomohl. Jsem hlavně rád, že jsme třetí zápas vyhráli. Před dvěma roky jsme tady hráli přesně takovýhle, i když to byl pátý zápas, a ztratili jsme ho v nájezdech. Moc dobře víme, jak je těžké potom sérii obracet. Krok k postupu jsme teď udělali my.

V závěru dali domácí kontaktní gól. Nebál jste se, že zápas může ještě dojít do prodloužení?
Udělali jsme tam dvě zbytečné taktické chyby, když jsme pokaždé nabídli soupeři vhazování u nás ve třetině a tím power play. Jinak by se k nám možná v závěru i těžko dostávali. Tím jsme si to trošku zkomplikovali, ale naštěstí tam žádná velká šance nepřišla.

Ve druhé třetině se sám před vámi objevil ještě za stavu 0:0 Lukáš Klimek. Co chybělo k tomu, aby vás překonal?
Čekal jsem, že se bude pískat zakázané uvolnění. On tam vletěl hrozně rychle, a i kdybych pro puk chtěl jet, tak bych ho asi nestihl. Udělal mi kličku a já jsem se jenom rozplácl. Ležel jsem na zemi. Kdyby mi to zvedl přes beton a trefil branku, tak domácí vedli 1:0 a zápas klidně mohl skončit obráceně.

Domácí celek odehrál poměrně velké množství přesilových her, ale byl celkem neškodný. Čím si to vysvětlujete?
To je otázka spíše pro soupeře. Je ale fakt, že se ani tolik nedostávali do naší třetiny, protože jim spousta puků utíkala a obráncům přeskakovaly hokejky na modré čáře, takže ztráceli pásmo. Psychicky už na tom pak nebyli nejlépe a tolik si nevěřili.

V průběhu první třetiny jste musel odložit svou masku a jedno střídání odchytat v půjčené od vašeho kolegy Pavla Kantora. Co se přihodilo?
Vylétl mi šroubek, maska se  uvolnila a padala mi z hlavy, tak jsem si musel půjčit od Kantyho. Naštěstí mi ji masér Pavel Vlašic rychle opravil, protože v té druhé jsem skoro nic neviděl.

První gól bývá v této sérii mimořádně důležitý. Byl to podle vás klíčový moment zápasu?
Nejde o to, který zákrok nebo neproměněná šance jsou klíčové. Důležitý je skutečně až ten gól. V podobně vyrovnaných zápasech je první gól vždycky strašně důležitý. Vítkovice hrály doma a možná i cítily, že by tady celou sérii mohly ukončit. Nebylo pro ně  příjemné, že dostaly první gól.

Dá se i v dalších zápasech čekat především urputný boj o první branku?
Asi se to čekat dá, ale klidně to může být všechno úplně jinak. U nás v Budějovicích byl jeden zápas tak, a druhý úplně jinak. Je fakt, že nám se teď může hrát o trochu lépe.