V dresu týmu Milana Gulaše se při benefičním fotbalovém utkání ve prospěch handicapovaného Pavla Hronka objevil mezi mnoha známými tvářemi také odchovanec píseckého hokeje Jan Kovář. Jeho bratr Jakub tentokrát v Roudném chyběl, i tak ale mladší z bratrů Kovářů ocenil možnost setkat se s hokejovými kamarády, s nimiž se běžně nepotkává.

Jak jste si zápas užil?
Je dobré potkat známé kluky, se kterými se běžně nevídáme, protože žijeme každý v jiném městě. Zahráli jsme si a prožili hezké sportovní odpoledne. Navíc pomůžeme dobré věci a o to je to hezčí.

Mnohé z nich už jste jistě neviděl dlouho?
O hokejové dění se zajímám, takže o kamarádech mám přehled, ale přesto je příjemné vidět je osobně.

Některé jste viděl naposledy při světovém šampionátu v Praze předpokládám…
To ano, ale je spousta jiných kluků, s nimiž se potkáváme pouze na hřišti, ale nemáme vůbec čas spolu popovídat. Je fajn, že tady tu příležitost máme.

Nechyběl vám v Roudném váš starší bratr Jakub?
Brácha už je v Rusku. Musel odcestovat dřív a již trénuje tam.

V prvním poločase exhibičního zápasu jste se za přítomnosti Ivy Pazderkové asi víc bavili. Po pauze to vypadalo, že už jste si zaběhali mnohem víc…
Ve druhé půli se už víc hrálo, protože hra nebyla tak často přerušovaná, takže jsme si opravdu víc zaběhali. Jinak si ale myslím, že to dnes o fotbale až tolik nebylo. Šlo především o dobročinnou akci.

Zahrajete si fotbal mimo sezonu často?
Fotbal je mým velkým koníčkem. Mám ho rád na jakékoliv úrovni. Snažím se ho sledovat a zkrátka mě baví.

Extraligu jste hrával v Plzni a mluví se o tom, že fotbalisté a hokejisté vždy měli k sobě v západočeské metropoli velice blízko…
V Plzni je skvělá parta fotbalistů i hokejistů. Stýkáme se, chodíme všichni společně na pivo, a když se chceme jít podívat na fotbal, není problém získat od kluků z Viktorky lístky. Funguje to samozřejmě i obráceně. Také plzeňští fotbalisté navštěvují hokejové zápasy.

Funguje to podobně také v ruské KHL?
Jak je to jinde v Rusku, to nevím. V Magnitogorsku ale fotbalový tým není, takže s Plzní se to srovnávat nedá.

Doneslo se k vám, že v Písku, odkud pocházíte, se po dvou sezonách bude hrát zase republiková soutěž?
Myslím, že pro písecký hokej je dobře, když se ve městě bude opět hrát vyšší soutěž. Vím, že se v Písku začíná s hokejem prakticky od začátku. V klubu jsou noví lidé a postup do druhé ligy je prvním krůčkem vpřed. Ještě by bylo dobré, kdyby hráli v lize prim a ne někde na chvostu.

Myslíte, že píseckému hokejovému klubu může prospět spolupráce s extraligovým Chomutovem?
Do toho nevidím, protože neznám konkrétní detaily spolupráce Písku a Chomutova. Spíš si myslím, že ta spolupráce pomůže písecké mládeži. Áčko však z toho podle mě žádný prospěch mít nebude.

Kdy se vracíte do Ruska?
21. července se mám hlásit v Magnitogorsku a vše vypukne nanovo.

Jak se chystáte strávit poslední dny v Čechách?
Doteď jsem byl rozlítaný, měl jsem svatbu, pak dovolenou, takže toho bylo docela hodně. Teď už začnu pomalu balit věci a chystat se na odjezd.

Předloni jste se spolu se spoluhráči radovali ze zisku mistrovské trofeje. Je v silách Magnitogorsku stát se opět nejlepším mužstvem KHL?
Jistě by to bylo příjemné. Ten pocit miluji a určitě uděláme všechno proto, abychom trofej zase mohli zdvihnout nad hlavu.

Letos se vám docela dařilo i v dresu české reprezentace. Zažil jste svou nejlepší sezonu u národního týmu?
Dá se říci, že ano. Nasbíral jsem poměrně hodně kanadských bodů, zřejmě mi pomohlo, že jsem dostával dost prostoru v první přesilovkové lajně.

Vysněná medaile z toho ale nakonec nebyla…
A to bylo zklamání. Zvlášť, když už jsme se dostali do semifinále. Ještě teď mě mrzí, že jsme nějakou tu medaili neurvali.