K netradičnímu kroku se po trýznivé porážce s nováčkem soutěže odhodlal trenér Václav Prospal. Pozápasovou tiskovku svolal přímo do kabiny svého týmu. „Není to o tom, že se po takovém zápase jako tým schováme do kabiny. Důležité bylo, abychom se k tomu postavili čelem. Jsme to my všichni, kdo rozhodujeme o tom, jakým směrem se zápas bude vyvíjet. Pokud nás soupeř přehraje, tak je to jasné. Prostě nás přehrál a je to zasloužené. Ale s veškerým respektem k Porubě, tady se nedá říct, že by nás přehrála,“ vysvětluje trenér, proč tentokrát pozval novináře přímo mezi své hráče.

Otázkou je, zda svérázná tiskovka splnila svůj účel. „To zjistíme,“ usměje se Prospal. „Zodpovědní jsou za to ale všichni. A právě o zodpovědnost jde. Za svůj výkon, za týmový výkon. Vyhráváš i prohráváš jako tým. Nevěřím, že by přišel po zápase jeden člověk, ať už by to byl kapitán nebo jeho asistent, a řekl by to. Ať jsou za to zodpovědní všichni,“ zdůrazní.

Zatímco při předcházející domácí porážce s Ústím nemohl být kouč spokojen s nasazením svých hráčů, tentokrát jim snaha upřít nešla. Ale beznaděj v koncovce odsoudila mužstvo ke kruté porážce. „Proti Ústí jsme čtyřicet minut nehráli tak, jak můžeme. Nebylo tam z naší strany nasazení, proto hráči nedostali žádné dny volna. Po Porubě ale bylo normálně volno. Nemohu říct, že by kluci nebojovali. Nasazení a bojovnost jim upřít nelze. Bez gólů ale prostě nevyhraješ,“ jen pokrčí rameny.

A právě koncovka je největším bolestí týmu. „Góly dnes padají z předbrankového prostoru. Tam, kde to bolí. Kde si musíte nechat dát po hubě, když to tak řeknu. Nechat si třeba vyrazit zub a na nějaký pátý šestý pokus to do branky dotlačit. Šance jsme měli, ale gól jsme prostě dát nedokázali,“ kroutí hlavou.

Celé utkání si trenér ještě jednou prohlížel na videu. „Někdy můžeš být ze střídačky nefér vůči výkonu některých hráčů. Projel jsem si to, jako si projíždím každý náš zápas. Podle mých statistik to bylo na střely 46:18 pro nás. To je už potolikáté, kdy z takového množství střel nedáme gól. Přitom soupeř měl za celý zápas čtyři šance. A prohrajeme 0:4,“ stále nemůže uvěřit.

Na koncovce se snaží každý den pracovat v tréninku. „Věřím tomu, že hraješ tak, jak trénuješ. A trénink den předtím nestál za nic. Osmkrát jsme jeli tři na nikoho a nedali jsme z toho gól. A přenese se nám to i do zápasu. To jsou věci, na kterých musíme pracovat dál. Každý hráč má na zádech své jméno a na prsou logo klubu. Hraje za to logo a pro diváky. Vážíme si toho, kolik sem chodí lidí. Hráči by si měli užívat každý zápas, protože jednou to skončí a už se to nevrátí. Už nikdy pak neoblečeš brusle před takovou kulisou. Nikdy,“ apeluje na hráče.

Prospal jako hráč vynikal důrazem a důsledností právě v předbrankovém prostoru. A to právě u svých svěřenců postrádá. „Nejvíc mě štve laxnost v zakončení. Ta netouha jít do prostorů, kde to bolí. Každý má v týmu svoji roli. Někdo musí bojovat v rohu a získat kotouč. Další ho rozehraje. Ale nemohu mít v mužstvu hráče, kteří mi vyprodukují jednu šanci za zápas. To je pro mě málo. Když se vrátím ke statistikám ze zápasu s Porubou, tak jsme měli šestnáct až osmnáct šancí na to, abychom dali gól. Není to žádné rodeo, představoval bych si jich daleko víc, protože by měl být vidět rozdíl mezi Porubou a námi, který je daný postavením v tabulce,“ má zcela jasno.

Jeho mužstvo sice do zápasu vstoupilo očekávaným tlakem, ale bohužel bez gólového efektu. „Jenže nemůžeš skončit tím, že soupeř ubrání první přesilovku. Hraje na hranici sebeobětování a najednou vidí, že za prvních deset minut nedostal tři góly. Nemůžeš ale najednou polevit a změnit přístup ke hře. To prostě nejde. Ve třetí třetině už to byla křeč. Hosté jenom vyhazovali kotouče, ale tak proti nám hrají skoro všechny týmy. Nemáme žádná přečíslení, ale to je proto, že soupeř brání ve čtyřech lidech. A my nebudeme před Porubou couvat. Chceme hrát aktivní útočný hokej. Že nedáváme góly, to je otázka, jestli to je nešikovností hráčů, nebo v přístupu. Na tom denně pracujeme. Máme tým, se kterým pracujeme.“

Ještě do konce ledna je možné mužstvo posílit novými hráči. Na žádné velké příchody to ale zřejmě nevypadá. „Agenti nám stále nabízejí nějaké hráče. Otázkou je ale jejich kvalita a pak také finanční stránka, co si můžeme dovolit. Další věc je chuť toho hráče sem jít. U naší kabiny není zrovna zástup hráčů, kteří by se sem hrnuli. A pokud se vám třeba některý hokejista líbí, tak je ještě další věcí dohoda klubů, ke které také nemusí dojít. Těch aspektů je spousta,“ přemítá Václav Prospal.

Jistotou by mělo být, že se ve středu vrací z hostování v Třinci gólman Petr Kváča. „Uvidíme, jak na tom bude zdravotně, protože se zranil na Spenglerově poháru,“ připomíná trenér.