Vaše ohlédnutí za sezonou se nese spíše v optimistickém, nebo pesimistickém duchu?
Pozitivní určitě je, že se nám alespoň nějakým způsobem podařilo splnit úkol, který jsme dostali od majitele klubu. Došlo tady k nějakému posunu a vývoji. Ať už týmovému, nebo co se týká individualit. Na druhou stranu fakt, že tady sedíme a už v tuto dobu nehrajeme hokej, to nemohu akceptovat a není to pro mě důvod k nějaké spokojenosti. Když pustíme televizi, tak tam hrají jiní.

Kde byla hlavní příčina hodně nešťastného vyřazení v předkole play off s Vítkovicemi?
Je třeba si říct, že minimálně dva zápasy jsme nezvládli tak, jak bychom měli. Byl to druhý zápas tady a druhý zápas ve Vítkovicích. Takové utkání, jako bylo to poslední, to se prostě stává, že se prohraje kvůli jedné akci. To tak je. Nikdo nás ale neplatí za nějakou snahu, ale za výsledky. A my tady teď sedíme a koukáme na televizi, jak ostatní týmy hrají hokej. Bohužel u toho nejsme.

Byla největším problémem v sérii předkola s Vítkovicemi špatná koncovka?
To byl odraz celé sezony a bude to do budoucna náš největší problém, na kterém budeme muset zapracovat. Za celou sezonu jsme promarnili spoustu přesilovek, ze kterých jsme mohli uhrát více bodů. Chyběl nám větší takový ten killer instinkt. Několikrát jsme byli na dosah i šestého místa, ale pak jsme to nezvládli a jeli jsme zase dolů. Ještě nás čeká s týmem spousta práce.

Nehráli jste s Vítkovicemi přesilovky snad až příliš stereotypně na zakončujícího Aleše Kotalíka? Nechtělo to také nějakou změnu, která by soupeře zaskočila?
Nemohu říct, že jsme na tom nepracovali. Byly tam nějaké i zásadní změny. Ono je ale celkem jedno, kolik hodin koukáte na video a jak to vysvětlujete. Ty situace se musejí potom sehrát hlavně přímo na ledě.

V průběhu sezony jste měli delší dobu k dispozici hned čtyři hráče z NHL. Nedalo se z tohoto období vytěžit víc a zaútočit na přímý postup do čtvrtfinále?
Bodově určitě. Když tady ti kluci byli, tak jsme hráli jeden z nejatraktivnějších a nejlepších hokejů z celé ligy. Měli jsme tam šňůru osmi zápasů bez prohry, ale v tabulce jsme se nijak výrazně neposunuli. Sami kluci z NHL při svém odchodu říkali, že je mrzí, že se z tohoto období nevytěžilo víc bodů. Oni nám strašně pomohli a bez nich bychom možná ani v desítce nebyli. Ale na druhou stranu to nebyla vůbec jednoduchá situace pro tým. Ten se úplně zboural a musel se po jejich odchodu stavět zase znovu. Na to se nesmí zapomenout.

V hokejových kruzích se hodně hovořilo o tom, že Budějovice po odchodu posil z NHL půjdou dolů. Ale opak byl pravdou. Potěšilo vás to?
To bylo velkým pozitivem letošní sezony, že se mužstvo dalo dohromady a dotáhli jsme to alespoň do desítky. Toho se musíme chytit i v přípravě na příští sezonu.

Jak vzpomínáte na moment, kdy vám Milan Michálek s Václavem Prospalem vystoupili u Pelhřimova z autobusu přímo na cestě na zápas do Zlína?
Bylo to samozřejmě dost unikátní, ale s něčím takovým jsem musel počítat každý týden. Byli tady dlouhou dobu a prakticky pořád hrozilo, že se v zámoří dohodnou a oni odejdou. Když se to stalo, tak jsme zrovna byli skoro na dálnici.

Bylo pro vás jako trenéra zajímavé pracovat s hráči z NHL?
Na ty kluky nezapomenu. Samozřejmě se tady hlavně připravovali na svou sezonu, ale přesto také dávali do hry srdce. To jim skutečně nezapomenu. Kdo ví, kde bychom bez nich byli. To by nebyla vůbec jednoduchá situace.

Sledujete, jak se jim daří v NHL?
Sleduji je a jsem rád, že se jim všem daří.

Jak moc ovlivnilo sezonu zranění prvního gólmana Jakuba Kováře, který odchytal prakticky jen polovinu zápasů?
Bylo jedním z dalších pozitiv sezony, že se tým musel poprat i s touto situací. Kromě Kováře jsme ztratili i Mikuše, což byl na začátku sezony náš nejlepší obránce. A neodehrál ani jeden zápas. Zraněných jsme měli celkově opravdu hodně a prakticky jsme nikdy nehráli v kompletní sestavě. Nebyla to vůbec jednoduchá sezona. Je dobře, že jsme ji zvládli alespoň takhle a nemusíme hrát baráž.

Bylo vůbec možné vtisknout týmu nějakou tvář, když se sestava neustále měnila?
To je práce, která se nedá udělat za jednu sezonu. Změnit mentalitu a myšlení hráčů není jednoduché. Vyloženě nám chybí ten killer instinkt, o kterém jsem mluvil. Tady jsou strašně hodní kluci, kteří jsou na hokej někdy až moc hodní.

Budete po vedení klubu požadovat, aby přišel taky někdo zlý?
Od toho jsem tady já.  (smích)

Jmenoval jste obránce Petera Mikuše. On už byl na poslední zápasy play off připraven. Proč jste se nerozhodli ho nasadit?
Hodně jsme o tom přemýšleli. Nebylo jednoduché nasadit do play off někoho, kdo neodehrál ještě ani zápas a sám se necítil stoprocentně připravený. Nemělo cenu, aby s námi jel do Vítkovic a seděl na střídačce jako sedmý bek. V play off ho můžete nasadit a on musí okamžitě začít hrát.  Tam není prostor na nějaké rozehrávání. Počítali jsme s ním v případě postupu od dalšího kola. Potřebovali jsme i Láďu Kohna, který v takových těžkých zápasech ví, jak se někomu dostat pod kůži.

Vrátil jste se do českého hokeje po dlouhých letech. Co vám řekla kvalita naší nejvyšší soutěže?
Za tuto zkušenost jsem jenom rád. Chtěl jsem vyzkoušet zase něco jiného a podívat se do jiného hokeje. Musím přiznat, že jsem si to užíval.  Výborná byla i spolupráci s mými kolegy Radkem Bělohlavem, Romanem Turkem a sportovním manažerem Petrem Sailerem. Už dlouho jsem také u hokeje nezažil takovou srandu. Na prvním místě samozřejmě byla práce, ale legrace byla také. Jsem strašně vděčný, že jsem tuto možnost dostal a poznal jsem zase něco jiného.

Co jste říkal divácké kulise na domácích zápasech, která nebyla zrovna moc bouřlivá?
Je to tady trochu jiné než třeba v Německu, kde se řve celých šedesát minut. Je tam přece jen jiná atmosféra. Jsou tady také stadiony s výbornou atmosférou. Tady v Budějovicích to ale asi nikdy nebývalo moc jiné. Publikum tady zatleská, když se mu něco líbí, ale jinak je to spíše klidnější. Ale v play off byla atmosféra také velice dobrá.

Co kádr na příští sezonu. Když začneme od gólmanů, Jakub Kovář s největší pravděpodobností odejde. Počítáte s Pavlem Kantorem pro příští rok jako s jedničkou?
Personální otázky bych ještě nechal stranou. Na to je času dost. Uvidí se, jestli Kuba Kovář dostane po mistrovství světa nějaké nabídky. Ale to skutečně všechno hodně předčasné. Nyní nás čeká až moc dlouhá pauza, kterou musíme nějakým způsobem zvládnout.

Žádné zásadní změny ale v kádru pro příští sezonu nechystáte. Je to tak?
Ano. Vypadá to tak, že kádr se moc měnit nebude.

Budete vyžadovat od vedení klubu přece jen nějaké posily?
O posílení jsme mluvili, ale jednalo by se skutečně maximálně o jednoho nebo dva hráče. Chyběl nám centr číslo jedna. Toho jsme neměli. Pavel Kašpařík to nebyl, tak jsme přivedli Láďu Kohna. Ten měl ale bohužel prakticky po celou dobu zdravotní problémy.  Ten post jsme neměli pokrytý  a především v přesilovkách nám chyběl. Hodně se teď mluví třeba o kladenském Paterovi, jenž je schopen dát finální nahrávku. To nám v přesilovkách chybělo.

Jaký je nejbližší program mužstva?
Do prvního května mají hráči volno. Potom budeme trénovat v určitých blocích, které ještě nejsou definitivně stanoveny. Chceme ale přípravu nachystat trochu jiným způsobem a hned v tom prvním bloku půjdeme také nově na led.