Vzpomenete si ještě občas na letošní hodně horké léto, kdy jste se z ničeho nic nuceně přesouval z Hradce Králové na jih  Čech?
Bylo to hodně divoké a teď už to neřeším. Byl to tehdy šok pro budějovické i hradecké hokejisty. Brzy začínalo být jasné, že se v Hradci asi celý prvoligový tým kompletně rozpráší. Čekalo se, kdo se v Budějovicích ujme hokeje a trošku si nás přehazovali jako horký brambor. Týden jsme trénovali u pana Pouzara s jedním týmem a potom jsme se přesunuli do Budvar Arény do dalšího týmu.

Kádr byl v úvodu přípravy docela široký a prakticky nikdo v něm neměl jisté místo.
Pro mě to bylo něco úplně nového. Vždycky jsem měl podepsanou smlouvu a trénoval jsem s týmem, o kterém jsem věděl, že v něm budu hrát. Teď to byla forma kempu a boj o místo, což jsem hodně dlouho nezažil. V mém věku to bylo inspirující.

Po šestnácti kolech figurujete v prvoligové tabulce na osmém místě. Nečekali jste, že s vaším kádrem budete o něco výš?
To si myslel asi každý. Máme spoustu kluků, kteří hráli extraligu a pro ně je první liga nová soutěž. Teprve postupně se s ní sžívají. Možná jsme měli v hlavách, že to bude o dost jednodušší, ale hlavně v úvodu sezony mají všichni natrénováno a každý dnes umí bruslit. Potvrzuje se, že v soutěži není slabších soupeřů.  Už se nemůžeme vymlouvat na to, že jsme byli pospolu jen krátce. Je odehrána první čtvrtina  a musí tam být nějaký posun. Já osobně ho na ledě vnímám. Nehrajeme špatně, ale chybí tam maličkosti, na kterých teď pracujeme. Věřím, se náš tým nastartuje a naše výkony půjdou výrazně nahoru.

Hned v prvním přípravném duelu v dresu Motoru jste proti Kladnu předvedl kouzelnický kousek, kterým jste docílil branky. Měl velký ohlas?
Ohlasy byly a vzpomínám na to rád. Když to ale vezmu zpětně, tak je to bohužel asi jediný moment, kterým jsem se tady prezentoval. Byla to jen příprava a body nám to ještě tehdy nepřineslo. Potřebuji dávat klidně i obyčejné góly, ale hlavně aby to pomohlo týmu. Chci být mužstvu platný. Ne, aby se o mně jenom říkalo, že jsem tady dal jednoho Granlunda.

Ze začátku sezony se vám osobně herně dařilo, ale postupně jste se začal vytrácet. Čím si to vysvětlujete?
Hned v prvním zápase proti Havlíčkově Brodu jsem byl hodně natěšený a chtěl jsem hrozně uspět. Měl jsem tam tutovku a puk skončil na brankové čáře, nebo možná i za ní. Byla to taková souhra náhod.  Přestal jsem si trochu věřit, začalo se to trochu nabalovat a do šancí jsem se dostával čím dál méně. Psychicky to pak sráží a navíc se nedaří týmu, takže se vezu s tím. Kdybychom vyhrávali a nedával jsem góly, tak je mi to jedno.

Co s tím?
Snažím se odrážet od malých věcí. Chodím hodně na oslabení, abych alespoň nedostával góly a týmu pomáhal. Góly se ode mě ale čekají a byl jsem na ně zvyklý. Je to pro mě nejhorší start do sezony v kariéře. Přitom paradoxně v přípravě se mi dařilo a na sezonu jsem se těšil.  Strašně tady chci být, což mi možná svazuje ruce. Je tady výborné zázemí a skvělí fanoušci. Chci tady být, ale musím dávat góly. Zatím je prostě nedávám.

Velkou šanci zvrátit zápas na vaši stranu jste měl i v sobotu v Šumperku. Proč to nevyšlo?
To je přesně ono. Pokud bych byl v pohodě a měl na kontě dvacet kanadských bodů, tak ten gól dám se zavřenýma očima. Takhle trefím obráncovu nohu. Pokud bych góly nedával ani na tréninku, tak si řeknu, že to zabalím a nebudu zabírat místo mladým klukům. Je to jenom o hlavě a více se dostávat do šancí, protože jich mám v zápase strašně málo. Pak přijde tutovka, nedám ji, což sráží celý tým.

V extralize máte na svém kontě pětatřicet startů. Věříte, že ještě nějaké přidáte?
Jsem hráčem Mountfieldu, kde se mohou dělat nějaké střídavé starty. Soustředím se ale na Budějovice. Bude mi už čtyřiatřicet let a asi by příležitost měli dostávat mladší hráči. Samozřejmě pokud by se mně osobně dařilo a Hradci v extralize ne, tak by třeba nějaká šance mohla přijít. Ale ono je to přesně opačně. Vůbec se tak ničím takovým nezabývám a myslím jenom na Motor. Potřebuji se zvednout, abych byl týmu prospěšný.

Máte typické hokejové příjmení. Zažil jste kolem něj nějakou legraci?
Pořád. Můj táta hrál fotbal a já jsem také začínal s fotbalem. Ve většině klubů mi říkaly Poločas, což mi tak nějak zůstalo. Později jsem si vybral hokej a vzhledem k mému příjmení jsem si asi vybral správně (smích).

Vaším švagrem je bývalý obránce s bohatými zkušenostmi z NHL Petr Buzek. Byl se už na vás v Budějovicích podívat na některém zápase?
Byl tady v létě na přátelském utkání s Mladou Boleslaví. Na mistrák se zatím nedostal, protože bývá často pracovně v zahraničí.

Řešíte spolu často hokej?
Vůbec. Když Petr s hokejem skončil, tak od té doby už ho zdaleka tolik neřeší. Jenom dohlíží na své tři syny, kteří hrají v Jihlavě. To je asi jediné, kdy přijde s hokejem do kontaktu. Co vím, tak ani v Jihlavě na zápasy moc nechodí. Vydal se jinou cestou, hokeje už má asi za celou kariéru dost.

Nyní vás čeká domácí duel s Kadaní. Co od něj očekáváte?
Kadaň je poslední soupeř, kterému jsem dal gól. Tak doufám, že by to mohlo zase vyjít. Tam to byl hodně divoký zápas se šťastným koncem pro nás. Nedávno Kadaň vyhrála 1:0 v Mladé Boleslavi, takže asi i u nás budou hrát dobře do obrany. S tím si zatím moc neumíme poradit, ale budeme muset, protože takhle u nás hraje skoro každý soupeř. Musíme dát góly. Vletět na soupeře a dát mu najevo, že tady šanci prostě nemá. Aby to nedopadlo jako s Havířovem, který měl v první třetině dostat tři čtyři góly, ale nakonec jsme zápas prohráli. Je třeba ale být také trpěliví a nedostávat hloupé góly, kterých dostáváme poměrně dost.