Euforická cesta českých hokejových juniorek ke stříbru na mistrovství světa ve Švýcarsku začala ve stínu, ale na konci ji v záři reflektorů dychtivě hltali fanoušci po celé zemi. Čtvrtfinálový triumf nad Švédkami sklidil nadšení, semifinálová výhra nad Kanadou rozpoutala nevídanou euforii. Mladé Češky nakonec zůstaly pod vrcholem a ve finále podlehli Američankám, prvotní zklamání z porážky ovšem brzy vystřídala nová vlna radosti.

Významnou stopu na mimořádně cenné trofeji zanechal také táborský, potažmo soběslavský hokej. Součástí stříbrné party z Zugu byla totiž i patnáctiletá útočnice Adéla Pánková, odchovankyně Spartaku Soběslav a jedna z opor „deváťáků“ HC Tábor v extralize.

Reprezentační mise se stříbrným koncem jí přinesla do života bezpočet nesmazatelných zážitků a ještě více sportovních zkušeností, od kterých by se chtěla odrazit k dalším hokejovým vrcholům a vytoužené životní cestě. „Chtěla bych si příští rok zahrát na mistrovství světa žen v Českých Budějovicích a o rok později i na olympiádě. A pak studovat na nějaké hezké univerzitě třeba v zámoří,“ prozradila na úvod příjemného povídání.

Prvním krokem vstříc úspěšné reprezentační misi na „osmnáctkách“ byl pro Adélu Pánkovou přechod do táborských služeb. „Věřila jsme, že příprava s klukama pro mě bude přínosnější, a že mě třeba i tréninky s dorostem pošlou víc nahoru, než kdybych byla jenom v ženském hokeji. Myslím si, že se to potvrdilo,“ pochvaluje si.

První reprezentační úspěchy posbírala v barvách výběru do 16 let. „Vyhrály jsme dvakrát mistrovství Evropy, a taky evropskou olympiádu,“ zmínila Adéle Pánková. „V šestnáctce jsem docela bodovala, takže jsem věřila, že by mohla pozvánka přijít. Pochopitelně přechod do starší kategorie byl docela těžký, protože tam patřím k nejmladším. Holky jsou tam hlavně fyzicky vyspělejší. Před mistrovstvím jsem v přípravě ještě přidala, hlavně v té fyzické,“ dodala.

Vyplatilo se. Mladá hráčka si otevřela cestu k mimořádným zážitkům. A první z nich založila do svých vzpomínek už na startu mistrovské pouti. „Překvapil mě stadion v Zugu, z toho jsem byla nadšená. Byl opravdu moc pěkný a vůbec jsem nečekala, že bude až tak velký,“ potvrdila studentka soběslavského gymnázia. V tu chvíli ještě netušila, jak euforické chvíle se svými spoluhráčkami nakonec v jeho útrobách prožije. „Vůbec jsme nečekaly, že to může takhle dopadnout. Musím přiznat, že když jsme byly na přípravném turnaji ve Finsku a pak v Chomutově, tak naše hra vypadala docela strašidelně. Jak jsme ale trénovaly, tak se postupně zlepšovalo a všechno vyvrcholilo na mistrovství.“

Svou roli na šampionátu si musela Adéla Pánková vydobýt. A že obstála, o tom svědčí i fakt, že po utkání s Německem byla vyhlášena nejlepší českou hráčkou.

Za nejkrásnější moment mistrovské jízdy přesto označila ten očekávaný: výhru nad Kanadou. „Moc lidí nevěřilo, že můžeme Kanadu porazit, a my jim dokázaly, že je to možné. V tu chvíli nám začali všichni daleko víc věřit. Naší zbraní byla týmovost. Každá z holek do toho dala srdce a hrála pro tým na sto deset procent. Myslím, že v tomhle jsou Češi výjimeční,“ tvrdí táborská útočnice.

Přes rozpoutané nadšení hokejových kruzích se nejprve do ledu haly v Zugu vpily slzy zklamání, to když Češky zůstaly těsně pod vrcholem a sledovaly, jak na druhé straně křepčí nové světové šampionky světa z USA. „Byly jsme samozřejmě smutné, moc jsme to zlato chtěly. Postupně to ale vyprchalo a měly jsme radost i z toho stříbra,“ popisuje Adéla Pánková. A oslavy? „Na hotelu bylo veselo. Nechybělo šampáňo, pouštěly se písničky a všichni včetně trenérů tancovali,“ prozradila.

Po příletu domů už na další oslavy čas nezbyl. „Hned druhý den jsem šla do školy, a pak normálně na trénink. Ani doma jsme to nijak neslavili, protože rodiče byli se mnou ve Švýcarsku,“ uvedla.

Co všechny jí tedy stříbrný turnaj přinesl? „Obrovskou zkušenost. Třeba spoluhráčka Adéla Šapovalivová je pro mě velkým vzorem a mám se ještě dost co učit,“ uzavřela Adéla Pánková.