Uplynulou sezonu jste strávil v týmu Vegas Golden Knights a na své konto jste si připsal šest startů v NHL. Jaký to byl ročník z vašeho pohledu?
Bylo to takové nahoru dolů. Moc jsem toho za minulou sezonu neodchytal, celkem jsem měl jednatřicet zápasů, což není moc. Celkově to ale určitě považuji za krok dopředu. A teď už se připravuji na další štaci.

Do zámoří jste odešel v roce 2017 a za tu dobu jste naskočil do osmi zápasů v NHL. Je to málo, nebo jste rád, že jste vůbec do nejslavnější hokejové soutěže světa nahlédl, protože tento sen se řadě brankářů nikdy nesplní?
Beru jako velký úspěch, že jsem se do NHL vůbec dostal. Ale samozřejmě nechci usnout na vavřínech a chci přidat další zápasy. Kdyby mi však řekl někdo v době, kdy jsem chytal v Budějovicích v juniorce, že budu mít osm zápasů v NHL, tak bych tomu asi nevěřil. Za to jsem hrozně vděčný. Blížím se devadesátce odchytaných zápasů v AHL, ale cíl mám jasný. Zůstat co nejdéle nahoře a sbírat co nejvíce zápasů v NHL.

Každopádně to asi vyžaduje velkou trpělivost, když neustále doufáte, že si zachytáte za první tým v NHL. Souhlasíte?
Ano. Amerika mě hodně naučila trpělivosti, protože jsem přišel z kanadské juniorky, kde jsem chytal vlastně všechny zápasy. Pak jsem tady v Motoru v době covidu chytal také hodně, když jsem se v extralize střídal s Markem Čiliakem. Do mé první sezony mezi dospělými v AHL jsem šel se zraněným kolenem a moc jsem toho tam neodehrál. Pak to bylo čekání, než jsem si vybojoval místo jedničky na farmě, což mi trvalo jednu a půl sezony. Až můj třetí a čtvrtý rok jsem byl jako jednička a chytal jsem dost zápasů. Loni tolik ne, protože ve Vegas měli dost zranění a většinou jsem dělal dvojku v NHL. Ale souhlasím, je to hodně o trpělivosti. To mě Amerika naučila. A jakmile přijde příležitost, tak je třeba ji co nejlépe využít. To se mi v některých zápasech podařilo, v jiných to zase tak dobré nebylo. Jsem rád, že ve mně Vancouver nějaký potenciál vidí. Za to jsem vděčný.

Před rokem jste ve Vegas slavili výhru ve Stanley Cupu. Vy jste sice byl členem vítězného týmu, ale na slavném poháru vaše jméno vyryté není. Nebylo to z vašeho pohledu takové hořkosladké?
Na poháru napsaný nejsem, to je pravda. Ale být v blízkosti Stanley Cupu, moci se ho dotýkat a napít se z něj, to je sen každého hráče. Samozřejmě by bylo jiné být také na ledě v play off. V sezoně jsem zasáhl do dvou zápasů základní části a jsem hrozně rád, že mě kluci brali jako jednoho z nich a mohl jsem být součástí všech oslav, které byly parádní. Bylo to něco neuvěřitelného.

Jak se to seběhlo, že jste po letošní sezoně z Vegas odešel do Vancouveru? Končila vám v klubu smlouva? Tušil jste, že se něco takového může uskutečnit?
Skončila mi smlouva a Vegas chtěli jít jiným směrem. Byl jsem nechráněný volný hráč, takže jsem mohl podepsat s jakýmkoliv týmem. Měl jsem nabídky ještě z dalších čtyřech klubů, ale pro Vancouver jsem se rozhodl hlavně kvůli trenérovi gólmanů, protože je to jeden z nejlepších v soutěži. Jeho rukama prošli Bobrovskij, Luongo, teď má v týmu Demka a Lotyše Šilovse. To byl hlavní důvod, proč jsem šel právě do Canucks, abych své chytání posunul ještě na vyšší level a dal si tu největší šanci dostat se do NHL úplně na plný úvazek.

Je přes dvojici Demko – Šilovs větší šance dostat se do branky než byla předtím ve Vegas?
To se uvidí na předsezónním kempu, jak se o to popereme. Myslím, že je šance, abych se dostal na pozici dvojky. Vím, že Šilovs je výborný gólman, ale beru to jako velkou příležitost. Tu jsem měl i ve Vegas, kde byli gólmani hodně zranění. Věřím, že mě čeká dobrá štace. Že mi trenér gólmanů vnese zase nové plány a strategii do mého chytání, abych nechytal tolik intuitivně a dostal se na vyšší level.

Jaká to bude změna pro váš soukromý život, protože Las Vegas a Vancouver, to jsou dva úplně odlišné světy?
Vypadá to, že jdu z extrému do extrému, ale ve Vancouveru naštěstí není taková zima, jak se může zdát. To bylo horší, když jsem odcházel z kanadské juniorky, kde bylo třeba minus padesát, do Vegas, kde teploty vylézaly před plus čtyřicet stupňů. Ve Vancouveru v zimě spíše prší a není tam až takové chladno, přes léto se teploty pohybují od dvaceti do pětadvaceti stupňů, takže to je v pohodě.

Budete se stěhovat sám, nebo s přítelkyní?
Stěhuji se sám. Tím je to jednodušší (úsměv).

Vaše jméno se objevovalo v některých prognózách směrem k mistrovství světa v Praze. Doufal jste, že byste se mohl objevit v nominace třeba alespoň na přípravný kemp?
Doufal jsem, samozřejmě. Reprezentovat svou zemi je vždycky velká čest. Ale kontakt žádný neproběhl, takže jsem to bral tak, že se mnou nepočítají. Těžkou hlavu jsem si z toho ale nedělal a alespoň jsem si po sezoně pořádně odpočinul. Ta předcházející, kdy kluci vyhráli Stanley Cup, totiž byla hodně dlouhá.

Jste Pražák. Proč se připravujete na sezonu s českobudějovickým Motorem?
Pražák jsem, ale v Budějovicích mám spoustu kamarádů od té doby, kdy jsem tady chytal za juniorku. S trenérem gólmanů Motoru Standou Hrubcem jsem pořád v kontaktu a máme velmi dobrý vztah. Každé léto do Budějovic několikrát přijedu.

V Budějovicích dočasně bydlíte, nebo na tréninky dojíždíte z Prahy?
Sehnal jsem si bydlení v Budějovicích na náměstí a jsem tady. Každé ráno chodím pěšky na zimák. Standa Hrubec mi nabídl, jestli bych nechtěl trénovat s týmem. Na takovou nabídku jsem pochopitelně kývl, protože Motor má kvalitní mužstvo, a jsem rád, že mi trenéři umožnili s ním trénovat.

Jak vzpomínáte na svou jedinou sezonu v prvním týmu Motoru, kdy jste si poprvé zachytal extraligu, ale za covidu nemohli chodit diváci do hlediště a prohrávali jste jeden zápas za druhým?
Byla to hodně zvláštní sezona. Bylo to divné. Fanoušci nesměli chodit na stadiony, soutěž musela být dokonce na dva týdny přerušena. Nechci říct, že to bylo špatné. Hodně jsem si to užil, protože to byl můj první kontakt s dospělým hokejem. Určitě to nebyla taková sezona, jak si ji všichni představovali. Pro mě to však byla výborná zkušenost. Nečekal jsem, že by mě Budějovic vůbec chtěly, ale dohodli jsme se a byl jsem rád, že jsem tady mohl být. Neměl jsem to jako ostatní kluci, kteří v té době jenom trénovali. Zápasy vám vždycky dají víc.

Vaše jméno už se také objevilo v jakémsi hledáčku případných posil pro Motor. Přemýšlíte do budoucna, že byste se do Budějovic ze zámoří skutečně vrátil?
Abych řekl pravdu, tak bych chtěl udělat celou kariéru v Americe. Nejlépe v NHL. Je fakt, že jsem o návratu už párkrát přemýšlel. Ale myslím, že je na to ještě brzy. V pětadvaceti letech mám ještě tři dobré roky na to, abych se tam ukázal. Pokud by mi to však ve Vancouveru nevyšlo, tak bych se asi opravdu vrátil.