Chtěl jste být vždycky hokejista, nebo třeba kosmonaut?
Takhle jsem o tom asi nikdy nepřemýšlel. Měl jsem nějaké sny. Kosmonaut chtěl být asi každý, když byl malý (úsměv). Mě chytil hokej a držím se ho.

Hokej vás bavil od mala?
Bavil. Jenom někdy ve dvanácti jsem měl určitou krizi, kdy jsem přemýšlel, že bych skončil. Ale to bylo jen takové chvilkové, protože mě začaly bavit i jiné věci.

Sportovní, nebo z úplně jiné sféry?
Sportovní. Začal se mi líbit tenis i další sporty, tak jsem si říkal, jestli bych nešel jinou cestou. Pak jsem si však uvědomil, že bez hokeje bych asi nemohl žít.

V dospělejším věku vás myšlenky na případný konec kariéry nikdy nepřepadly?
To ne. A od té doby, kdy jsem v áčku Motoru, tak vůbec. Moje práce mě baví, tak to beru.

Váš koníček se stal zároveň vaší zaměstnáním. Berete to jako velké plus?
Jasně. To je samozřejmé. Nemusím se válet osm hodin někde v kanceláři. Takhle je to úplně super.

Jiří Novotný opět v dresu Motoru.
Výpomoc Motoru nekončí, Jiří Novotný nastoupí i v pátek proti Třinci!

Jste jako extraligový hokejista populární osobnost mezi vašimi vrstevníky?
To bych asi úplně neřekl. Ještě možná na gymplu, tam o mě věděli, že hraji hokej za áčko Motoru. Ale že bych to nějak vnímal, to ne.

Stane se vám, že vás osloví někdo na ulici a zeptá se na hokej?
Občas, ale je to opravdu zřídkakdy. Oni nás lidi bez přileb zase až tak moc nepoznávají (úsměv).

Máte vřelý vztah k fanouškům? Jste s některými v kontaktu?
Po zápase mi docela často napíše Darča Loukotová, která jezdí na všechna utkání. Není to tak, že bych si s fanoušky nějak vyloženě dopisoval. Ale když se někdo ozve, tak rád odpovím.

Vnímáte pozitivně podporu vašich příznivců v průběhu zápasů?
Určitě. Diváci chodí ve velkém počtu a je to paráda. Naši fanoušci jsou skvělí.

Dříve ale jezdili na venkovní zápasy ve větším počtu. Všiml jste si toho?
Ono záleží také na vzdálenosti. Ale třeba v Brně za námi bylo hodně lidí. Jsme rádi za každého fanouška, který za námi přijede.

Sledujete komentáře k zápasům na sociálních sítích?
Občas se podívám, co lidi třeba na facebooku píší.

Budvar aréna byla letos poprvé vyprodaná a slavila vysněnou výhru nad Hradcem Králové.
Osm let čekali fanoušci Motoru, než jejich tým před plnou halou porazí Hradec

Trápí vás, když si o sobě přečtete něco nehezkého? Může vás to i rozhodit?
To ne. Každý má právo na svůj názor a já mu ho neberu, i když s tím občas nesouhlasím a vidím to jinak. Ale že by mě měly rozhodit nějaké komentáře na facebooku, to určitě ne.

Používáte ve volném čase hodně sociální sítě?
Mám instagram, facebook a teď nově TikTok. Nenatáčím na něj videa, ale jenom to sleduji. Je to docela zábavné, musím říct.

Jste na sociálních sítích aktivní?
Na facebooku už ani ne, ten je přežitý. A instagram už začíná být pomalu taky, i když tam občas dám nějakou fotku. Sdílím tam třeba mé tréninky, které absolvuji s kondičním koučem. Nejvíc teď ale letí asi TikTok.

Klasicky na internetu si čtete články o hokeji?
Od toho mám vyloženě facebook, kam mi létají články a hokeji a o fotbale. Tam to sleduji nejvíc a kvůli tomu ho vlastně mám.

Co papírové noviny? Kdy jste je měl naposledy v ruce?
Noviny vídám jenom u dědy. Luští si v nich křížovky, tak se tam občas podívám na Sport nebo na Blesk. U nás doma už nic, rodiče noviny vůbec nečtou.

Myslíte, že doba novin je nenávratně pryč?
Těžko říct, ale v této době už asi ano. Noviny jsou spíše pro starší generaci. Děda si k nim rád sedne a přečte si je, než aby koukal někde na zprávy v mobilu.

Jiří Novotný opět v dresu Motoru.
Uvidíme, co bude dál, nechce Jiří Novotný slibovat další zápasy za Motor

Díváte se na hokej v televizi?
Ne. Dívám se raději na fotbal. Ten mě baví sledovat víc než hokej.

Hokej nesledujete ani z profesního hlediska, abyste odkoukal něco nového?
To někdy ano. Třeba jsem viděl celý zápas Sparta – Brno, protože mě zajímalo, jaký je to fičák. Ale že bych v televizi vyhledával hokejové zápasy, to ne.

Takže když bude v televizi nějaký hezký film a na druhém programu hokej, dáte přednost filmu?
Určitě. Chci si od hokeje také odpočinout a nemyslet na něj pořád. Takže raději film.

Co pro vás znamená spolupráce s novináři. Když vás někdo osloví na rozhovor, jdete rád, obtěžuje vás to, nebo to prostě berete jako součást vaší práce?
Je to součást mé práce, ale nemohu říct, že by mě to nějak otravovalo. Třeba po prohraném zápase na to není úplně nálada, ale když se vyhraje, tak je hezké si o tom s někým promluvit.

Naštval vás někdy nějaký novinář?
Ano. Nedávno jsem poskytoval rozhovor pro Hokej.cz a vystřihli tam pasáž o Vencovi Prospalovi. Vůbec nevím proč. Tak jsem psal dotaz, proč to udělali, a odpověděli mi, že článek potřebovali zkrátit. To mě naštvalo, musím přiznat. Ale že by mě obtěžovaly nějaké otázky, to ne.

Nemáte problém ani se živými rozhovory do televize?
Nějak úplně nevnímám, že je to do televize. Lidi na druhé straně nevidím (smích). Tak mi to ani nepřijde jiné.

Jiří Novotný po devatenácti letech oblékl českobudějovický dres.
Před vyprodanou Budvar arénou Motor dokázal dostat neoblíbený Hradec na kolena!

Dají se na hokej sbalit holky? Je o vás jako o známého sportovce mezi slečnami větší zájem?
Těžko říct. Dost holek naopak říká, že hokejisté jsou vypatlaní a nejsou tak chytří. Jiným se to zase líbí. Teď mám přítelkyni, která je spokojená, že hraji hokej za Motor, a je za to ráda, takže teď to beru jako plus.

S přítelkyní jste se seznámili právě díky hokeji?
To ne. Chodili jsme spolu na základní školu a hodně jsme si vídali i na střední. Byli jsme spolu dlouho v kontaktu a teď v létě jsme se dali dohromady.

Ona má ke sportu také hodně blízko?
Je to dcera Radka Bělohlava, takže určitě (smích).

Váš potencionální tchán je hokejový mistr světa z roku 1996. Dává vám také nějaké rady ohledně sportu?
Určitě. Byl se podívat na naše zápasy v Brně a s Litvínovem. Není to úplně tak, že by mi dával rady, ale dívá se, a když dám třeba gól, tak mi pošle gratulaci.

Jiří Novotný bude hrát opět za Motor.
Jiří Novotný po devatenácti letech opět oblékne dres českobudějovického Motoru

Bral jste v potaz, se slečnou z jaké rodiny se dáváte dohromady?
Než jsme spolu začali chodit, tak jsem to bral hodně vážně, protože Radek Bělohlav mě trénoval v dorostu. Když jsme se dali dohromady, tak to z tohoto pohledu bylo trochu zvláštní, ale teď už je to v pohodě a nijak to neberu v potaz.

Vaše partnerka chodí na domácí zápasy?
Teď je od léta v Americe na univerzitě a vrací se až v listopadu, takže momentálně ne. Když má čas, sleduje naše zápasy tam.

Vzhledem k tomu, z jaké rodiny pochází, tak je asi do hokeje zasvěcená.
Jasně. Řekne mi, když si myslí, že jsem hrál dobře, nebo ne. Ofsajd nebo zakázané uvolnění zná, což je dobré, že jí nemusím nic vysvětlovat.

Názor, že jsou hokejisté vypatlaní, by se vás týkat neměl. Studoval jste na Vysoké škole technické a ekonomické tady v Českých Budějovicích. Proč jste tam studium ukončil?
Nestíhal jsem to. Byl jsem na několika zkouškách a zápočtech, ale jak to bylo v průběhu koronavirové situace, tak mě to ani nebavilo. Studoval jsem tělocvik, ale zápočty se dělaly jenom teoreticky, nemohli jsme chodit plavat, prostě mě to netěšilo. Skončil jsem, přemýšlím však o tom, že bych příští rok zkusil Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity. Děda byl velký zemědělec a k tomuto oboru mám docela vztah.

Považujete vzdělání pro hokejistu za důležité?
Samozřejmě. Nikdy nevíte, co se vám může stát. Přijde zranění, konec hokejové kariéry, a co pak. Hlavní je mít alespoň maturitu, což je úplný základ. Mě k tomu trochu dokopala mamka, za což jí musím poděkovat. Vysoká škola je pak taková nadstavba, ale určitě je dobré ji vystudovat. U hokejistů zvlášť, protože je to skutečně dost rizikové povolání a nikdy nevíte, co se stane.

Máte na to ještě opravdu hodně času, ale přemýšlel jste už také o tom, co byste mohl dělat po skončení hokejové kariéry? Lákalo by vás zůstat ve sportovním prostředí?
Přemýšlím o tom, ale že bych to nějak řešil a něco pro to dělal, to se říct nedá.

Uvažujete třeba o trenéřině?
Vyloučit to nemohu. Ale nevím, jestli zůstávat po kariéře u hokeje. Je možné, že ho budu mít dost. Spíše bych to viděl někde jinde.

Jan Strmeň
Každý gólman chce chytat co nejvíc, pere se o svou šanci v brance Jan Strmeň

Když vám bylo dvanáct let, extraliga z Českých Budějovic zamířila do Hradce Králové. Jak jste to ve svém dětském věku vnímal?
Všichni jsme to snášeli hrozně špatně. Byl to šok. Nikdo nevěděl, co za tím vlastně je. To vyplavalo na povrch až později. Nevěřili jsme tomu, že by se to opravdu mohlo stát a takhle by odtáhli celý tým pryč. Najednou tady ale extraliga nebyla a zůstala jen první liga, která ještě ze začátku nebyla nic moc. Bylo to zvláštní. Na hokej se tady chodilo vždycky, ale extraliga chyběla hodně, a jsme rádi, že ji máme zpátky.

Bere se tady pořád ještě Hradec Králové jako tým, který nám sebral nejvyšší soutěž?
To tak asi zůstane napořád. Dá se říct, že nám extraligu ukradli a odtáhli jí. Já to budu vnímat vždycky jako křivdu, která se tady stala.

Jaké jste měl pocity, když jste se s Motorem vrátili po sedmi letech do extraligy, první zápas hráli doma právě s Hradcem a po čtyřech minutách prohrávali 0:3?
To bylo šílené. Všichni jsme se na to těšili, kabina byla nabuzená a pak přišla taková facka. Jak minulá sezona začala, tak také skončila. Loni to bylo špatné a tohle byl první střípek do celé té mozaiky. Jsem rád, že jsme letos Hradec porazili, i když jsem u toho nemohl být přímo na ledě.