Jak to bylo s vaším lednovým odchodem z Motoru?
Rád se k tomu vyjádřím až po skončení sezony. Teď je zbytečné čeřit vodu. Soustředím se na své výkony za Kladno v play off Chance ligy.

Mrzelo vás ale, že jste v průběhu sezony opustil českobudějovickou kabinu?
Určitě mě to mrzelo. I takové věci jsou součástí hokeje a nedají se plánovat. Sportovní život je nevyzpytatelný, konec v Motoru jsem si však představoval jinak. To je pravda.

Jak jste hodnotil průběh extraligové sezony?
Je to podobné jako v rozhovorech, ve kterých se k sezoně vyjadřovala většina kluků. Byla specifická a takovou ještě nikdo nezažil. Každý se s tím snažil vypořádat, jak nejlépe uměl. Kvůli karanténám se různě začínalo a končilo. Někdo to snášel lépe, někdo hůř. Bylo to hodně neurovnané a nestandardní.

S výsledky jste ale spokojeni být nemohli, když jste skončili na poslední čtrnáctém místě tabulky.
Tabulka pravdy hovoří jasně. Podmínky byly pro všechny stejné a není na co ani na koho se vymlouvat. Bodů jsme prostě měli málo.

Jako jediný z Motoru jste byl v hodnocení plus/minus v kladných číslech na plus pěti bodech. Měl jste radost z této sledované statistiky?
Obecně se snažím brát všechno pozitivně a tohle jsou drobnosti, za které je člověk rád, když se ohlédne. S mým charakterem hry je to u obránců jedna z důležitých statistik. Těší mě, že to v tomhle směru nebyl propadák. Hokej je ale kolektivní sport a určitě to nemůže překrýt celkový obrázek. Sezona to byla špatná, ale tohle takový malý dílčí úspěch byl.

Hovořilo se o zájmu pražské Slavie. Byl tento klub ve hře?
Slavia ve hře byla, ale alternativ bylo víc. V lednu před koncem přestupního termínu byla hodně hektická doba. Sezonu jsem hlavně nechtěl odpískat. Chtěl jsem ji nejlépe dohrát v klubu, který bude mít nějaké ambice. Měl jsem i nějaké nabídky z extraligy, ale to bohužel nedopadlo. Šlo to v rychlém sledu a byla to trochu loterie.

Proč jste si vybral právě Kladno? Hrály největší roli právě postupové ambice tohoto týmu?
Jednoznačně. Největší roli hrál zájem Kladna a jeho ambice. Člověk je zvyklý o něco hrát. Jít někam, abych tam byl jenom jako pasažér a jen tak to odehrál, to se mi nechtělo. Ambice Kladna hrály největší roli.

Po svém příchodu jste nehrál kvůli zdravotním problémům. Co vás trápilo?
Asi po devíti zápasech za Kladno jsem si v Benátkách nad Jizerou natáhl zadní stehenní sval. Jednu chvíli už jsem si dokonce myslel, že mám po sezoně. Ale kladenští lékaři a docent Kolář mě dali docela rychle dohromady a dobře to dopadlo.

Ve čtvrtfinále play off jste vyřadili 4:1 právě pražskou Slavii. Byla to hodně vyhrocená série?
Byla to klasická playoffová série. Slavia je tým, který by skončil v tabulce určitě výš, pokud by se hrála klasická sezona v normálním režimu na dvaapadesát kol. Je to velice kvalitní a silový celek. Hodně mě to bavilo, zápasy měly náboj. Bojovalo se o každý metr ledu a utkání měla šťávu.

S Porubou jste v semifinále ve všech čtyřech zápasech prohrávali, ale pokaždé jste dokázali průběh utkání otočit. Čím si vysvětlujete horší začátky duelů?
Náhoda to určitě není, ale nevím, čemu to přisuzovat. Nemyslím si, že by to byla otázka nějaké nekoncentrovanosti. Každopádně je to pro nás poučení pro finále. Mužstvo tím sice prokázalo velkou vnitřní sílu, ale nemusí být pravidlo, že se nám pokaždé podaří zápas otočit.

Hned v prvním duelu s Porubou jste měl konflikt se svým bývalým spoluhráčem z Motoru Dušanem Žovincem. Vyčítal jste mu, že přifilmoval svůj pád?
Play off podobné příběhy přináší. Jak se říká, kontakt tam byl, a Žofka to udělal tak, jak to udělal. Nebylo v tom nic osobního. Známe se ze společného působení v Motoru a na to konto jsem za ním také jel. Ve vyřazovacích bojích se vytvářejí podobné dvojičky. Najdete si svého kamaráda, kterému se víc věnujete (smích). Žofka to udělal chytře a jeho tým získal sedmiminutovou přesilovku, kterou jsme ale ubránili a spíše nás to nakoplo. Z jeho strany to podle mého bylo zbytečné divadýlko a přišlo mi to trošku nedůstojné. On to ví, ale těžko mu to dávat za vinu. V play off chce v návalu emocí každý pomoci svému týmu.

Poruba se netají myšlenkami na postup. Bylo semifinále vyrovnanější než napovídá konečný výsledek 4:0 pro vás?
Se vším respektem k Porubě, pro mě byla těžší série se Slavií, se kterou se bojovalo o každý centimetr. Poruba má šikovnější hráče, ale nemůže hrát tak silový hokej jako Slavia. Neříkám, že jsme Porubu úplně drtili, ale v rozhodujících fázích se projevila herní vyzrálost a zkušenost našeho mužstva.

Hodí se vám více než týdenní pauza před finále s Jihlavou?
Sám za sebe bych raději hrál dřív. Úplně mi nevyhovovala už osmidenní pauza po sérii se Slavií. Bylo to dlouhé. Je to můj subjektivní pocit, ale raději hraji, než se na zápasy připravuji. Pro oba týmy je to však stejné. Je na každém hráči, aby se co nejlépe nachystal.

V Jihlavě se chystá rekonstrukce zimního stadionu a dvě sezony by Dukla měla strávit v azylu v Pelhřimově. Může pro vás být výhoda, že pro soupeře se tím tak trochu zavírá reálná cesta do extraligy?
Nemyslím si. To je otázka spíše pro manažery. Hráči obou týmů proti sobě půjdeme jako dva tábory, které chtějí vyhrát finále. Každý hráč chce udělat úspěch na ledě. Další věci kolem hráči ani na jedné straně neřeší. Nikdo z nás nevidí do toho, jak by to bylo v případě Jihlavy s extraligou. A je to její věc. My se soustředíme na náš výkon.

Jaké je být v jedné kabině s nejslavnějším hráčem historie našeho hokeje Jaromírem Jágrem?
Málokdo si asi umí představit, že by s ním byl v kabině a zahrál si v jednom mužstvu. Člověk ví, koho má vedle sebe. Jeho přítomnost na ledě i na střídačce má velký vliv na fungování týmu. Je to velký zážitek s ním hrát a pro spoustu kluků i splněný sen. To samé platí i v případě Tomáše Plekance. Ale jenom dva hráči výsledek neudělají. K němu je třeba i dalších dvacet hráčů.

Jezdí Jágr na zápasy stále sám?
Ano. Jarda jezdí na zápasy po vlastní ose.

Už plánujete, co bude dál po skončení sezony?
Můj nejbližší plán je postoupit s Kladnem do extraligy a pak se uvidí. Smlouva mi končí po sezoně. Jsem pořád hráč Tábora, všude chodím jenom na hostování.