Jaká je vaše hokejová vizitka?
Pocházím z Púchova, kde jsem s hokejem začínal. V patnácti letech jsem se na dva roky přesunul do švédského Malmö a odtud jsem šel do Kanady, kde jsem uzavřel juniorské kategorie. Poslední dvě sezony jsem odehrál ve slovenské extralize ve Zvolenu.

V patnácti letech není lehké opustit domov a zamířit na druhý konec Evropy. Zvládl jste to v pohodě?
Bylo to těžké, ale měl jsem štěstí, že dva roky ve Švédsku i potom dva roky v Kanadě jsem bydlel vždy v rodinách, které mi hodně pomohly. Nabral jsem nové zkušenosti a také jsem se musel starat sám o sebe. Dalo mi to hodně do života hokejového i osobního.

Uměl jste anglicky, když jste odcházel z Púchova?
Moc jsem neuměl, i když jsem ještě před odchodem chodil na doučování. Postupem času jsem se ale naučil dobře a pochytil jsem něco i ze švédštiny. V Kanadě se mluvilo hodně francouzsky, takže jsem se naučil něco i z tohoto jazyku.

Proč jste se vrátil ze zámoří na Slovensko? Nebyla šance tam pokračovat?
Mohl jsem tam pokračovat ještě jeden rok v juniorské soutěži jako starší hráč, ale můj agent mi doporučil, abych už naskočil do dospělého hokeje. Tak jsme se domluvili, že se přesunu do Zvolenu. Měl jsem ale smůlu, že při své první sezoně jsem se zranil a musel jsem jít na operaci ramena. Vypadl jsem skoro na čtyři měsíce, což byla téměř celá sezona. Druhý rok už to bylo lepší a odehrál jsem všechno.

V uplynulé sezoně jste se Zvolenem vypadli ve čtvrtfinále extraligového play off, což bylo asi mnohem méně, než si v ambiciózním klubu představovali?
Rok předtím jsme byli ve finále, loni nám to ale nevyšlo. Neměli jsme dobrou sezonu. Dvakrát se tam měnil trenér, docházelo i k velké obměně hráčského kádru. Nebylo to dobré a vypadli jsme ve čtvrtfinále.

Jak se to seběhlo, že jste ve Zvolenu skončil a objevil se na jihu Čech?
Měl jsem nabídku ze Zvolenu i z dalších slovenských klubů, ale jakmile mě vyřadili z reprezentace dva zápasy před mistrovstvím světa, tak přišla nabídka z Budějovic. Nějaké dva týdny jsme dolaďovali detaily a domluvili se. Chtěl jsem se posunout na vyšší level, protože česká extraliga má vyšší úroveň než slovenská.

Znal jste někoho z nových spoluhráčů, když jste poprvé přišel do kabiny?
Osobně nikoho. V mládežnických kategoriích jsem se utkával s Filipem Přikrylem, i když je o rok starší. Od vidění jsem ale některé kluky samozřejmě znal.

V Banes Motoru jste podepsal roční smlouvu. Co očekáváte od vašeho angažmá v Českých Budějovicích?
Budu se chtít každým zápasem zlepšovat a co nejvíce pomoci týmu, abychom to dotáhli co nejdál.

Jak moc vás mrzela neúčast na mistrovství světa, kterému jste byl opravdu hodně blízko? Sledoval jste pak zápasy slovenského národního týmu?
Mrzelo mě to, ale nebyl jsem nějak naštvaný. Věděl jsem, že dorazí hodně hráčů ze zámoří a moje šance na nominaci se tím výrazně zmenší. Řekl bych, že jsem měl velmi dobrou přípravu a do poslední chvíle jsem bojoval, abych se na šampionát dostal. Díval jsem se a zjistil jsem, že před televizí je to o hodně těžší než na střídačce (úsměv). Byly to nervy. Klukům to úplně nevyšlo, ale jsem rád za Čechy, že alespoň oni vyhráli první místo.

Jak snášíte letní přípravu pod náročnými trenéry Motoru?
Sezona mi skončila na začátku května, pak jsem si dal tři týdny volno a začal jsem trénovat teprve nedávno, takže o to je to pro mě těžší. Sezona pro mě byla hodně náročná, protože jsem se zúčastnil všech reprezentačních srazů a neměl jsem prakticky žádné volno. Je to náročné, ale pomalu se do toho dostávám. Věří, že se to bude jenom zlepšovat.

Hokejisté Motoru vybíhají na Svatou Martu u Frymburku, gólman Milan Klouček mezi nimi nemohl chybět. | Video: Deník/ Pavel Kortus