Sbírání zvířecích artefaktů se věnuje od svého dětství, kdy v lese našla liščí lebku. To ji tehdy velmi zaujalo. Dnes z nich dělá umění. „Je zajímavé držet artefakt zvířete, které někdy bylo živé. Na tvary kostí a lebek se dívám nejen z přírodovědeckého hlediska, ale taky jako na části uměleckého díla. Sbírám také hmyz, nejčastěji v podobě motýlů, různých brouků, sršní a vos nebo jejich hnízda,“ říká o své netradiční zálibě sběratelka a umělkyně.

Kde hledat mrtvá zvířata

Při sběru organického materiálu vychází z odborné literatury a online materiálů nebo videí. „V angličtině se takový zájem nazývá Vulture Culture neboli supí kultura. Je nutné narovinu říct, že žádný z živočichů nebyl pro tento účel přímo usmrcen. Veškerý materiál byl nalezen po jejich úmrtí a posléze sterilizován a stabilizován pro účel dalšího zpracování,“ uvádí.

U práce s hmyzem vychází z knihy Začínáme s entomologií a chovem motýlů. Naleznete tam podle ní veškeré tipy pro chov motýlů a zpracování jejich ostatků. Kromě toho obsahuje také přehled českých motýlů, s nimiž se nejčastěji setkáte.

Pavouk na domě v noci svítí.
Na zdi domu si hoví obří pavouk, který žere panenky. Lidi si klepou na čelo

Pro sběr kostí je podle Ester Hotové vhodné hledat místa, kde je nízká pravděpodobnost pravidelného výskytu člověka. Takovými mohou být například remízky, zarostlé části lesů, křoví lesoparků či neobdělávaná pole. Dále pak místa, kam si dravci odnášejí úlovek, či kam odcházejí zvířata zemřít. Vhodné jsou také polomy, jámy a příkré svahy.


Nahrává se anketa ...

Kosti nikdy nevařte

„Hlavní zásadou práce s kostmi je, že je nikdy nesmíte vařit. Vařící voda totiž kost poškodí. Pokud jsou na ní zbytky tkáně, vsákne se mastnota do kosti a bude zapáchat. Pro práci doporučuji vhodné chemikálie, které sama používám. Jsou to isopropylalkohol, který je vhodný pro práci s hmyzem. K odstranění zbytků tkáně a vyčištění povrchové mastnoty používám 30% peroxid vodíku. Je zásadní dodržovat bezpečnost práce, zejména pak při užívání peroxidu, který může způsobit bolestivá poleptání a je náročné jej smýt,“ říká mladá výtvarnice.

Umělecké dílo tzv. ShadowboxUmělecké dílo tzv. shadowbox v podání Ester Hotové.Zdroj: Se svolením Ester Hotové

Ester Hotová vystudovala oděvní tvorbu a následně vizuální tvorbu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ilustraci a malbě s aktuální tématikou se věnuje léta, ale nyní by ráda propojila svou sběratelskou vášeň s uměleckou tvorbou.

„V rámci vlastní autorské tvorby se věnuji hlavně tématům, jako jsou současné i historické válečné konflikty a obecně společenské patologické jevy či osobní tíživá témata, s nimiž se v rámci tvorby snažím vyrovnat, pojmenovat je a dát jim fyzickou podobu,“ vysvětluje svou uměleckou filosofii.

Shadowboxy s hlubší symbolikou

Jejím posledním projektem jsou tzv. Shadowboxy. „Je to anglické pojmenování pro specifický typ rámu, který obsahuje nějaký objekt. Ten může zahrnovat i sbírky hmyzu. V rámci vlastní tvorby vycházím z muzejní formy takové sbírky, která obsahuje organický materiál. V prvních dílech jsem se věnovala fenoménu smrti a jejím symbolům. Používala jsem jedovaté rostliny, mumie hlodavců či s pověrčivostí spojené lišaje, jejichž chovu jsem se v minulosti věnovala. Pro jeden shadowbox jsem použila mumii holuba s olivovou ratolestí. Určitou částí populace je totiž vnímán jako škůdce a je systematicky likvidován. Věnovala jsem se také výtvarné analýze snů, které se vyskytují nezávisle na sobě u velkého vzorku lidí,“ popisuje svoje umělecké zaměření.

Luděk Šulda, odborník na blanokřídlý hmyz, se svými vosami
Milovník hmyzu chová na zahradě vosy. Jsou pro člověka užitečné, tvrdí

Usiluje o to, aby její tvorba měla symbolický a hlubší význam. Nechtěla prý tvořit dekorace do obchodu s podivnostmi.

„Zpracovávám témata, která se lidem nelíbí. Umění nemá být líbivé. Mí přátelé se o umění zajímají, a tak se nad mou tvorbou nepohoršují. Spíše se ptají na mou motivaci, proč to dělám. Lidé jsou pokrytečtí. Když uvidí mé umění, tak si možná odplivnou a budou mít chvilku strašidelné sny. Přes prsty se ale na podivnost přesto rádi podívají,“ směje se.

Svá díla vystavovala například v brněnské kavárně Spolek, v kavárně Era a v různých galeriích.

„Lidi si kupují díla, která nejsou tematicky příliš těžká. Já si ale výtěžek nenechávám. Prostředky posílám tam, kde jsou zapotřebí. Když jsem prodala obrazy ze série, jež byla zaměřena na bombardování dětských nemocnic v Sýrii, tak jsem je zaslala do syrského Aleppa,“ říká o benefičním charakteru svého umění.