Vznik Sboru dobrovolných hasičů ve Skalici nebyla prevence, ale nutnost. Vysoký počet požárů v létě roku 1904 dal dohromady šest mužů, kteří u jeho zrodu stáli.
O jejich aktivitě vypovídá i to, že v dalším roce se přidalo dalších patnáct členů. Uspořádali sbírku a koupili ruční stříkačku. Tu mají Skaličtí dodnes. A jelikož ji opatrují, tak je stále funkční.

Řady členů rok po vzniku rozšířilo dalších patnáct a sbor mohl začít fungovat tak, jak má. Společně silami si postavili požární zbrojnici, která stojí na svém místě a stále slouží k uložení veškeré hasičské výstroje a výzbroje.
Starší ruční techniku vytlačil po téměř čtyřiceti letech nový typ stříkačky tzv. márovka. Ve stejné době parkovalo v hasičské schráni i hasičské auto.
Jak zmínil smutný osud prvního hasičského auta velitel sboru Vladimír Vančata, šlo o krásný kanadský Chevrolet, který byl vyroben v roce 1942 jako válečné vozidlo. To po skončení války v Čechách nechali Američané jako hospodářskou pomoc. Bohužel po roce 1974 musel Chevrolet z požární výzbroje pryč.

„V padesátých letech byl duší sboru, pan řídící Josef Pánek, pod jehož vedením tým hasičů vyhrával okresní i krajské přebory a soutěže. Postoupili až na celostátní soutěž. I na ní stáli na nejvyšším stupínku“ vyzdvihuje velké sportovní úspěchy předchůdců Vančata.
Ke staré stříkačce PS 12 z roku 1974 se jim v letošním roce podařilo koupit další PS 12. „Má motor s obsahem 1500. Pořídili jsme i nové hadice, rozdělovač, proudnice. S pomocí nového vybavení se soutěžní družstvo do soutěží obulo. Letos stačilo objet asi čtrnáct soutěží. I když na vybavení je stále co zlepšovat, protože není dokonalé, přesto si ze soutěže v Ústrašicích odvezlo první místo,“ pochlubil se úspěchy soutěžního týmu do 35 let Vančata.

Všechno něco stojí a o účasti na soutěžích to platí dvojnásob. Nákupy vybavení téměř zruinovaly pokladnu. Na opravy a seřízení stříkaček obec dala padesát tisíc korun. „Letos přispělo na vybavení i Maškarní sdružení ze Skalice,“ zmínil další finanční injekci velitel.
Stálé sponzory se hasičům najít nepodařilo. Pro ně je největším sponzorem obec, která se o své hasiče se stará. Peníze ze sběru kovového odpadu nechává obec zasílat do pokladny hasičů, což je pro ně nevýznamnější zdroj financí. V minulém roce do kasy putovala i trocha peněz, které hasičům zůstaly z pořádání znovuobnovených hasičských plesů.

„Po dvou letech stagnace, kterou vyvolala malá účast, jsme tradici obnovili. Účast nebyla nikterak vysoká, ale ples se povedl a skromný výdělek půjde na naše aktivity. Kromě plesu se v následujícím roce chystáme pořádat v červnu i hasičskou soutěž,“ nastínil plány skalických hasičů Vančata.
Na lepší časy se možná blýská i v obsazení sboru. Zda se sboru bude na soutěžním poli zase dařit, zjistí v následujících letech. Podle velitele možná vznikne tým žen, který rozšíří řady dosavadních jednapadesáti mužů. Ženy by tak mohly navázat na tradici, kdy ve Skalici v letech 1930-1940 fungovalo i družstvo složené z místních žen.

S dětským týmem hasiči počítat nemohou. Dětí je totiž v obci málo. Pouze na stoleté výročí založení sboru v roce 2004 se podařilo sestavit jedno družstvo dětí.

Co se týká zásahů při požáru, tak naposledy půjčovali stříkačku na zásah na želečské skládce. Něco jiného byl samozřejmě povodňový rok 2002, kdy dobrovolní hasiči pomáhali při záchraně lávky přes Lužnici.

Hasiče je vidět každoročně při vyhlášeném skalickém masopustu. Umí se ale nejen bavit, ale i přiložit ruku k dílu. Od dob vzniku sboru to byli právě oni, kdo nechyběl na různých brigádách. Před čtyřmi lety si svépomocí opravili hasičskou zbrojnici.
„V žádném případě si na naše hasiče nemůžeme stěžovat. Snaží se hlavně ti mladí, kteří se vrhli mimo jiné i na soutěžení, “ pochválil aktivitu skalických hasičů starosta obce Vladimír Podojil.