„Hasiči jsou spíš takový spolek na aktivity, dobrá parta.“ myslí si člen sboru Václav Klípa. Sbor dobrovolných hasičů v Žíšově má dvacet pět členů, všichni jsou muži.

„Přímo ze Žíšova je nás tu málo, pomáhají nám kluci z Veselí,“ vysvětluje starosta Miroslav Maxa. Nejmladšímu členovi sboru, Patriku Lukšíkovi, je sedmnáct let, nejstaršímu, Stanislavu Pražmovi, o šedesát let více. Sboru velí Pavel Hrádek. „Velitelem jsem dobrých deset let, převzal jsem to po Tomášovi Kotrbovi,“ říká.

I když je mezi nejmladším a nejstarším členem sboru šedesátiletý věkový rozdíl, průměrný věk aktivních členů se pohybuje kolem třiceti let. Hasiči však začínají přemýšlet, jak do sboru získat posily. „Mladí kluci tady jsou, ale mají jiné zájmy,“ uvažuje Maxa. A malé děti? „Děti v obci také jsou, ale hodně odstupňované, těžko to budou dávat dohromady,“ obává se.

Na soutěže vyráží sbor jednou nebo dvakrát do roka na okrskovou soutěž a zářijový Memoriál Josefa Žahoura ve Veselí nad Lužnicí. A když se jim zadaří, účastní se i vlkovského poháru. Největším problémem je podle Miroslava Maxy čas. „I kdybychom chtěli na soutěže jezdit častěji, nesejdeme se. Je nás málo,“ přiznává. Před soutěžemi často nestíhají ani trénovat. „Sejdeme se v osm hodin a to už je na trénování pozdě. Na soutěžích jedeme z voleje a podle toho to pak taky vypadá.“
Členové sboru ale berou situaci s humorem. „Mnohdy se stává, že si na startovní čáře rozdělujeme pozice, je to pro nás takový adrenalinový sport,“ říká s nadsázkou Václav Klípa.

Na soutěže i pro zásahy mají Žíšovští k dispozici stříkačku PS 12. „Kromě ní vlastníme ještě stříkačku PS 8, ta se ale nepoužívá, je to veterán. Dvakrát jsme s ní byli na soutěži a pak nám koupili tu novější,“ doplňuje starosta. Techniku udržují strojníci Michal Mašek a Pavel Horák.
Z historie se žíšovským žádná stříkačka nezachovala. „Sbor byl dlouho neaktivní, existoval jen oficiálně. Pak jsme to začali dělat my. Oprášili jsme v hasičárně pavučiny,“ směje se Maxa.

HISTORIE - První zmínka o žíšovských hasičích pochází z roku 1906. Poprvé zasahovali 3.května 1915 u požáru domu Josefa Laňky. Druhý požár hasili ještě tentýž den u Pavků. Sbor si prošel obdobím, kdy existoval v podstatě jen oficiálně, před patnácti lety jej za pomoci tehdejšího starosty obce vzkřísili současní členové.

Za působení současných členů v obci zatím nehořelo. Hasiči naposledy zajišťovali Spodní rybník při nedávných povodních. Díky jejich včasnému zásahu nedošlo k poškození hráze. „Ne že bychom nasazovali život, ale kdybychom tam nebyli včas, kdoví, co by se stalo,“ kometuje událost Klípa.
Mezi další aktivity sboru patří i stavění máje, organizace masopustu nebo čertů. Pomáhají i na obecních brigádách. Po zimě zametají náves, letos natřeli autobusovou čekárnu. Poslední akcí byl svoz odpadu. „Chybí tady sběrný dvůr, tak obec jednou za čas objedná kontejner a někdo ze sboru tady u toho je,“ objasňuje Klípa. Hasiči také vyrazili ven s místním hajným a uklidili vše, co do lesa navezli lidé ve snaze se zbavit se odpadu. „V lese je tak zase o něco čistěji.“

I hasičárna a její okolí je pěkně upravené. Prý je to zásluhou velitele Hrádka. Podle velitele však hodně práce zastanou i „nehasiči“, kteří zajdou občas do hasičárny na pivo.
Starosta hasičů Miroslav Maxa si pochvaluje spolupráci s obcí. „Vychází nám dost vstříc. V poslední době nám obec pořídila nové hadice a kombinézy.“ Jako sboru jim nic nechybí. „Na dvě nebo tři soutěže ročně nám současné vybavení stačí,“ míní Klípa. A kdyby ve vsi hořelo, přijedou na pomoc hasiči z Veselí nad Lužnicí.

Do budoucna mají jedno velké přání– umisťovat se lépe na soutěžích. Musíme angažovat nějakou mladou generaci, ještě mladší, než jsme my, aby běhali trošku víc než my. Ty dvacetileté sprintery, ty nedoženeme,“ směje se Václav Klípa. U hasičárny, kde se nejčastěji scházejí, by si také rádi postavili udírnu.

Tento měsíc se dobrovolní hasiči ze Žíšova chystají na Memoriál Josefa Žahoura, který opět prověří fyzičku, týmovou spolupráci i fungování sboru. Nezbývá, než jim držet palce a přát co nejlepší umístění.

Hana Míková