Kdo jiný by měl sbor znát lépe než jeho starosta Jan Rejlek. Členem hasičů je už neuvěřitelných sedmdesát let a u hasičů působil i jeho otec i dědeček.
Malšický sbor čítá v současnosti dvaatřicet mužů. „Všichni jsme činní, někteří méně, ale máme dvě zásahové skupiny složené z členů, kterým je kolem třiceti let,“ uvádí starosta. I když dříve nevynechali jedinou soutěž, v posledních letech na ně už nejezdí. „Stárneme a generace, která by se mohla zúčastnit, to jsou zaměstnaní lidé,“ vysvětluje.

Ačkoliv se soutěží neúčastní, nejsou nečinní. Podle Jana Rejlka ale už nehoří tak často jako před lety. Hasiči tedy zasahují hlavně u dopravních nehod.
Co se týče technického vybavení, jsou na tom Malšičtí výborně. Slouží jim požární vozidlo Avia 30 s motorovou stříkačkou PS 12 a Tatra 805 upravená na požární vozidlo. Před rokem se jim podařilo získat automobilovou stříkačku CAS 25.

Ve zbrojnici ale mají i historickou techniku, například stříkačku z roku 1829, kterou ještě před založením sboru věnoval obci želečský hrabě Harrach. „Je to taková primitivní ruční dřevěná stříkačka, která neumí nasát vodu, ale jenom ji vytlačuje. Voda se do ní nalévala z těžkých látkových vaků, ty se ale nezachovaly,“ popisuje starosta Rejlek.

Všechny stříkačky i vozy jsou funkční. O jejich technický stav dbá velitel Miloslav Douda. „Je to vynikající znalec techniky a opravář, takže veškerou techniku udržuje v naprosto bezvadném stavu, nejen naši, ale i ze sousedních obcí,“ nemůže si Rejlek dlouholetého velitele vynachválit. Bez jeho přičinění by prý těžko udrželi historické stříkačky v dobrém stavu.

Unikátní prapor

Sbor patří k nejstarším v okrese. Byl založen roku 1877. Podnětem k jeho vzniku byl rozsáhlý požár. V Malšicích tehdy shořelo patnáct nebo dvacet stavení. Událost dodnes připomíná název ulice Spálená.

Hasiči v fungují v městysu prakticky bez přerušení až do současnosti. Pouze v období první světové války byla jejich činnost omezena.
Sbor se pyšní unikátní památkou. Zachoval se jim prapor z roku 1896. Na jedné jeho straně je zpodobněn svatý Florián, druhá strana nese motto Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci. „Za totality jsme povinně museli chodit 9. května na slavnost. Když jsme rozvinuli prapor a režim nápis viděl, tak se to potentátům moc nelíbilo,“ vypráví.

V roce 1977 oslavili stoleté výročí vzniku sboru dobrovolných hasičů. Starosta na něj vzpomíná: „Dohodli jsme se, že s kamarádem a starostou obce skočíme do plachty z prvního poschodí staré malšické školy. Starosta nakonec neskočil, kamarád ano. Já jsem skočil dost špatně, tak mě museli potom na tu slávu vést na jedné stříkačce,“ směje se. Před třemi roky slavili výročí 130. a už se těší, až si za dva roky připomenou 135 let sboru.

Příležitost k rozvoji

Hasiče v Malšicích trápí podobný problém jako některé obce. Chybí jim příští generace, která naváže na jejich práci. „V posledních pěti letech určitě žádná posila nepřišla,“ posteskl si Rejlek. Míní, že místní hasiči jsou při získávání nových členů znevýhodněni. V městysu jim konkuruje sportovní klub.
„Mládež vábí víc sport nebo diskotéky, pro účely hasičského sboru se mladí shánějí daleko hůře. Je to podstatně složitější než v malých obcích, kde kromě hasičů dnes téměř nic jiného neexistuje.“ Při náboru dětí by podle jeho názoru měli hasiči spolupracovat se základní školou. K realizaci této myšlenky ale zatím nedošlo.

Sbor nalézá velkou oporu u vedení městysu v čele se starostkou Miloslavou Šebkovou. „Moc si je chválím, jejich práce i zkušeností si vážíme. Byly doby, kdy se tu hasilo i dvakrát ročně a hasiči byli velmi aktivní,“ říká Šebková. „Když vidíte, jak se tomu obětují a kolik tomu věnují, musíte to ocenit. Naším úkolem je zajistit jim bezpečnost, pořídit helmy a další vybavení, bez něhož se u zásahu neobejdou,“ dodává.

Nedávno nechal městys upravit vrata hasičské zbrojnice a její nástavbu, aby se v ní daly dobře uchovat historické stříkačky. Dále byl za půl milionu odkoupen dvorek s domkem u hasičárny, hasiči tedy mají k dispozici další prostory.

A jaké jsou jejich plány do budoucna? „Rádi bychom obnovili účast na hasičských hrách. Máme ve vhodném věku asi třetinu členů, takže bychom rádi, aby tato skupina pokračovala v tom, co jsme kdysi měli za samozřejmost. Snad se nám to podaří,“ doufá Jan Rejlek.

Hana Míková