V kronice obce je jako první zmíněn požár u Jůzů, při kterém místní řídící učitel Antonín Maršíček s nasazením vlastního života zachránil před uhořením tři děti.
Ve vedlejších vesnicích padlo za oběť ohni do konce roku hned deset čísel. Některé v dalších letech vyhořely opakovaně.
„Není tedy divu, že se lidé zajímali o boj s ohněm,“ zdůvodnil vznik sboru dobrovolných hasičů v roce 1892 velitel sboru Miroslav Tomeček.
Požáry téměř ustaly a vrátily se až v srpnu 1910, kdy hořelo hned třikrát a za rok ve dvou staveních opět.
Požár potrápil místní i nejbližší vesnice v následujících desetiletích ještě několikrát.
Společně s jinými sbory se hasičům často podařilo zachránit část majetku a oheň udržet na uzdě, aby se nerozšířil na okolní stavení.
Jako při záchraně truhlářské dílny v Pohnání před čtyřmi lety. Ve stejném místě hasili oheň jejich předchůdci v suchém roce 1973, kdy v půl dvanácté v noci shořela celá stodola i kůlna.
Mezi hašením si hasiči našli čas i na jinou práci. Pod jejich rukama vyrostla v sedmdesátých letech požární nádrž. Díky každoroční pravidelné údržbě slouží jak svému účelu , tak koupání místních.
Na stavbu požární zbrojnice se vrhli všichni vzápětí přesto, že probíhaly žně.
Společně se setkávají nejen při práci, ale i při zábavě, mezi kterou řadí i soutěže.
„Na Táborskou hasičskou ligu nám schází čas na trénovaní. Na okresní soutěž v požárním sportu se připravit stihneme, i když tady je problém najít kousek stometrové roviny,“ upřesnil velitel.
Pohárové úspěchy čtyř soutěžních mužstev z posledních let tedy potvrzují rčení: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“
Další zábavou jsou hasičské plesy, které pořádají v zimě.
„A protože máme vytopený sál, rovnou připravíme pro děti karneval,“ dodal velitel s tím, že ve sboru se vždy najde několik dobrovolníků, kteří vydrží obětavě v sále topit až do rána.
Dřeva mají dost. Brigádně na něj vyrazí společně, když mají čas. Stejně tak na sběr železa.
„Škoda jen, že je šrotu tak málo. Peníze z něj částečně plnily pokladnu,“ vysvětlil starosta sboru Miloslav Licehamr. Chodí také na sběr kamene do zemědělských společností. Ty jim na oplátku v případě potřeby půjčí potřebnou techniku.
„Finančně nám hodně pomáhá obecní úřad. Naposledy jsme dostali starší soutěžní stříkačku PS 15,“ popisuje technické zařízení hasičů Tomeček. Kromě ní mají ve zbrojnici ještě hadice a stříkačku PS12 na běžné zásahy. Oblečení a obuv pro zásahy jim daroval stát. Do své kapsy sáhli dobrovolní hasiči pro peníze na kombinézy.
Stejným způsobem, a to ze svého, pomohli povodní postižené Plané nad Lužnicí. Podle starosty obce Fratiška Reindla prostě jen obešli členy sboru a občany a vybrali pět tisíc, které putovaly do vytopeného města v roce 2002.
Kozlův hasičský počin
Tým žen nemusel bojovat s ohněm. Bojoval o dobré jméno místních hasičů. I když si velitel sboru Miroslav Tomeček údajně nemohl vzpomenout, kdo může za jeho vznik, složeného z manželek a přítelkyň, jejich velitelka Marcela Jirotová si vzpomněla hned.
„Může ze to velitel. Rozhodl, že vznikneme. Prý je v naší soutěži méně týmů a tím pádem naděje na úspěch větší,“ vysvětlila Jirotová. I když se napoprvé soutěž ženám moc nepovedla následující roky si to vynahradily.
Velitel měl pravdu, a může se tak chlubit poháry týmu žen, které mají čestné místo na polici v hasičské klubovně. Ten poslední je z Borotína za druhé místo v letošní okrskové soutěži v požárním sportu. K němu přidaly ženy ze soutěže jednotlivců v běhu na 100 metrů překážek ještě druhé místo Leony Mazačové a třetí Marcely Jirotové.
HLASUJTE ZDE
Pavlína Macelová
