Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Tam si vedle staronového trenéra Karla Musila premiéru ve funkci sportovního ředitele odbude také Jindřich Dejmal, jenž v předvečer nové sezony odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Poté, co jste vedl v I. lize mj. pražskou Slavii, českobudějovické Dynamo, Drnovice, Jablonec či Prešov, vaší poslední trenérskou štací bylo Poříčí. Jak jste se k týmu, který se zachraňoval v I. B třídě, dostal?
Když jsem skončil 31. března v Příbrami, byl jsem přesvědčen, že už fotbal dělat nebudu, že při nejmenším na něj nějaký čas nebudu myslet, že si budu doma na Pohůrce dělat na baráku a že minimálně do léta budu na chatě odpočívat. Jenže v půlce března se mi ozvali z Poříčí, jmenovitě pan Zábranský, co tam fotbal svého času sponzoroval. A že jsou v I. B třídě po čtyřech jarních kolech poslední, že na mě spoléhají a že jedině já, když tam přijdu, že je mohu zachránit. A dokonce, že prý začnou chodit i na tréninky, protože tam přes týden chodilo tak pět lidí. Jen v pátek jich chodilo víc, to se zase moc trénovat nedalo, když se druhý den hrálo.

A čím vás zlákali?
Sumu nebudu říkat, byla spíš symbolická. Ale taky mi říkali, kdybych třeba potřeboval udělat nějakou poličku, tak že by se to dalo zařídit…

A tak jste kývl?
Já to vzal ryze sportovně. Říkal jsem si, mám to z chaty třináct a půl kilometru, tak jsem řekl, dobře, já do toho půjdu, ale jen na ty dva měsíce do konce sezony. A když to dopadne dobře, že se třeba uvidí.

A dopadlo to?
Dopadlo. Udělali jsme ve zbytku jarní sezony dvaadvacet bodů, prohráli jediný zápas a zachránili jsme se. Což byl malý zázrak, nicméně už bych znova nechtěl zažívat to, co jsem si za ty dva měsíce prožil. Tolik urážek, co jsem si na hřištích soupeřů vyposlechl, jsem nikdy neslyšel…

Takže jste litoval, že jste na nabídku z Poříčí kývl?
Ale to ne. Nebyla to špatná štace. Naopak, já se tam cítil úplně svobodně. Žádný tlak tam na mě nebyl, nikdo si mě nevolal na kobereček, jak to ve velkých klubech bývá. Ale co budu vyprávět, kdo viděl film Okresní přebor, tak ví, o čem mluvím… Já s Ondrou Vetchým hrával kdysi v Amfoře, tak jsem si na něj mnohokrát vzpomněl. Já v Poříčí za ty tři měsíce prakticky neměl trénink na hřišti. Právě v té době byly záplavy a pořád lilo, hřiště bylo permanentně pod vodou a jak je tam plocha z kopce, tak v té jedné bezedné louži plavaly kachny… Takže místo tréninků na hřišti já musel pořád vymýšlet nějaký program na louce.

A co na dokopné? Nepřemlouvali vás, abyste zůstal i v příští sezoně?
Já už na jaře dostal nabídku z Písku. Tehdy ještě ne do funkce ředitele, nýbrž do funkce trenéra. Pana Zábranského v Poříčí jsem o ní informoval, ale taky jsem mu řekl, že tu nabídku nedal Písek jen mně, že jsme tři kandidáti. Já, Pihávek a Musil. Navíc jsem nebyl sám rozhodnut, zda na nabídku kývnu. Ještě během mého působení v Karlových Varech už se mi totiž Písek ozval s tím, že bych měl dělat šéftrenéra mládeže. Mě to lákalo,už když jsem kolem toho areálu jezdil do Příbrami, jsem si říkal, tady bych rád někdy působil. Jenže jsme se tehdy nedohodli a já si nebyl jist, zda společnou řeč najdeme tentokrát. Nakonec z nás tří byl trenérem jmenován Karel Musil, a já si tudíž říkal, že možná je to tak dobře, že aspoň budu v Poříčí pokračovat dál.

Jenže nakonec jste nepokračoval.
Protože se mi z Písku o pár dní později ozvali s nabídkou na post sportovního ředitele. Říkal jsem si dobře, vyslechnu je a uvidím. Teď už ale se mohu přiznat, že mě ta funkce lákala. Přece jen už mám své roky a dělat fotbalového trenéra, to je i spousta stresů. Za těch sedmadvacet let, co jsem jako trenér působil, 
o tom vím své… Takže jsem se v Písku dohodl, že funkci sportovního ředitele vezmu. S tím, že tam nebudu sedm dní v týdnu, že ale budu sledovat i tréninky mládežníků. Dbát na to, aby vše fungovalo, jak má.

A co A-tým? Dostali jste s Karlem Musilem za úkol vrátit Písek okamžitě zpátky do třetí ligy?
Ne, to ne. Že Písek spadl, to byla velká škoda, vedení klubu se k tomu ale postavilo rozumně. Řada zkušených hráčů totiž z mužstva po sestupu odešla, z těch ostřílených zůstali vlastně jen Zušťák a Polodna, jinak jen samí mladí kluci. Takže prvořadým úkolem pro novou sezonu je záchrana devatenáctky v České lize dorostu, což je předpokladem zachování sportovního střediska mládeže. Pokud jde o áčko, cílem je doplnit a stabilizovat mužstvo. A kdyby byla možnost, za dva roky se o návrat do třetí ligy pokusit.

Zůstává Písek nadále farmou prvoligové Příbrami?
Už ne, Příbram si za farmu vybrala Novou Ves pod Pleší. Ostatně ty farmy někdy taky nejsou ideální. Viz příklad ze Strakonic, kde vlastně dospělý fotbal skončil. Sice teď tam strakonický Junior, kam přešla všechna mládežnická družstva, přihlásil muže do IV. třídy, jenže což ti mladí kluci, když vyjdou z dorostu, mají chodit do IV. třídy? To je přece nesmysl a samozřejmě, že raději půjdou do Katovic nebo do Oseku.

Zpátky ale ze Strakonic do Písku, s jakým přáním do své nové funkce jdete?
Především si přeji, aby mi sloužilo zdraví. Právě teď mě totiž zlobí operované koleno a navíc jsem dostal do lýtka trombózu. Píseckým funkcionářům, když jsem s nimi 
o svém působení jednal, jsem jasně řekl, že určité zkušenosti mám a že pokud mi bude zdraví sloužit, budu se snažit co nejvíc napomoci tomu, aby úroveň píseckého fotbalu šla nahoru. Že jsem teď v Písku, takže jsem Písečák a chci pro Písek dělat maximum.

Považujete za první krok návrat do třetí ligy?
Byl bych hrozně rád, kdyby se to Karlu Musilovi, jeho svěřencům a nám všem podařilo. Už jen proto, že Písek minimálně do třetí ligy patří. Myslím si ale, že po odchodu některých zkušených hráčů by v této době postup byl malým zázrakem. Ostatně vedení klubu nás za každou cenu do ničeho netlačí. Chce to hodně trpělivosti. Tým je mladý a je třeba pozvolna dát dohromady jednotlivé posty, aby to fungovalo a bylo na čem stavět.